Čís. 15518.

Výklad dolarové doložky ve smlouvě nájemní.
(Rozh. ze dne 19. října 1936, Rv II 725/34.)
Srov. Sb. n. s. čís. 14120, 14304, 15100.
Žalobkyně přednesla, že při pronájmu jejích místností žalovaným byla pojata do nájemní smlouvy t. zv. dolarová doložka, a to proto, by žalobkyni, jež považovala hodnotu dolaru za stabilní, kdežto hodnotu koruny čs. nikoliv, byla zaručena stálá výše nájemného a nájemné bylo vyměřeno v určitém poměru Kč k dolaru. Doložka ta zní takto: »Peněžní obnosy podléhají potud měně, pokud má býti použit na ně kurs dolaru, platný dnem splatnosti na pražské burse, a to v případě, když kurs dolaru proti čsl. koruně, a sice v průměru mezi penězi a zbožím, by klesl pod 30, mají býti obnosy, které mají býti placeny, přiměřeně sníženy, naproti tomu, kdyby kurs dolaru proti české koruně dosáhl 40ti nebo přestoupil 40, mají býti v tomto ujednání uvedené obnosy peněžní přiměřeně zvýšeny.« Žalovaní, dovolávajíce se této dolarové doložky, zaplatili žalobkyni, jakmile dolar klesl pod hranici uvedenou v doložce, nájemné přepočítané podle takto pokleslého kursu dolaru. Žalobkyně tvrdíc, že šlo o nepředvídaný pokles kursu dolaru a že proto nelze dolarové doložky použíti, domáhá se žalobou na žalovaných zaplacení rozdílu mezi zaplaceným nájemným a jeho výší, jak jí přísluší podle původního kursu dolaru. Prvý soud žalobu zamítl. Odvolací soud žalobě vyhověl. Důvody: Nájemné podle bodu 6 smlouvy podléhá potud změně, pokud má býti použit na ně kurs dolaru platný v den splatnosti na pražské burse, a to v tom případě, když kurs dolaru proti čs. koruně, a sice v průměru mezi penězi a zbožím by klesl pod 30, mají býti obnosy přiměřeně sníženy, naproti tomu kdyby kurs dolaru proti čs. koruně dosáhl 40 nebo přestoupil 40, mají býti v tomto ujednání uvedené obnosy přiměřeně zvýšeny. Ježto nájemné bylo stanoveno v československé měně a strany považovaly dolar za platidlo stabilní hodnoty, jest dolarová doložka pro placení nájemného bezvýznamná, poněvadž byla zamýšlena jen pro případ, že by čs. koruna značně poklesla anebo značně stoupala, aby v takovémto případě strany měly bezpečné měřítko k přepočítání nájemného, jež mělo býti dle úmyslu stran odpovídajícím vždy kupní síle čs. koruny a jejich předpoklad, že tímto stálým měřítkem bude dolar, se nesplnil.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Ani ze zjištění odvolacího soudu nelze dovoditi závěr, že dolarová doložka stala se obsoletní a že není k ní hleděti, ježto Kč nebyla změněna ve své vnitrní hodnotě. Doložka sama zní přesně a byla pojata do smlouvy na výslovnou žádost žalobkyně, jež prohlásila, že nepodepíše smlouvy bez této doložky, což činila proto, že pokládala dolar za platidlo stabilní hodnoty, kdežto Kč za labilní. Ovšem neuvedla žalobkyně vůbec důvodu pro tuto svou nedůvěru k domácí měně a větší důvěru v dolar. I když snad přesvědčení o stabilitě dolaru bylo obecné, nebylo lze ani v době sjednání smlouvy pokládati, hledíc k světovým hospodářským poměrům, za vyloučeno, co skutečně nastalo ještě za nájemního šestiletí 1928—1934, t. j. pokles hodnoty dolaru. I když šlo o událost nepředvídanou, nebyla to událost nepředvídatelná, tak jako nebylo opravdového důvodu k pochybnosti o stálosti hodnoty Kč. Náš zákon dovoluje doložky podobného druhu, jakou je sporná doložka dolarová, ale neposkytuje jim zvláštních výhod, platí proto o jejich účinnosti obecná právní pravidla. Žalobkyni šlo o zachování stejné hodnoty nájemného smluveného v Kč v roce 1928 po celé šestiletí nájemní a chtěla se proto zabezpečiti proti poklesu hodnoty Kč. K dosažení toho mohla žalobkyně užíti prostředku, jaký uznala za vhodný. Žalobkyně užila k tomu za souhlasu žalovaných dolarové doložky. Obě strany tak učinily, každá na vlastní nebezpečí. Pokud se poměr obou měn nezměnil, nemohlo dojíti k změně ve výši nájemného placeného v Kč. Změna ta mohla nastati buď poklesem hodnoty Kč anebo poklesem hodnoty dolaru. Nebylo vůbec důvodu k přesvědčení, že by k změně mohlo dojíti v době 1928 do 1934 jen poklesem hodnoty Kč. Mohlo jíti jen o vnitřní přesvědčení, jež nemá právního účinu. Obě strany musily počítati s obojí možností. Počítala-li některá z nich s možností pouze jedinou, na příkl. žalobkyně jen s možností poklesu hodnoty Kč, činila tak na vlastni nebezpečí. Žalobkyně nebyla nucena dáti přednost cizí měně, a učinila-li dolarovou doložkou výši nájemného závislou na kursu dolaru, musí nésti toho důsledky. Právo výkladu smluv podle § 914 obč. zák. nejde tak daleko, by soud nemusil hleděti k určitým a přesným smluvním ustanovením a by je vymýtil ze smlouvy jen proto, že nesplnil se předpoklad, za kterého byly smluveny. Úmysl stran nesl se jen k tomu, učiniti výši nájemného závislou na hodnotě dolaru po příp. na poměru mezi dolarem a Kč. Další úmysl, který strany sledovaly tímto smluvním opatřením, je pohnutkou právně neúčinnou. Nezáleží proto na tom, že pohnutkou k doložce byla žalobkyni větší důvěra k dolaru než ke Kč, a z této větší důvěry plynoucí přesvědčení žalobkyně, že se tím nezmění skutečná hodnota nájemného. Nastal-li opak tohoto očekávání, není to důvodem, by doložka dolarová, žalobkyni nyní nepříznivá, byla uznána za neúčinnou. Podlehla-li žalobkyně jakémusi obecnému sice, ale nijak, jak budoucnost prokázala, důvodnému přesvědčení o stabilnosti a labilnosti příslušných měn, nelze toto její přesvědčení uznati za skutečnost zrušující účinnost dolarové doložky, t. j. platnost její jen pro případ poklesu hodnoty Kč. Doložka platí stejně pro obě strany a byla by účinná i proti druhé straně, kdyby byl nastal případ opačný.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Právo domovské. Všeobecný slovník právní. Díl třetí. Padělání peněz - pych vodní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1898, svazek/ročník 3, s. 608-613.