NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 1

Č. 7058.

Státní zaměstnanci: 1. Předpis § 17 zák. č. 286/24 o snížení odpočivných požitků s ohledem na jinaký akt. požitek státní... týká se taky zaměstnanců pensionovaných před účinností zákona toho a platí též v příčině akt. požitků zaměstanců smluvních. — 2. Oznamovací povinnost podle § 19 cit. zák. platí od 1. ledna 1925; zvláštního upozornění úřadem na tuto povinnost není třeba.
(Nález ze dne 28. ledna 1928 č. 1724).
Věc: Mořic F. v Košicích proti generálnímu finančnímu řiditelství v Bratislavě stran odpočivných požitků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l byl jako vrch. fin. rada v Košicích pensionován od 1. ledna 1919. — Výměrem gfř v Bratislavě z 5. srpna 1925 byly mu od 1. ledna 1925 přiznány zvýšené odpočivné požitky podle zák. č. 287/24. Ve výnose tom byl upozorněn na předpis § 19 zák. č. 286/24, podle něhož jest povinen oznámiti gfř, má-li anebo nabyl-li vedle těchto upravených požitků ještě jiných státních anebo nestátních veř. požitků, anebo jiného výdělečného příjmu (cit. § 18 zmíněného zák.). — Podáním z 31. května 1926 hlásil st-l žal. úřadu, že jako smluvní úředník dostává od gfř odměnu 40 Kč.
Nař. rozhodnutím bylo vysloveno, že podle úředního zjištění jest st-l zaměstnán jako smluvní úředník u fin. řid. v Košicích a že celkové požitky za rok 1925 s tímto služ. místem spojené obnášely ročně 14640 Kč, v důsledku toho se jeho odpočivné požitky po rozumu § 17 zák. č. 286/24 počínajíc od 1. ledna 1925 zkracují o polovinu onoho požitku, který st-l jako smluvní úředník dostává, ježto požitek tento jest nižší. St-l současně byl vyzván, aby se ospravedlnil, proč svoje vedlejší zaměstnání neoznámil, a současně mu bylo sděleno, že přeplatky vzniklé výplatou odpočivných požitků se mu předpisují k náhradě a že výplata zkrácených odpočivných požitků bude zadržena až do úplného vyplacení těchto požitků.
O stížnosti uvažoval nss takto:
St-1 namítá především, že se předpis § 17 zák č. 286/1924 na něho vůbec nevztahuje, ježto byl přeložen na odpočinek dříve, než zákon tento byl vydán a ježto zákon ten nemá zpětného účinku. — Námitka tato není důvodná.
Zákon v § 17 stanoví, že se výplata stát. odpočivného požitku zkracuje zejména v případě, má-li nebo nabude-li někdo vedle nároku na státní odpočivné požitky ještě nárok na akt. požitek státní nebo nestátní veřejný. Zákon upravuje tedy i ty případy, když někdo v době, kdy zákon tento nabude účinnosti, již státní odpočivné požitky má a neomezuje tudíž svoji účinnost jen na ony osoby, které teprve za jeho účinnosti budou na odpočinek přeloženy. Takovéto úzké pojetí smyslu zákona příčilo by se nejen doslovu zákona, nýbrž bylo by i s účelem zákona — docíliti úspor ve veř. správě — v rozporu.
St-l má dále za to, že předpis § 17 cit. zák. postihuje jen skutečné aktivní náležitosti stát. zaměstnance, nikoli však platy smluvní. Ani tato námitka není důvodná. Zákon sám v § 20 stanoví definici státních aktivních, odpočivných a zaopatřovacích požitků (§§ 17 a 18) v ten rozum, že jimi rozumí aktivní a odpočivné požitky stát. zaměstnance (§ 22), případně zaopatřovací požitky vdov po něm, jakož i odpočivné a zaopatř. požitky jiných zaměstnanců a vdov po nich vyplácené z prostředků státních, nebo z prostředků ústavů, podniků a fondů státních a státem spravovaných, nebo jejich zaopatřovacích ústavů. Odkazuje-li pak při tom § 20 na § 22, dává tím zákon najevo, že za stát. akt. požitky pokládá požitky všech zaměstnanců státu, ústavů, podniků a fondů státních a státem spravovaných, čítajíc v to i dělníky.
Z textu zákona tedy vychází, že chtěl postihnouti jakékoliv a sice jak aktivní, tak i odpočivné požitky, vyplácené z prostředků státních, nebo z prostředků ústavů a fondů v zákoně uvedených, a tedy i akt. požitky stát. zaměstnanců smluvních. Z předpisu § 21 zák. č. 286/1924 nemůže st-l ve svůj prospěch nic těžiti, ježto § 21 odst. 1. obsahuje jenom definici odpočivných a zaopatřovacích požitků a odst. 2. mluví spíše proti st-li, stanoví-li, že při srovnání výše akt. a odpočivných požitků nutno přihlížeti k celkovým stálým požitkům, tedy i k požitkům drahotním. Rovněž nemůže se st-1 dovolávati ani předpisu § 11 zák. č. 287/1924, ježto předpis tento praví jen tolik, že provedením jeho, t. j. zák. č. 287/ 1924, nesmí býti nikdo zkrácen na svých dosavadních celkových požitcích, nestojí však v cestě tomu, aby úsporná opatření, stanovená v zák. č. 286/1924, tedy v zák, jiném, byť i současně vyhlášeném, byla provedena.
V dalším obsahu stížnosti namítá st-l, že zkrácení jeho pens. požitků by mohlo nastati teprve od 1. října 1925, nikoli však se zpětnou účinností od 1. ledna 1925, ježto rozhodnutí gfř z 5. srpna 1925 o zvýšení pense bylo mu doručeno teprve v září 1925 a nemohl tedy vůbec věděti o tom, že má svoje zaměstnání přihlásiti. Ostatně prý bylo žal. úřadu známo, že u fin. řid. v Košicích službu koná, ježto službu tu konal již po 6 let právě z jeho příkazu. Přijal prý tedy zvýšené odpočivné požitky dobromyslně.
Ani tuto námitku neshledal nss důvodnou. Předpis § 19 zák. 286/ 1924 stanoví, že osoby, které mají nebo nabudou nárok na stát. odpo- čivný požitek, jsou povinny i bez úředního vyzvání oznámiti úřadu požitek likvidujícímu, správně všechny státní nebo1 nestátní veřejné požitky (§ 20), na něž mají nebo nabudou nárok. Dle odst. 2., § 19 jsou nesprávná udání trestná podle všeobecných předpisů trestních a disc., a částky přijaté bez oprávnění se srazí při příštích výplatách stát. požitků. Zák. č. 286/1924, byv vyhlášen dne 29. prosince 1924, vešel v účinnost dnem 1. ledna 1925 (§ 31) a byl tedy st-l hned tímto dnem povinen, aby likvidujícímu úřadu svůj akt. požitek ohlásil bez ohledu na to, kdy mu výměr o zvýšení odpočivných požitků dle zák. č. 287/1924 byl doručen, a bez ohledu na to, zda a kdy byl úřadem na předpis § 19 zák. č. 286/ 1924 upozorněn, ježto úřad nebyl po zák, vůbec povinen st-le na předpis tento u pozorů ováti. Ani okolnost, že st-1 snad od 6 let z příkazu žal. úřadu službu u fin. řid. v Košicích konal, nezbavila ho povinnosti, předepsané §em 19 zák. č. 286/1924, ježto zákon tento nečiní žádného rozdílu. — — — — —

Citace:

č. 7058. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 245-247.