Č. 592.

Obecní zastupitelstvo: * Zástupci spolku nesmějí býti jako členové obecního zastupitelstva přítomni jednání a usnesení zastupitelstva, jde-li o uzavření smlouvy nájemní mezi tímto spolkem a obcí.
(Nález ze dne 24. listopadu 1920 č. 11373.)
Věc: Rybářský klub ve Vysokém Mýtě a spol. a obec města Vysokého Mýta (adv. Dr. Václ. Dvořák z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o propachtování rybolovu.
Výrok: Stížnosti zamítají se jako bezdůvodné.
Důvody: K žádosti rybářského klubu ve Vysokém Mýtě usneslo se obecní zastupitelstvo ve Vysokém Mýtě ve schůzi dne 26. srpna 1919, aby právo rybolovu v řece Loučné v katastru obce Vysokého Mýta z volné ruky bylo propachtovámo rybářskému klubu na 6 let ode dne 14. září 1919 počínaje za roční nájemné 1500 K a městská rada zmocněna, aby podrobné podmínky ujednala a smlouvu pachtovní uzavřela.
Do usnesení toho podali stížnost Jan H. a společníci, ve které mezi jiným namítali, že usnesení obecního zastupitelstva se příčí ustanovením § 5 zákona ze dne 7. února 1919 č. 76 sb. z. a n., protože jednání, rokování a hlasování o tomto předměte zúčastnili se také členové městskétho zastupitelstva František C. a Josef S., kteří jsou členy rybářského klubu a členy jeho výboru.
Okresní správní komise usnesením ze dne 17. prosince 1919 čís. 2125 stížnost Jana H. a společníků zamítla, schválivši zároveň naříkané usnesení obecního zastupitelstva dle § 97 obecního zřízení.
K další stížnosti týchž stěžovatelů zemský správní výbor usnesením ze dne 31. března 1920 čís. 990/VII. zrušil rozhodnutí okresní správní komise ze dne 17. prosince 1919 čís. 2125, jakož i usnesení městského zastupitelstva ve Vysokém Mýtě ze dne 26. srpna 1919.
Do tohoto rozhodnutí podali stížnost rybářský klub ve Vysokém Mýtě spolu s Františkem C. a Josefem S., jakož i městská obec Vysokomýtská.
Nejvyšší správní soud uvažoval o těchto stížnostech takto:
Ze spisů vyplývá, že František C. a Josef S. vedle starosty rybářského klubu toho v zastoupení tohoto spolku jako členové jeho výboru podepsali žádost ze dne 28. července 1919 o pronájem rybolovu v řece Loučné, jakož i podání ze dne 14. srpna 1919, v němž žádali, aby o zmíněné žádosti spolku rozhodovalo obecní zastupitelstvo a konečně, že oba ve schůzi obecního zastupitelstva, jehož jsou členy, zúčastnili se jednání a hlasování o této věci. Naříkané rozhodnutí pokládá oba jmenované za osoby dle § 5 zákona ze dne 7. února 1919 čís. 76 sb. z. a n. podjaté a z účastenství na jednání obecního zastupitelstva vyloučené. Stížnost potírá tento názor jako nezákonný, poukazujíc k tomu, že v § 5 cit. zák. nejsou jmenováni zástupci spolků, takže je nelze jako podjatá z jednání a hlasování ve schůzích vylučovati, když jde o záležitost spolkovou.
Nejvyšší správní soud nemohl náhledu stížnosti přisvědčiti.
§ 5 novely k obecnímu řádu vypočítává jako podjaté a z jednání a usnesení obecního zastupitelstva, rady a komisí vyloučené členy těchto sborů ve dvou odstavcích.
Prvý odstavec jest v podstatě opakováním předpisu § 46 zákona ze dne 16. dubna 1864 čís. 7 z. z. s tou odchylkou, že překážku pro účast na jednání a usnesení obecního zastupitelstva netvoří pouze soukromý, nýbrž také veřejný zájem osoby na předmětu jednání. Tento předpis plativší dříve jen pro osoby členů zastupitelstva a jejich příbuzných, rozšířila novela k obecnímu řádu také na zástupce osob fysických a korporací, pokud jsou na věci tak interesovány, jak zákon předpokládá. Zákon vychází tu zcela patrně z názoru, že každý zástupce strany, ať zákonný nebo zmocněný, představuje zastoupeného a že, jde-li o věc, na které má zvláštní osobní zájem zastoupený, jest interesován také zástupce jeho na tom, aby při jednání a usnášení se bylo zájmů osoby jím representované co možná šetřeno.
Má-li se na zřeteli tento úmysl zákona, pak nelze vypočítání těch, kdož zastupují osoby k právním jednáním nezpůsobilé, v § 5 novely vykládati jako taxativní jich výpočet — jak to činí stížnost — nýbrž jen jako generické rozčlenění zástupců osob a korporací na zmocněné ze zákona, stanov a smlouvy. Všechny tyto druhy zástupců osob fysických nebo právnických vylučuje zákon z účasti na jednání, ano šel ještě dále a pojal mezi podjaté také všechny členy správních rad akciových společností a jednatele společností s ručením obmezeným, tudíž osoby, které v konkrétním případě nemusí vystupovati jako zástupci své společnosti.
Z toho jest zřejmý úmysl zákona, vyloučiti z jednání každého zástupce osoby, která může jednati jen prostřednictvím fysických osob, pakli ovšem k tomu přistupuje zájem v zákoně blíže určený. Zapovídá-li pak zákon zástupcům osob a korporací jednání a usnesení obecního zastupitelstva, rady a komisí jako jejich člen se zúčastniti, platí zápověď ta i pro členy výboru rybářského klubu ve Vysokém Mýtě, kteří podle znění stanov (§ 13) spolu s předsedou spolek ten zastupují, jménem spolku smlouvy uzavírají (§ 10 stanov) a kteří také skutečně v zastoupení tohoto spolku podali žádost k obci Vysokému Mýtu o pronájem rybolovu v řece Loučné, jež byla pak předmětem jednání a hlasování na schůzi obecního zastupitelstva, na které oni podíl brali svým účastenstvím a hlasováním.
Ostatně i kdyby snad nebývali, jak stížnost se dovoditi snaží, zákonnými zástupci jmenovaného spolku, podáním žádosti jménem jeho vystoupili jako jeho zmocněnci a v této vlastnosti nutno jest vpočísti je do kategorie zmocněných zástupců, které zákon demonstrativně uvádí (»advokáti, notáři, stavitelé, civilní technikové a pod.«).
Není proto pochyby, že subjektivně na ně vztahuje se předpis § 5, 1. c. Zbývá ještě posouditi, zda při jednání obecního zastupitelstva šlo o věc, na které spolek rybářský klub, jejž František Č. a Josef S. zastupovali, měl »zvláštní osobní soukromý nebo veřejný zájem«. Smlouva o nájem rybolovu jest smlouvou soukromého práva, na které jak najímatel, tak pronajímatel má zvláštní osobní, totiž jeho osoby přímo se dotýkající zájem jednak co do práv, jichž smlouvou tou nabývá, jednak co do povinností, jež smlouvou na sebe bére. Tím jest i objektivní podmínka § 5 novely dána, a proto použití tohoto předpisu na případ předložený jeví se z plna odůvodněno.
Zrušujíc usnesení toto, vyhovuje tudíž naříkané rozhodnutí předpisu zákona, a bylo proto stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 592. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 696-698.