NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Č. 6990.

Závodní výbory: Práva jednotlivých členů záv. výboru jako jednotlivců nejsou dotčena tím, že správa závodu schválí a v závodě vyhlásí usnesení záv. výboru, jímž jednotlivým členům záv. výboru byla přikázána určitá oddělení závodu pro zastupování dělnictva v nich zaměstnaného.
(Nález ze dne 21. prosince 1927 č. 27183).
Věc: Josef D. a spol. v P. (adv. Dr. Frant. Polák z Prahy) proti rozhodčí komisi dle zákona o závodních výborech v Plzni (za zúč. akc. společnost dříve Škodovy závody v Plzni adv. Dr. Alois Procházka z Prahy) stran omezování činnosti členů závodního výboru.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-lé podali k rozh. komisi dle zák. o záv. výborech v Plzni stížnost proti správě závodu, v níž uváděli, že správa závodu vyvěsila vyhlášku, kterou přikazuje jednotlivým členům a náhradníkům záv. výboru k vykonávání jejich funkcí určité části závodu, a provádí přesazování těchto členů do přikázaných jim oddělení, v čemž prý spatřovati dlužno snahu firmy podrobiti členy záv. výboru ustanovení § 10 odst. 6 prac. řádu, a nedopustiti, aby přicházeli do oddělení, která jim k výkonu jejich funkce přikázána nebyla. Ježto jde o nepřípustné omezování činnosti st-lů jako členů záv. výborů (§ 22 odst. 2 zák. o záv. výb.), žádali tito, aby rozhodčí komise uznala, že správa závodu je povinna vyhlášku zrušiti, opatřiti přeložení členů a náhradníků záv. výboru k dřívějšímu jejich zaměstnání, vydati jim legitimace k volnému pobytu v závodě, a nahraditi Františku V. výdělek, který přeložením do jiného oddělení mu ušel. — — —
Rozhodčí komise nař. nálezem stížnost zamítla. — — —
O stížnosti nss uvážil:
Předmětem stížnosti v řízení správním byla především vyhláška správy závodu, která obsahovala: a) publikaci usnesení záv. výboru, jímž jednotlivým členům záv. výboru byla přikázána určitá oddělení závodu pro zastupování dělnictva v nich zaměstnaného, a dále b) schválení tohoto usnesení se strany správy závodu.
V pouhé publikaci usnesení záv. výboru správou závodu není zajisté možno viděti nějaký zásah podnikatele do práv členů záv. výboru. Leč ani schvalovací výrok správy závodu nebyl s to, aby práva záv. výboru nebo práva jeho členů nějak zkrátil, neboť výrok takový nemá jiné právní relevance, nežli že správa závodu dává jím na jevo, že uznává zákonnost usnesení záv. výboru a nehodlá z důvodu tohoto usnesení vznésti stížnost k rozh. komisi. Je tedy stížnost, pokud směřuje proti řečené vyhlášce správy závodu, bezdůvodná.
Předmětem stížnosti jednotlivých členů záv. výboru na omezování jejich působnosti mohla by ovšem býti vlastní opatření správy závodu, a stížnost byla by důvodná, kdyby v opatření takovém skutečně bylo obsaženo obmezení členů záv. výborů u výkonu jejich zákonných funkcí. Lze snad i připustiti, že správa závodu nemohla by v takovém případě proti stížnosti krýti se ani usnesením záv. výboru, bylo-li by toto nezákonnné. Opatření správy závodu, které zavdalo podnět ke sporu, záleží v přeložení st-lů do jiných pracovních oddělení, než kde dosud pracovali. Opatření toto samo o sobě není však obmezováním práv členů záv. výboru, neboť podnikatel je ve svých soukromoprávních disposicích v příčině svých zaměstnanců, kteří jsou členy záv. výboru podle § 22 zák. o záv. výborech, obmezen jen, pokud jde o jejich propuštění z práce, kdežto jinak podléhá člen záv. výboru disposicím zaměstnavatele z konkrétního pracovního poměru plynoucím stejně jako každý jiný zaměstnanec s tou jedinou výjimkou, že zaměstnavatel svými disposicemi nesmí dosavadní pracovní poměr člena záv. výboru přeměniti takovým způsobem, aby členu záv. výboru bylo fakticky řádné vykonávání jeho funkce znemožňováno. Může tedy jíti jedině o to, zda přeložením st-lů do jiných oddělení takováto nepřípustná přeměna jejich pracovního poměru byla způsobena. Poněvadž funkce člena záv. výboru jako člena kolegia není nijak závislá na jeho přidělení do určitého oddělení závodního, nemohou st-lé důvodně namítati, že jim bylo bráněno v jejich působnosti jako členů kolegia, a může vzejíti jen otázka, zdali ve funkcích, které záv. výbor nekoná kolegialními usneseními dle § 23 zák. o záv. výborech, nýbrž které koná jednotlivými svými členy jako delegáty kolegia, jak tomu je v případech § 3 lit. b) a c) a § 6 zák. o záv. výb., bylo st-lům jako delegovaným členům záv. výboru disposicí zaměstnavatele ve funkcích přikázaných jim záv. výborem bráněno. St-lům byla usnesením záv. výboru delegována funkce zastupovati dělnictvo určitých oddělení závodních, čemuž nelze rozuměti jinak, než že st-lé mají v těchto odděleních býti exponenty záv. výboru, aby zprostředkovali styk dělnictva těchto oddělení se záv. výborem. Že by v této funkci bylo st-lům disposicí podnikatele bráněno, stížnost netvrdí a důvodně ani tvrditi by nemohla. Stížnost jen namítá, že disposicí touto jest jim bráněno ve výkonu jejich práva zastupovati dělnictvo všech jiných oddělení závodu. Avšak toto právo ex lege přísluší st-lům právě jen jako členům kolegia, t. j. v jejich funkci kolegiální; mimo tuto funkci mohou členové záv. výboru státi se exponenty záv. výboru jen na základě delegace tímto výborem provedené. Je-li tomu tak, a může-li člen záv. výboru jedině na základě usnesení záv. výboru státi se exponentem záv. výboru v jednotlivých odděleních, pak nemohli st-lé v této své funkci býti zkráceni disposicí podnikatele, která tohoto usnesení záv. výboru přesně šetřila.

Citace:

Čís. 11372. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 125-128.