Č. 1034.

Samospráva obecní (Čechy): Není předpisu, který by pro- půjčoval nadřízeným úřadům právo k zákroku z moci dozorčí k tomu cíli, aby bylo vyvarováno porušení normy § 69 ob. zř.
(Nález ze dne 26. listopadu 1921 č. 15651.)
Věc: Karel K. v D. R. proti zemskému správnímu výboru v Praze stran propachtování obecního majetku. Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Zastupitelstvo obce D. R. usneslo se v zasedání dne 15. května 1919 pronajati stěžovateli k jeho žádosti místnosti ve svém domě čp. — na 6 let dnem 1. února 1920 počínajíc za pachtovné ročních 500 K s vyloučením možnosti výpovědi.
Starosta zatím zvoleného nového obecního zastupitelstva František P. jménem purkmistrovského úřadu podal dne 9. listopadu 1919 přímo k zemskému výboru v Praze (praes. 14. listopadu 1919) stížnost do uvedeného usnesení starého zastupitelstva.
Okresní správní komise v Horách Kašperských, jíž stížnost došla k podání zprávy zemskému správnímu výboru, rozhodla o ní ve vlastním oboru působnosti nálezem ze dne 20. ledna 1920. Tento nález druhé stolice prohlašuje, že k rekursu starosty Františka P. sporné usnesení obecního zastupitelstva z moci dozorčí zrušuje, při čemž zároveň nařizuje, že jest provésti nové pronajmutí po předchozí veřejné vyhlášce. Svůj nález odůvodňuje druhá stolice mezi jiným též tím, že naříkáno usnesení obecního zastupitelstva odporuje předpisu § 69 česk. zř. ob., podle něhož jest veškeré obecní jmění, které může přinášeti užitek, spravovati tak, aby se z něho trvale co možná největšího důchodu nabylo; tento předpis v daném případě požaduje, aby se při pronajmutí místností v obecním domě umožnilo veřejnou vyhláškou všem reflektantům podati nabídky, z nichž by pak mohla obec přijati nejvýhodnější. Avšak obecní výbor pronajal bez ofertního řízení náhodnému reflektantu z volné ruky, aniž se vůbec pokusil docíliti vyššího nájemného, nehledě ani k tomu, že usnesení učiněné v době, kdy'byly již vypsány volby nového zastupitelstva, nejsouc naléhavým, náleželo po právu do pravomoci příštího zastupitelstva. Se zřetelem k tomuto vadnému spravování jmění obecního, pokud běží o jeho neztenčené zachování, byla okresní správní komise po- volána též podle § 96 čes. zř. ob. zakročiti ze své moci dozorčí.
Rekurs Karla K., podaný k zemskému správnímu výboru byl naříkaným rozhodnutím zamítnut z důvodu, že podle provedeného šetření roční nájemné 500 K vzhledem na rozsah pronajatých místností a jejich příslušenství není poměrům přiměřeno, takže usnesením zastupitelstva je dotčen zájem obecního důchodu, a že opatření v odpor vzatého rozhodnutí, aby byl pronájem proveden cestou veřejného ofertního řízení, odpovídá ustanovení § 69 ob. zř.
Nejvyšší správní soud založil své rozhodnutí o stížnosti k němu vznesené na těchto úvahách:
Svrchu uvedené rozhodnutí okresní správní komise bylo beze vší pochyby vydáno ve výkonu její moci dozorčí. To vysvítá zřejmě z jeho úvodu, v němž se praví, že usnesení obecního zastupitelstva o pronájem místností zrušuje se z moci dozorčí, i z jeho doslovu, že okresní správní komise byla povolána zakročiti v daném případě podle § 96 čes. zř. ob. ze své moci dozorčí. Toto stanovisko druhé instance jest úplně ve shodě se stavem řízení, jak dán jest v základě administrativních spisů, pokud běží o předpoklad, že podání obecního starosty Františka P. ze dne 9. listopadu 1919, označující se za stížnost do usnesení obecního zastupitelstva, nemohlo býti podkladem nějakého instančního rozhodování, a to již z toho důvodu, že jakožto rekurs bylo by zřejmě opožděné. Dozorčí moc nadřízených obcí samosprávných úřadů, nehledí-li se k případům, v nichž jim jest podle § 97 čes. zř. ob. vyhrazeno právo schvalovací uzavřených obcí smluv pachtovních (§ 1091 o. z. o.) — o takové nejde v daném případě, jenž týče se pronájmu domovních místností — mohla by býti založena, pokud jde o správu obecního jmění, jedině v předpisu § 96 čes. zř. ob. propůjčujícím dozorčí moc za tím účelem, aby kmenové jmění obce bylo zachováno neztenčeným.
Žalovaný zemský správní výbor však výslovně svoje rozhodnutí, zachovavší v platnosti dozorčí zákrok okresního výboru, jímž bylo zrušeno svrchu vytčené usnesení obecního zastupitelstva, opírá jedině o důvody § 69 čes. zř. ob., že zužitkovatelné obecní jmění jest spravovati tak, aby se z něho trvale nabylo co možná největšího důchodu, kdežto určené tu nájemné jest příliš nízké, takže tím je dotčen zájem obecního důchodu. Rozhodl tak vycházeje zřejmě z právního názoru, že jsou dány zákonné podmínky zákroku z moci dozorčí i k tomu cíli, aby bylo vyvarováno porušení normy cit. § 69. Tento právní názor jest však mylný, poněvadž není zákonného předpisu, jenž by v případech tohoto druhu dopouštěl zákrok z moci dozorčí. I bylo naříkané rozhodnutí, jímž si žalovaný úřad osobil kompetenci, která mu po zákonu nepřísluší, jakožto nezákonné zrušiti (§ 7 zák. o správ. soudu).
Ostatními námitkami stížnosti, kteréž jsou vzneseny jen pro případ, že by byl správní úřad rozhodoval v rámci své zákonné kompetence, nemohl se pak nejvyšší správní soud obírati.

Citace:

č. 1034. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 978-980.