NPD documents search: Váž. tr., 13 (1931)

Čís. 4074.

Skutková podstata krádeže ve společnosti (§ 174 II a) tr. zák.) předpokládá, že pachatel sám vyvinul činnost vedoucí k odejmutí cizí movité věci v jeho prospěch, buď jím samým, nebo jinou osobou, kterou však svým jednáním podporoval.
(Rozh. ze dne 14. února 1931, Zm I 561/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížností obžalované do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 2. května 1930, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem krádeže podle §§ 171, 173, 174 II a), c) tr. zák., zrušil napadený rozsudek ve všech výrocích, týkajících se stěžovatelky a vrátil věc sborovému soudu stolice prvé, by ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost obžalované, opírající se jen o důvod zmatečnosti podle § 281 čís. 9 písm. a) tr. ř., právem vytýká rozsudku, že podřadil její činnost pod skutkovou podstatu zločinu krádeže podle §§ 171, 173, 174 II. a), c) tr. zák. Předem budiž podotčeno, že rozsudek neobsahuje v důvodech skutkové zjištění, ani jinou zmínku o tom, že šlo o krádež na věcech uzamčených (§ 174 II. c) tr. zák.) a ani podle obsahu spisů, pokud byly podkladem napadeného soudního rozhodnutí, není vůbec podezření v tomto směru. Ohledně činnosti stěžovatelky zjišťuje rozsudek jen, že byla viděna policejním inspektorem Františkem D-em na rohu Melantrichovy ulice ve společnosti jiných dvou žen, že jedna z nich dala druhým dvěma znamení (o stěžovatelce se nic určitého nepraví), načež se všechny tři rozprchly; při zadržení měla stěžovatelka u sebe tašku a v ní kus crep satinu v ceně 2361 Kč, který byl před tím téhož dne odcizen v krámě firmy W. a Sch. (v Rytířské ulici), že hájení se stěžovatelky, že jí její sestra dala tašku podržeti, bylo vyvráceno svědectvím D-ovým, jenž nic takového nepozoroval a měl pří spatření oněch tří žen dojem, že jde o krámské zlodějky. Tento zjištěný skutkový stav nelze však právně podřaditi pod skutkovou podstatu zločinu krádeže ve společnosti, an rozsudek neobsahuje zjištění, že stěžovatelka sama vyvinula činnost, vedoucí k odejmutí cizí movité věci v její prospěch, buď jí samotnou, nebo jinou osobou, kterou však svým jednáním pod- porovala. Nedostačuje pouhé prohlášení rozsudku, že skutková podstata trestného činu jest plně dána, není-li zároveň zjištěními skutečností tvořících zákonné znaky trestného činu umožněno zrušovacímu soudu přezkoumati, zda nalézací soud, správně použil zákona.

Citace:

Čís. 4074.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 87-88.