NPD documents search: České právo, 11-12 (1929, 1930)

Z ciziny

Milostný román před senátem.

Skutečný román v plném slova smyslu byl nyní předmětem jednání jednoho senátu zemského civilního soudu ve Vídni a to pod prosaickou rouškou žaloby na náhradu škody za zmenšenou schopnost vdavek a za ztracenou existenci. Román i proces ten rozvinul se mezi dvěma kolegy-úředníky vídeňské obecní spořitelny, lépe řečeno mezi jedním kolegou-úředníkem a jednou jeho kolegyní.
Marie J., kdysi úřednice zmíněné vídeňské spořitelny, byla teprve šestnáct let stará, když její představený, o dvanáct let starší úředník Karel W., počal se horlivě ucházeti o její lásku a přízeň. Jeho milostné vábení trvalo prý několik let a teprve potom bylo dívčinou vyslyšeno. Ucházel se o její ruku ve vší formě a počestnosti a den jejich sňatku byl konečně stanoven. Ale milý pan W. se do ženitby konec konců tak příliš nehnal a ujednaný termín odřekl. Opět byl stanoven jiný den pro jejich sňatek a opět ženich způsobil odložení. To se opakovalo aspoň desetkrát.
Konečně celá věc vzala neočekávaný průběh. Neočekávaný aspoň pro malou, nezkušenou Marii J., ale asi dlouho již očekávaný panem Karlem W. Jednoho horkého letního odpoledne ocitli se oba snoubenci v lainzské oboře, kde se mile procházeli. Konečně však byli unaveni vedrem, vyhledali si příjemný chládeček za křovím, kam všetečné oko kolemjdoucích nemohlo proniknouti, a pan Karel W. přemluvil slečnu Marii J., aby se pěkně natáhla pod zelené loubí kvetoucích keřů a aby si chvilinku zdřímla.
Když dívka uposlechla jeho rady i sladké únavy žhavého odpoledne, vyčkal Karel W., až pevně usnula, a pak na spící dopustil se činu, který od čestného muže nemohl by býti očekáván.
Rodiče Marie J. učinili o věci oznámení a Karel W. byl pro tento delikt postaven před soud a odsouzen k trestu vězení v trvání jednoho týdne bezpodmínečně. Teprve druhá instance změnila mu trest v podmíněný.
Potom Karel W. znovu sliboval dívce manželství, až ona v pevné důvěře, že už si ji skutečně vezme za pravou a věrnou manželku, vzdala se svého dobrého a jistého místa ve spořitelně a opravdu zas chystala se k svatbě. Ze spořitelny dostala slušné odstupné, kterého však její ženich použil ke svým spekulacím, které byly tak „šťastné“, že odstupné v nich beze stopy zmizelo.
Dívka znovu přijala místo, které se jí v soukromých službách naskytlo, a zakrátko zas se ho vzdala, neboť její ženich zas ustanovil den jejich sňatku. Ale ani tentokráte ke sňatku nedošlo, poněvadž ženich slibu svého zas nedodržel.
Opět uplynul delší čas v trapné nejistotě pro Marii J., která neustále kojila se nadějí, že její dávný ženich konečně přece si ji vezme.
Ale očekávalo ji kruté zklamání. Jednoho mlhavého jitra, kdy ulice vídeňské halily se ještě v ranní šero, vedl si Karel W. k oltáři — jinou.
Ukázalo se, že nevěrník kolísal již po celá léta mezi dvěma ženami. Jednou byla Marie J., druhou jeho sestřenice, s níž udržoval poměr i v dobách, kdy ujednával s Marií J. den sňatku. Konečně sestřenice zvítězila a stala se jeho chotí. Zhrzená Marie J. živí se nyní tím, že jest pěstounkou v dětském útulku.
Za vše, co vytrpěla, a za vše, co jeho vinou ztratila, domáhá se nyní žalobou náhrady 35 000 šilinků. Žaloba, kterou na svého svůdce podala, uvádí, že ona, nedotknutá dívka, byla od počátku ve velmi těžké situaci, poněvadž Karel W., který jí vyznával lásku, byl jejím představeným a vlivným členem závodní rady spořitelny, takže ona jen nesnadno mohla jeho nadbíhání odolati. Přes to však trvalo to sedm let, než ona jeho prosby vyslyšela a dala mu své slovo.
Nepěknou příhodou v lainzské oboře vyhasl však úplně W—ův zájem o ni. Dosáhl tehdy toho, po čem toužil, a od té chvíle byl již chladný a zdrženlivý, ačkoliv den jejich sňatku, jak on sám dříve stále naléhal, byl již stanoven.
Marie J. dala mu tehdy i peníze, aby z nich mohl uhraditi svatební výlohy, ale on použil jich na zábavní cestu, kterou za peníze své nevěsty podnikl se svou druhou milenkou, svou sestřenicí.
Přes to vše dala se Marie jím znovu oklamati, znovu byl ustanoven den sňatku a ženich se znovu přiklonil k sestřenici. Žalovaný odpovídal na žalobu různými námitkami a protidůvody a snažil se svrhnouti vinu toho, že k manželství nedošlo, na žalobkyni. Soud však rozhodně dal více víry oklamané a opuštěné dívce než jemu a odsoudil ho k zaplacení 6000 šilinků jako náhradu škody za zmenšenou způsobilost ke vdaní. V rozsudku jest uvedeno, že toto plnění má míti současně charakter trestu a že žalobní nárok byl tak nízko přiznán jen s ohledem na hospodářskou situaci žalovaného.
br.

Citace:

Dekretem presidia vrch. soudu v Praze. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, číslo/sešit 6, s. 62-62.