Čís. 5446.


Vlastnictví a držba vkladní knížky spořitelní jsou právy, činícími exekuci na vkladní knížku nepřípustnou.
Zastavení vinkulované vkladní knížky předpokládá, by knížka byla odevzdána věřiteli do úschovy.

(Rozh. ze dne 10. listopadu 1925, Rv II 675/25.)
Žalobce vedl ku vydobytí peněžité pohledávky příslušející mu proti pozůstalosti po Arturu R-ovi, exekuci zabavením pohledávky, příslušející povinné straně proti poddlužnici, bance U. ze vkladní knížky čís. 50969, znějící na jméno Artur R. a zabavením nároku povinné strany na vydání téže vkladní knížky. Žalobkyně, tvrdíc vlastnické právo ku vkladní knížce, žalovala o nepřípustnost exekuce. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Žaloba, o niž tu jde, je žalobou podle §u 37 exek. řádu, a žalobkyně uplatňuje jí vůči dovolatelčině exekuci své vlastnictví ku vkladní knížce, tvrdíc, že toto právo činí exekuci nepřípustnou. Nebylo sporu, že knížka vkladní je vlastnictvím žalobkyně a že ji má tato ve svém držení. Podle §u 10 zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 302 sb. z. a n. znějí sice knížky nebo vkladní listy, které spořitelny vydávají na vklady, na určité jméno, vkladatelem udané, ale mají povahu papírů majiteli svědčících, takže každý, kdo předloží takovou knížku, jest pokládán i bez průkazu totožnosti za řádného držitele, a má mu býti vyplacena žádaná částka, pokud není výplatě na překážku umořovací řízení o vkladní knížce, nebo soudní zákaz, anebo, není-li vklad vázán způsobem připuštěným stanovami — a mohou býti vklady vázány zejména na podpis, heslo, průkazní lístek, nebo na okolnost, o které jest již předem jisto, že musí nastati. Podle §u 3 zákona ze dne 10. října 1924, čís. 239 sb. z. a n. platí obdobně ve příčině právní povahy vkladní knížky, vázání vkladu a t. d. ustanovení §§ 1012 zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 302 sb. z. a n. i o vkladních knížkách vydávaných ústavy v §u 2 zákona 239/1924 uvedenými. Z těchto předpisů, ale také z předpisu §u 305 ex. ř. opakem vyplývá, že vlastnictví a držba vkladní knížky, o kterou jde ve sporu, jsou takovými právy, která v první řadě činí exekuci podle §u 296 ex. ř. vlastně neproveditelnou, poněvadž podle §u 296 ex. ř. uskutečněné zabavení nemůže býti realisováno, když předpis §u 305 ex. ř. vyžaduje, by vymáhajícímu věřiteli dostalo se držby vkladní knížky. Dovolatelčino tvrzení, že žalobkynin manžel Artur R. dal vkladní knížku, o kterou jde ve sporu, jí do zástavy, že ji dal v její prospěch vinkulovati, takže pohledávka z této knížky byla skutečně v její prospěch proti poddlužnici (bance U.) dána do zástavy poskytnutím dobrovolného smluvního práva zástavního, mělo by význam pouze tenkráte, kdyby bylo zjištěno, že vkladní knížka, o kterou jde, jest v jejím držení. Podle §u 448 obč. zák. může jako zástava sloužiti každá věc, která dopouští zcizení a má prodejní cenu, tedy i vkladní knížka, neztrácející této vlastnosti ani vinkulací, která jest jenom obmezením její oběživosti. Ale nesmí býti přehlíženo, že zastavení vinkulované vkladní knížky, které se uskutečňuje podle §§ 451, 1368 a 1369 obč. zák. (a § 296 ex. ř.), předpokládá nutné, by bylo vyhověno také předpisu §u 452 obč. zák., tedy, by realisaci umožňující vkladní knížka byla odevzdána zástavnímu věřiteli do úschovy. Bylo-li v tomto případě zjištěno, že vkladní knížka zůstala a dosud jest v rukou žalobkyně jako její vlastnice, je tvrzené zastavení této vkladní knížky Arturem R-em pro tuto rozepři bez právního významu, naopak sluší uznati, že zjištěné vlastnictví a držba žalobkyně ku této vkladní knížce je právem činícím dovolatelčiny exekuce nepřípustnými. Dokazuje-li dovolatelka, provádějíc dále podle čís. 4 §u 503 c. ř. s. uplatněný důvod dovolací, opak, nelze jí dáti za pravdu.
Citace:
Čís. 5446. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 623-624.