Čís. 8604.

Povinnost soudu rozhodnouti v rozsudku, jímž vyhověno žalobě o rozvod manželství od stolu a lože, o vině na rozvodu. Na návrhu stran tu nezáleží. Ke spoluvině na rozvodu není třeba, by rozvodový důvod byl na té i oné straně, stačí, že manžel, mající důvod k rozvodu, zavdal svým chováním příčinu k poklesku, tvořícímu důvod rozvodu.
(Rozh. ze dne 3. ledna 1929, Rv I 947/28.)
K žalobě manžela o rozvod manželství z viny žalované manželky uznal procesní soud prvé stolice na rozvod manželství stran od stolu a lože z viny obou stran. Odvolací soud nevyhověl odvolání stran.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání ani té ani oné strany a odvětil k dovolání žalobce v
důvodech:
Výtku nesprávného právního posouzení věci podle § 503 čís. 4 c. ř. s. opírá žalobce o to, že k průkazu jeho viny na rozvodu bylo by i podle § 6 min. nař. ze dne 9. prosince 1897, čís. 283 ř. zák. potřebí, by byl i na jeho straně zjištěn některý žalovanou tvrzený rozvodový důvod po dle § 109 obč. zák., že zjištěné ubližování manželce nebylo velmi citelné a že tedy není rozvodovým důvodem. Dovolateli nelze v tom přisvědčiti. V § 6 min. nař. jest ustanoveno, že, bylo-li žalobě o rozvod vyhověno, jest pokaždé také rozhodnouti o tom, zdali ten či onen manžel, zdali každý z nich nebo nikdo z obou jest vinen rozvodem. Na návrhu stran nezáleží. V tomto sporu uvedla žalovaná pro vinu žalobcovu více skutečností a na základě provedených důkazů bylo zejména zjištěno, že žalobce své manželce nadával »sviň a kurev«, že jí říkal »blbá«, že ji chytil za krk a vyťal jí dva políčky a že před cizími lidmi uvedl ji v podezření, že je schopna krádeže, vysloviv se, že se musí podívati, zdali mu něco neodnáší, a přikázav dělníkům, by dali pozor, by se z bytu nic nevynášelo. Na podkladu těchto zjištěných skutečností právem uznali nižší soudové, že i žalobce jest vinen na rozvodu, poněvadž v prokázaném jednání žalobcově, jež nelze omluviti — jak správně dovodil odvolací soud — snad tím, že by byl k němu žalovanou vyprovokován, což ze zjištěných okolností nevyplývá, jest spatřovati rozvodový důvod opětného a podle poměru osob velmi citelného ubližování na cti podle § 109 obč. zák. K spoluvině na rozvodu není ostatně ani třeba, by rozvodový důvod byl na té i na oné straně, stačí, když manžel, mající důvod k rozvodu, zavdal svým chováním příčinu poklesku, tvořícímu důvod rozvodu (rozh. čís. 2488 sb. n. s.). Ježto bylo v souzeném případě dokonce prokázáno, že rozvodový důvod byl i na straně žalobcově, jest jeho výtka nesprávného právního posouzení věci bezpodstatnou.

Citace:

8604. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 33-34.