NPD documents search: Všehrd, 14 (1933)

Karel Engliš: Finanční věda.
(Nástin théorie hospodářství veřejných svazků.) Nákladem Fr. Borového v Praze. 1929. 8; . Stran 408. Cena Kč 90.—. — Autor uvádí v předmluvě, že kniha přináší jen obecnou ideologii všech hospodářských problémů veřejného hospodářství, že není ani popisnou, ani historickou, ani srovnávací. Tento úvod vyznívá však příliš skromně. Nehledě k příležitostným zajímavým exkursím do historie finanční vědy, nalezneme v ní hojnost praktických příkladů z naší finanční politiky, hlavně z doby, kdy Engliš byl finančním ministrem, podaných jistě od autora nejpovolanějšího, takže vyniká vysoko nad obvyklé typy učebnic neb nástinů. Kniha se stává někdy až obhajobou Englišovy státnické práce, při niž nechybí ani četné trpké poznámky na adresu politických stran.
Těžisko knihy ovšem spočívá v důsledné aplikaci Englišovy hospodářské noetiky. Nejedná se zde o zcela nové poznatky, vždyť známe již názory Englišovy z jeho Základů hospodářského myšlení, z jeho článků (hlavně v Obzoru národohospodářském), z jehož polemik s prof. Loevensteinem a v neposlední řadě z jeho řečí parlamentních. Kniha podává však systém finanční vědy, v němž po prvé teleologické stanovisko jednotně se uplatňuje. Vlastní noetice je ovšem věnována jen poslední, poměrně malá část, nadepsaná »Finanční věda«, v níž je obsažen ještě z polovice výtah z autorových »Základů«. Finanční věda byla již dávno hlásána jako samostatná disciplina, teoretická fundace jí však chyběla. Je nesporné, že je součástí hospodářské vědy. Proto platí pro ni princip hospodářský a zákon o relativním užitku a relativním nákladu. Od hospodářské vědy je ohraničena tím, že se zabývá jen hospodářstvím veřejných svazků. Státní hospodářství (a v něm hospodářství podřízených veřejných svazků) je jednotné, jelikož sleduje společný účel, který je totožný s účelem státu, t. j. uskutečnění ideálu člověka zdravého, vzdělaného, dobrého a zámožného. Ten je ovšem jen myšlenkovou konstrukcí, pomocí něhož věda chápe určitý komplex jednání jako jednotnou hospodářskou soustavu. Zde narážíme na jeden z nejspornějších bodů Englišova učení. Je nesporno, že veřejné hospodářství sleduje jeden účel, ale je otázka, zda je to autorem daný ideál: vždyť jistě v některých státech, na př. církevních, je dán ideál nábožného, ale ne zdravého a zámožného člověka. — Státní hospodářství je nucené, protože se jím vnáší do individualistického řádu cizí prvky kolektivistické. Tato nucenost je však charakteristickou jen po stránce formálně právní. Také kooperativní funkce veřejného svazku nepatří k jeho podstatě, ač je nesporno, že tato cesta vedla geneticky k jeho vzniku. Veřejné hospodářství je hospodářství solidaristické, prostoupené zásadami kooperativními. — Finanční věda konečně má trojí poslání: je finanční teorií, historií a politikou. Je sporné, je-li předmětem této vědy jen příjmová stránka státního hospodářství, ale rozhodně je z výdajového hospodářství tolik ve finanční vědě nepostradatelné, kolik třeba ku pochopení hospodářské povahy toho kterého odvětví správního.
Pro ty, kdož sledovali Englišovu finanční politiku hlubším zájmem, budou některé oddíly jeho knihy neobyčejně cenné, na př. tam, kde autor jedná o finanční politice samosprávných těles a jich vztahu ke státu. Také v části, jednající o daních, přináší kniha některé pozoruhodné nové aspekty. Následkem důsledné aplikace teleologického způsobu pozorování upouští autor od nesourodých čtyř tradičních zásad daňových; při daňovém zatížení srovnává užitek i škodu relativní a mezní a z toho srovnání vyvozuje svoje daňové zásady. Zrovna tak si počíná u výkladů o rozpočtu; poukazuje zejména na zbytečnost sporů o definici výdajů řádných a mimořádných, redukuje problém poměru mezi výdaji a příjmy státní správy na otázku poměru věcného a časově kvantitního. — Pokud se týče terminologie, nazývá autor i zde důsledně daně, postihující výrobek za výroby před dokončením, daněmi obchodovými.
Kniha má přednost, známou z dřívějších prací autorových; je psána poutavě a jasně, není zatížena spoustou citací pod čárou. Knihu ovládá duch moderního liberalismu, který se nechce odloučit od individualistického hospodářského řádu, pokud se tento osvědčuje, ale uznává nutnost kooperace a zákroku státního z důvodů sociálních. Engliš varuje i před výstřelky demokracie, která může ohrozit stát, t. j. podlomit jeho produktivitu tím, že nemajetná většina uvalí většinu veřejných břemen na majetné podnikatele.
Dr. Čakrt.

Citace:

Stížnost revisní do přisouzení útrat odhadu v nesporném řízení. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1924, svazek/ročník 6, číslo/sešit 5, s. 46-46.