NPD documents search: Boh. adm., 13 (1931), sv. 1

Čís. 14333.

Vyrovnací soud je příslušný povoliti exekuci podle výpisu ze seznamu přihlášek ve vyrovnacím řízení.
(Rozh. ze dne 25. dubna 1935, Nd II 44/35.)
Opačně: Sb. n. s. čís. 13914.
Nejvyšší soud rozhodl v záporném sporu o příslušnost k povolení exekuce navržené na základě potvrzeného vyrovnání a výpisu ze seznamu přihlášek (§ 63 vyr. ř.), vzniklé mezi krajským soudem ve Z. (země historické) a okresním soudem v P. (Slovensko), že příslušný povoliti exekuci je krajský soud ve Z.
Důvody:
Jde o exekuce navržené na základě potvrzeného vyrovnání a výpisu ze seznamu přihlášek (§ 63 vyr. ř.). Oba vpředu jmenované soudy, krajský soud ve Z., který byl soudem vyrovnacím, i okresní soud v P., který by podle práva pro něho platného byl k výkonu exekucí povolán (§ 18 ex. zák.), prohlásily se k povolení oněch exekucí za nepříslušné. Mínění, že podle § 4 odst. 1 ex. ř. (ř. z. 79/1896) je příslušný povoliti exekuci na základě výpisů ze seznamu přihlášek ve vyrovnacím řízení (§ 63 vyr. ř.) soud exekuční, nikoliv soud vyrovnací, opírá se hlavně o doslov tohoto zákonného ustanovení. Exekuční tituly podle § 63 vyr. ř. nejsou výslovně uvedeny mezi exekučními tituly vypočtenými v odst. 1 pod čís. 1 až 5; z toho se soudí, že povolení exekuce podle § 63 vyr. ř. patří mezi »všechny ostatní případy«, pro které podle čís. 6 odst. 1 je příslušný soud exekuční. Tento slovný výklad nevyhovuje však úmyslu zákona. V motivech k § 4 ex. ř. (mat. I str. 470) je tento úmysl jasně vyjádřen. Praví se tam, že příslušnost povoliti exekuci byla upravena podle zásady, že rozhodování o povolení exekuce má, pokud možno, býti svěřeno soudu o věci již nejlépe informovanému a že proto byl všude tam, kde exekučnímu řízení předcházelo řízení před civilním soudem jakéhokoliv druhu, povolán k rozhodnutí o exekučním návrhu soud, který se tímto řízením obíral. Vskutku jsou v § 4 odst. 1 pod čís. 1—5 uvedeny všechny exekuční tituly, které podle tehdejšího stavu zákonodárství mohly vzejíti z činnosti řádných civilních soudů, a povolení exekuce je tam přikázáno vždy soudu, z jehož činnosti exekuční titul vyšel. Slovy § 4 odst. 1 čís. 6, že ve všech ostatních případech povoluje exekuci soud exekuční, mohou tedy býti míněny jen případy, kde nejde o exekuční tituly, vyšlé z činnosti řádného civilního soudu. I exekuční tituly podle § 63 vyr. ř. vyšly z činnosti řádného civilního soudu, proto musí podle zásad svrchu zmíněných a podle obdoby § 4 odst. 1 čís. 4 pokládán býti soud vyrovnací za příslušný povoliti exekuci na základě těchto titulů. Nebylo by lze tomu rozuměti, že by vyrovnací soud neměl býti příslušný povoliti exekuci podle výpisů ze seznamu přihlášek v řízení vyrovnacím, když podle výslovného předpisu § 4 odst. 1 čís. 4 povoliti exekuci podle výpisů ze seznamu přihlášek v řízení konkursním je příslušný soud konkursní. Že se zákon v § 4 čís. 4 ex. ř. o těchto exekučních titulech nezmiňuje, nemůže býti rozhodným, poněvadž tyto exekuční tituly byly zavedeny teprve zákonem čís. 64/31 sb. z. a n., takže zákonodárce za vydání exekučního řádu na ně pomýšleti ani nemohl. Z úvah zcela obdobných vyložil nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 19. září 1933 č. j. R III 342/33 také ustanovení § 2 exek. zák. (zák. čl. LX z r. 1881) v ten smysl, že k povolení exekuce podle § 63 vyr. ř. je příslušný soud vyrovnací. Tímto výkladem dospěje se k žádoucí shodě v praxi obou právních oblastí a není třeba, aby v případech, 6 jaký tu jde, kde soud vyrovnací a soud exekuční nejsou v téže právní oblasti, zakročil nejvyšší soud a určil příslušný soud podle § 28 j. n. a obdoby §§ 52 a 53 zák. čl. 1/11, což by se muselo státi, kdyby se trvalo na mínění, že podle § 4 ex. ř. není soud vyrovnací příslušný exekuci povoliti. Poznamenává se jen ještě, že podle § 2 ex. zák. je příslušnost vyrovnacího soudu výlučná, kdežto podle § 4 ex. ř. lze o povolení exekuce žádati nejen u soudu vyrovnacího, nýbrž za předpokladů § 4 odst. 2 ex. ř. také u soudu exekučního.

Citace:

č. 7801. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 429-431.