Čís. 11016.

Domáhá-li se zaměstnanec na zaměstnavateli, by byl uznán povinným přijati ho zpět do služeb, jest soud oprávněn rozhodovati jako o předběžné otázce i o tom, zda žalobce má jako legionář (zákon ze dne 24. července 1919, čís. 462 sb. z. a n.) nárok na služební místo u žalovaného.
(Rozh. ze dne 21. září 1931, R I 540/31.)
Žalobce domáhal se na okresní nemocenské pojišťovně zaplacení služebních požitků a opětného přijetí do služeb žalované s požitky podle kolektivní smlouvy, kterýžto nárok odůvodňoval tím, že byl protizákonně propuštěn ze služeb žalované strany, u níž byl zaměstnán jako kontrolor nemocných podle kolektivní smlouvy, a odvolával se i na to, že jako legionář má nárok na služební místo u žalované strany podle zákona čís. 462/1919 a že musí tedy býti ve službě ponechán. Námitce nepřípustnosti pořadu práva soud prvé stolice částečně vyhověl a odmítl žalobu, pokud jejím důvodem bylo porušení zákona ze dne 24. července 1919, čís. 462 sb. z. a n. Důvody: Námitku nepřípustnosti pořadu práva bylo zamítnouti, pokud si žalobce stěžuje na porušení smlouvy; poněvadž služební poměr zaměstnanců nemocenských pojišťoven jest upraven soukromou smlouvou, nikoli právem veřejným, žalobce byl zaměstnancem soukromým, nikoli veřejným a proto rozhodování sporných otázek vyvozených ze smlouvy služební patří řádným soudům. Pokud žalobce tvrdí, že porušen byl zákon čís. 462/1919 a vyvozuje z toho důsledky, že žalobce neměl býti vypovězen a že musí býti znovu přijat, nepatří o tom rozhodnouti soudům. Ustanovení §§ 1 a 4 cit. zák. dává legionářům nárok žádati za udělení jistých míst. Ustanovení § 5 stanoví povinnost tato místa uděliti legionářům. Jakmile legionář obdržel místo, řídí se jeho služební poměr pravidly, kterým jest podroben každý jiný zaměstnanec. Podle § 14 legionářského zákona při obsazování míst a vynucení nároků na volné místo rozhoduje ministerstvo. Nemůže tedy soud z důvodu předpisu leg. zákona nařizovati straně žalované, by přijala žalobce do služeb svých. Soud může jen vysloviti, že výpověď z důvodu ustanovení služební smlouvy jest neúčinnou a že služební poměr trvá. Rekursní soud zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva, pokud jí bylo prvým soudem vyhověno. Důvody: V podstatě jde o to, zda byl žalobce právem propuštěn ze služeb žalované strany čili nic; při tom jde o nárok soukromoprávní, na smlouvě se zakládající; otázka, má-li tu býti použito také legionářského zákona čís. 462/1919, je pro soud otázkou předurčující, kterou si musí řešit sám, rozhoduje o nároku soukromoprávním. Žalovaná strana sama dovozuje, že služební místa u okresních nemocenských pokladen nejsou vyhražena legionářům, jak rozhodl i nejvyšší správní soud v případě čís. 7567/1929 adm. sbírky Bohuslavovy, ježto tyto pojišťovny nejsou ústavy ve smyslu § 4 cit. zákona. Nejde tu ostatně o obsazení místa legionářům vyhraženého vůbec, nýbrž jen o posouzení toho, zda mohl býti žalobce ze služeb žalované strany propuštěn čili nic. Z řečeného plyne, že není námitka nepřípustnosti pořadu práva odůvodněna ani v tom, kde žalobce se dovolává zákona čís. 462/1919, a bylo proto stížnosti vyhověno. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
V žalobním návrhu nedomáhá se žalobce, by ve výroku bylo rozhodnuto o jeho legionářském nároku na místo kontrolora u žalované pojišťovny, nýbrž jen výroku, že žalovaná strana jest povinna přijati ho zpět do svých služeb za manipulačního úředníka s požitky podle kolektivní smlouvy. Jest proto souhlasiti s napadeným usnesením, že o žalobním důvodu, odvozovaném ze zákona legionářského ze dne 24. července 1919, čís. 462 sb. z. a n. a provád. nař. čís. 151/1920 sb. z. a n., bude soudu jednati jen jako o otázce předběžné pro řešení otázky hlavní, zda žalobce byl důvodně propuštěn ze služeb žalované nemocenské pojišťovny. K řešení takových právních otázek, předurčujících jen v důvodech rozhodnutí, třebas i zasahovaly do práva veřejného, jsou však soudy oprávněny.

Citace:

č. 11016. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 214-215.