Č. 9856. Občanství státní: I. * Podání žádosti za vydání domovského listu není skutečností, jíž se ve smyslu 3. odst. § 31 zák. čl. L:1879 přerušuje 10letá nepřítomnost na státním území jako důvod zániku státního občanství. — II. O předpokladech ztráty státního občanství podle §§ 30 a 31 zák. čl. L:1879. (Nález ze dne 29. dubna 1932 č. 15405/31.) Věc: Josef T. v B. proti okresnímu úřadu v Senici o domovské právo. Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost. Důvody: Usnesením obecní rady v Sobotišti z 30. října 1928 nebylo vyhověno st-lově žádosti za vydání domovského listu, poněvadž st-l jako duchovní stále a nepřetržitě působí v cizině (Maďarsku), tam zastává veřejný úřad, a přihlížejíc k tomu, že st-l již více než 10 roků stále a nepřetržitě v cizině se zdržuje a v této době v obci Sobotišti nikdy se nehlásil, z této obce žádnou listinu nežádal, přes to, že údajně — Č. 9856 —měl původní příslušnost v Sobotišti, tuto příslušnost a nejen příslušnost, ale i státní občanství ve smyslu § 31 zák. čl. L:1879 ztratil, a proto nemůže býti považován za příslušníka obce Sobotiště, takže se mu ani touto obcí nemůže vydati domovský list. V odvolání z tohoto usnesení uplatňoval st-l v podstatě, že jeho 10tiletá nepřítomnost byla přerušena tím, že dne 24. října 1928, tedy před uplynutím 10 let od vzniku čsl. státu, podal žádost o vydání domovského listu a popíral, že jako kaplan zastává v Maďarsku veřejný úřad. O odvolání tom rozhodl žal. úřad nař. rozhodnutím tak, že potvrdil usnesení obce Sobotiště z 30. října 1928 a neuznal st-lovu příslušnost v obci Sobotišti ani čsl. státní občanství. V důvodech tohoto rozhodnutí jest uvedeno, že bylo nesporně zjištěno, že st-l byl původně příslušný do obce Sobotiště na základě § 6 zák. čl. XXII:1886, jako příslušník této obce byl pojat i do odvodního seznamu, avšak tuto příslušnost a s ní i státní občanství ztratil ve smyslu § 31 zák. čl. L:1879. St-l od převratu nepřetržitě se udržuje mimo území čsl. republiky, aniž si uchoval svoje čsl. státní občanství podle § 31 cit. zák. čl., pročež nutno předpokládati, že dnem 28. října 1928 ztratil svoje domovské právo v Sobotišti nastalou ztrátou čsl. státního občanství. Podáním žádosti o domovský list nepřetrhuje se desetiroční doba nepřítomnosti ve smyslu § 31 cit. zák. Z uvedeného je zřejmo, že st-l není domovským právem příslušný do Sobotiště a podle toho nelze ho považovati za čsl. státního občana. O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss: Předem nutno uvésti, že žal. úřad sice ve svém rozhodnutí prohlašuje výslovně, že neuznává čsl. státní občanství st-lovo, avšak přes to neřešil, jak po názoru soudu plyne ze znění nař. rozhodnutí, nejsa k tomu ani příslušný, otázku st-lova státního občanství autoritativně s účinkem, že by jeho výrok v tomto směru byl způsobilý vejíti v právní moc, nýbrž jen prejudiciálně pro otázku st-lova domovského práva, kterou ovšem autoritativně rozhodovati mohl a také rozhodl. Není tedy stran st-lova státního občanství nař. rozhodnutím autoritativně rozhodnuto. Brojíc proti nař. rozhodnutí namítá stížnost, že ustanovení § 31 zák. čl. L:1879 nemůže se proti st-li použíti, poněvadž podle § 30 cit. zák. čl. může státního občanství pozbýti jen ten, kdo bez dovolení vstoupí do služby cizího státu a z této služby nevystoupí ve lhůtě, dané mu k tomu ve zvláštní výzvě, st-l pak ani nebyl ve službách cizího státu, ani se mu nedostalo žádné výzvy. Podle tohoto obsahu stížnosti má patrně st-l za to, že ztráta státního občanství podle § 31 zák. čl. L:1879 může nastati jen za podmínek § 30 téhož zák. článku. Toto hledisko je ovšem mylné. Stanovíť § 30 cit. zák. čl., že úřad v § 11 jmenovaný může vysloviti ztrátu státního občanství u oněch státních občanů. . . ., kteří bez jeho dovolení vstoupí do služby jiného státu, jestliže nevystoupí k jeho výzvě ze služby té v dané jím lhůtě. Naproti tomu určuje § 31, že státní občan uherský, který bez nařízení uher. vlády nebo společných rak.-uher. ministrů po 10 let nepřetržitě mimo hranice zemí koruny uherské se zdržuje, ztrácí tím své uherské státní občanství. Jak patrno, nejsou ustanovení obou cit. paragrafů v žádné souvislosti, nýbrž každé z obou ustanovení normuje ztrátu státního občanství samostatně, a nastává pak ztráta státního občanství podle § 31, jsou-li splněny podmínky tohoto předpisu bez ohledu na podmínky § 30, právě tak jako ztráta státního občanství podle posléze uvedeného ustanovení může býti vyslovena za podmínek zde stanovených beze zřetele na podmínky § 31. Nemohla proto ani v daném případě úsudku žal. úřadu, že st-l pozbyl státního občanství čsl. podle § 31 zák. čl. L:1879, brániti skutečnost, že v osobě st-lově nejsou uskutečněny podmínky, za nichž k výroku o ztrátě té může dojíti podle § 30 a jest proto námitka stížnosti, poukazující na nedostatek podmínek § 30, bezdůvodna. V dalším svém obsahu namítá stížnost, že před uplynutím 10 let, zmíněných v § 31, podal st-l žádost o vydání domovského listu, a že na podání této žádosti sluší pozírati jako na skutečnost, jíž se ve smyslu 3. odst. cit. § 31 doba nepřetržité nepřítomnosti přerušuje. Ani tomuto názoru nebylo možno přisvědčiti. Uvedený 3. odst. § 31 stanoví, že doba nepřetržité nepřítomnosti se přerušuje, prohlásí-li dotyčná osoba příslušným úřadům, uvedeným v § 9, že chce státní občanství dále podržeti nebo si opatří nový pas nebo list o pobytu vystavený některým rak.-uher. konsulárním úřadem, nebo se dá zapsati do seznamů některé rak.-uher. konsulární obce. Výpočet skutečností, jimiž se takto přerušuje doba nepřetržité nepřítomnosti, jest taxativní, nikoli jen příkladný, a proto lze za skutečnost, přetrhující nepřetržitou nepřítomnost ve smyslu odst. 3 § 31, pokládati jen onu, která jest v tomto předpisu výslovně uvedena, nikoli též skutečnost jinakou, jako jest na příklad žádost za vydání domovského listu. Nebyla proto ani st-lovou žádostí za vydání tohoto listu jeho nepřetržitá nepřítomnost ve smyslu 3. odst. § 31 přerušena.