Čís. 14797.

Alimentační zákon.
Podmínka nároku podle § 3 zák. čís. 4/31 Sb. z. a n. není splněna, když výživou povinný nepracuje jen proto, že nemůže najíti práci.
(Rozh. ze dne 19. prosince 1935, Rv I 1896/35.)
Žalobkyně tvrdíc, že žalovaná podporuje jejího manžela tak, že si nehledí výdělečné činnosti uložené mu předpisem § 1 alim. zák., domáhá se na žalované zaplacení toho, co jí měl její manžel na výživném zaplatiti. Nižší soudy zamítly žalobu, odvolací soud z těchto důvodů: Manžel žalobkyně R. v poslední době nepracoval, poněvadž žádnou trvalou práci nalézti nemohl. Pracoval a pracuje pouze přechodně a z toho výdělku přispívá na dítko, které má se žalobkyní, měsíčně 80 Kč, a na čtyři děti nemanželské, jež má se žalovanou. Z toho nelze tedy dovoditi, že by R. úmyslně zanedbával vyživovací povinnost ke své manželce, žalobkyni. Když však manžel žalobkyně neporušil svoji alimentační povinnost, pak tu není předpoklad pro ručení třetí osoby dle § 3 zák. čís. 4/31 sb. z. a n. Jestliže bydlí R. u žalované, je tu tím spíše umožněno, aby dostál svým značným povinnostem vůči pěti dětem, zvláště když vzhledem na kritické poměry pracovní výdělek jeho není trvalý.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Nárok žalobní jest opřen o § 3 alim. zák. Nejde tedy o poddlužnidcou žalobu podle § 2 cit. zák. Podmínkou nároku podle § 3 cit. zák. jest, že ten, kdo nemá zákonné povinnosti, podporuje poskytováním výživy nebo jiných prostředků jiného, tak že si, nehledí výdělečné činnosti, uložené mu v § 1 cit. zák. Bylo zjištěno, že manžel žalobkyně Jaroslav R., když našel práci, pracoval a že, pokud nepracoval, stalo se to jenom z toho důvodu, že nemohl žádnou práci najíti, a že z tohoto důvodu nepracoval v poslední době. Z toho plyne, že dříve pracoval, a tím je tedy zjištěno, proč nepracoval po celou dobu, po kterou měl žalobkyni výživné platiti. Vychází-li se z tohoto skutkového zjištění, dojde se k právnímu úsudku, že žalovaná nepodporovala Jaroslava R. ve smyslu § 3 alim. zák. a že zde tedy schází tento předpoklad žalobního nároku.

Citace:

č. 14797. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 941-942.