Č. 9067.

Samospráva obecní: O rozsahu povinné péče obce o udržování obecních komunikací s hlediska ručení za škodu úrazem podle § 37 obecního zřízení česk.
(Nález ze dne 13. února 1931 č. 2282.)
Věc: Robert H. v T. (adv. Dr. Egon Schwelb z Prahy) proti ministerstvu vnitra o náhradu škody podle § 37 obec. zříz.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítnuta byla v cestě instanční žádost st-lova, aby bylo podle § 37 odst. 2 čes. obec. zříz. ze 16. dubna 1864 č. 7 z. z. rozhodnuto, že obec H. jest povinna dáti mu náhradu za škodu, kterou utrpěl tím, že dne 6. listopadu 1920 asi o 1/4 12. hod. noční, klopýtnuv přes poklop vodovodu, umístěného v chodníku, vedoucím ke dráze, a vyčnívající o několik cm nad niveau tohoto chodníku, upadl a zranil se na obou kolenou a loktech. V odůvodnění tohoto rozhodnutí uznal sice žal. úřad, že uvedený poklop vyčníval v kritickou dobu několik cm nad niveau chodníku a že tím do jisté míry bezpečnost chůze po chodníku byla zmenšena, současně však vzal za prokázáno, že místo, kde se st-li úraz stal, jest pravidelně a dostatečně osvětlováno a že se tedy st-l při obyčejné pozornosti mohl pádu o poklop vyhnouti. Z těchto skutečností pak dospěl k závěru, že — i kdyby se vzalo za prokázáno, že st-li se úraz stal tak, jak jej líčí, což však obec popírá — nelze tvrditi, že obec neučinila dostatečných opatření pro bezpečnou schůdnost chodníku a že proto nebylo by lze bezprostřední příčinu shledávati v nedostatku policejních opatření obce.
Jednaje o stížnosti do rozhodnutí toho podané, vycházel nss z těchto úvah:
Stížnost namítá, že zmíněný chodník nebyl co do bezpečnosti chůze v takovém stavu, v jakém jej udržovati byla obec podle § 28 bodu 3. obec. zříz. povinna, neboť prý nestačilo, aby vyčnívající poklop, jejž úřad sám za komunikační překážku uznal, byl v noci osvětlen svítilnou obvyklého pouličního osvětlení, nýbrž měla tato překážka býti označena zvláštní výstražnou svítilnou. — St-l má podle toho za to, že obec zanedbává povinnou péči o udržování obecních komunikací, nepostará-li se o to, aby byly trvale v takovém stavu, aby chodci jim nepotřebovali věnovati vůbec žádnou pozornost a mohli se po nich vždycky pohybovati s vyloučením možnosti, že by klopýtli o překážku způsobenou sebe menší vyvýšeninou v terénu, resp. že takováto překážka musí býti jako abnormální zjev zvlášť opatřena výstražným znamením. Tomu nelze přisvědčiti. Podle § 1297 o. z. o. předpokládá se u každého taková míra péče a pozornosti, jaké se lze nadití u každého člověka obyčejných schopností. Vyžaduje se tedy i u chodců po veř. komunikacích, aby dbali jistých opatrností, které sebou nese používání těchto prostranství, t. j. aby si hleděli cesty. Trvalé udržování veř. komunikací v takovém stavu, jak si je st-l představuje, je pro přírodní vlivy prostě nemožné. Obecní zřízení je také nemá na mysli. Neboť, praví-li se v úvodní větě § 28, že samostatná působnost obce obsahuje vše to, co se předkem a nejprve prospěchu obce dotýče a v mezích jejích vlastními silami opatřeno a provedeno býti může, je tím jasně vyslovena myšlenka, že obstarávání úkolů obci svěřených může se dít jen úměrně k jejím poměrům a prostředkům.
Požadavek dokonalejší úpravy veř. komunikace bude jistě na místě ve velkých městech, zejména v ulicích se značnou frekvencí, kde množství procházejícího obecenstva znemožňuje často chodci výhled na úpravu chodníku, nebo kde nebezpečný rozsah provozu vozového vyžaduje, aby soustředil svoji pozornost na toto hrozící nebezpečí; podobně tomu bude i ve větších místech lázeňských, kde třeba z ohledu na choré návštěvníky na bezvadnost komunikací klásti požadavky zvýšené. V daném případě však šlo o malou pohorskou obec. Na takovéto obci nelze žádati, aby měla své komunikace — zejména pěšiny nedlážděné, nýbrž jen škvárované, jak tomu bylo v daném případě — ustavičně v takovém stavu, aby se nikde na nich nevyskytla vyvýšenina o několik cm (v daném případě obnášela 3 cm), resp. aby ihned u každé takovéto vyvýšeniny postavila výstražnou svítilnu. Je notorické, že se ani největší města takovýmto nepatrným vyvýšeninám v terénu ani na svých dlážděných chodnících nemohou uvarovati.
Z těchto důvodů nelze uznati správným názor stížnosti, že stav shora uvedené komunikace, jak byl v daném případě zjištěn, zvláště když místo úrazu bylo náležitě osvětleno, neodpovídal v kritickou dobu onomu stavu, v jakém ji byla obec povinna podle svých policejních povinností udržovati a že by bylo proto dotyčné místo musilo býti opatřeno výstražným znamením.
Pro posouzeni této otázky bylo také nerozhodno, zda snad obec z opatrnosti rozšířila svoje pojištění proti povinnému ručení také na úrazy, jež se stanou v obci. I kdyby v tomto opatření bylo lze shledati doklad pro to, že obec připouští eventualitu, že by jejím zaviněním mohlo dojiti ke škodě, za niž ji stihá ručení § 37 ob. zříz., pro které se chce pojistiti, tedy přece tím není nijak prokázáno, že v konkrétním případě takovéto ručení nastalo. Řešiti tuto otázku náleželo politickému úřadu, pro jeho rozhodnutí byla okolnost, pojistila-li se obec pro takový případ čili nic, bez významu a proto nemusil konati šetření o uvedeném tvrzení st-lově.

Citace:

č. 9067. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 435-437.