Č. 2835.

Samospráva obecní (zaměstnanci). — Administrativní řízení: 1. * Osoby, ať fysické ať právnické, které nejsou poplatníky obce, nejsou před účinností finanční novely z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. legitimovány k opravnému prostředku proti usnesení obce o úpravě služebního poměru obecních zaměstnanců (Slezsko). — 2. O rozsahu dozorčí moci nadřízeného úřadu samosprávného ve věcech úpravy služebního postavení a požitků obecního úředníka.
(Nález ze dne 5. listopadu 1923 č. 16 831).
Věc: Dr. Leopold D. ve F. proti zemské správní komisi v Opavě o úpravu služebního poměru.
Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud bráno jest stížnosti v odpor, se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Podle dekretu správní komise města K. z 21. prosince 1920 byl st-l usnesením správní komise z 1. prosince 1920 ve smyslu § 3 1. zákona o obecních úřednících z 23. července 1919 č. 443 Sb. přijat za vedoucí konceptní sílu města K. Služné jeho mělo býti vypláceno dle 8. hodn. třídy 4. stup. plat. se všemi příslušnými požitky dle zákona o státních úřednících ze 7. října 1919 č. 541 Sb. a pozdějších zákonů, jimiž byly a budou upraveny platy státních zaměstnanců.
Dále bylo st-li dekretem tímto sděleno, že se mu započítávají služební léta u státu ztrávená incl. 2 1/2 roku ex titulo válečných půlletí, odstoupí-li vojenský erár příslušné výslužební splátky obci, jinak že započítají se mu léta do výslužby dnem vstupu do služby a výslužba by byla vypočítána úměrně době u obce trávené dle procent zákona stanovených.
Usnesením správní komise města K. z 27. června 1921 byl schválen pak návrh předsedy finanční sekce, aby st-li jako obecnímu tajemníku uděleno bylo definitivum s oborem činnosti podle přípisu z 21. prosince 1920. Poněvadž st-1 byl usnesením správní komise z 21. ledna 1921 zařazen do skupiny A, usnesla se správní komise dále, aby st-li propočtena byla služební doba podle zákona ze 7. října 1919 č. 541 Sb. a ostatních zákonů a nařízení předmět ten upravujících (nař. vlády č. 666/1920), jako se to stalo u ostatních úředníků obecních.
Podle toho přišel by st-l do 7/4. hodn. třídy, poslední rok počínajíc 1. červencem 1921. Dále se usnesla řečená správní komise, aby vzhledem na usnesení spr. komise z 1/12 1920 (přípis z 21. prosince 1920) byla st-li dosavadní služební léta před vstupem do služeb obce započítána do obecních výslužebních požitků, začež budou odstoupeny obci jeho výslužební požitky od 1. července 1921 (po čas aktivní služby). Zaopatřovací požitky manželce a dítkám, jakož i ostatní poměry budou se říditi zákonem o státních úřednících. Jiné výhody obecních úředníků platí též pro st-le. Konečně jmenován byl st-l citovaným usnesením správní komise řiditelem všech obecních úřadů.
Na protesty, které proti usnesení tomu podal místní odbor spolku »Obrana«, dále »Stowarzyszenie obywatelskie v K.« a konečně »Stowarzyszenie mieszanych przemyslów dla K. i okolicy v K.« bylo usnesení to nař. rozhodnutím z 21. prosince 1921 zrušeno potud, pokud
1) se jím st-li uložilo, aby teprve od 1. července 1921 a toliko po dobu svojí aktivní služby u obce K. odváděl odpočivné požitky, jež od eráru bere, do obecní pokladny, dále
2) pokud i na st-le použito má býti ustanovení pensijního předpisu pro k-ské obecní úředníky o připočítání dalších 10 ideálních roků do pense,
3) pokud st-l byl jmenován řiditelem všech obecních úřadů, t. j. i úřadu dosavadním přednostou Ludvíkem K. spravovaného.
Ve směru prvním bylo nař. rozhodnutím s ohledem na vývody rekursů (protestů) a s ohledem na obecní finance nařízeno, aby započtení předchozí služby st-lovy pro zařazení resp. postup a pro pensi a zaopatřovací požitky manželky a dítek st-lových bylo učiněno závislým na tom, že veškeré odpočivné a zaopatřovací požitky včetně všech přídavků (drahotních atd.), které st-li resp. po jeho smrti jeho pozůstalým oproti vojenskému eráru příslušejí resp. příslušeti budou, ode dne vstupu do obecní služby počínaje a bez časového omezení na aktivní služební dobu obci K. budou přenechány, jinak ze započtení předchozí služby bude odvoláno.
Provedené zařadění st-le do 7/4 hodn. třídy uznal žal. úřad jen za toho předpokladu, že ideální válečná půlletí nejsou snad již obsažena v započtené 19leté službě státní, při čemž podle zákona ze 7. října 1919 č. 541 Sb. ve skupině A poslední rok 4. stupně 7. hod. tř. se dosáhne nikoli po 22, nýbrž teprve po dokonaném 23. služebním roce.
Jinak rozhodnutím tímto protestům dáno místa nebylo a usnesení obecní správní komise i co do jmenování st-le definitivním ředitelem úřadu potvrzeno.
Dalším pak rozhodnutím žal. úřadu z 27. března 1922 bylo na podání správní komise v K. z 28. února 1922 sděleno, že obec K. zařazujíc st-le zapomněla vzíti zřetel na 1 rok čekatelský a že tedy výpočet pro zařadění st-lovo do 7./4 hodn. tř. po ukončení 23 roků jest správným.
Ve stížnosti k nss-u pro nezákonnost podané se namítá:
1) že korporace, které proti usnesení správní komise v K. z 27. června 1921 podaly protest, nebyly k podání protestu legitimovány, nejsouce ani voliči ani poplatníky obecními;
2) že žal. úřad rozhodl ultra petitům, tedy o věcech, na něž se protest nevztahoval;
3) že nař. rozhodnutí, pokud postup st-lův činí závislým na odstoupení všech odpočivných vojenských požitků st-lových a sice již ode dne vstupu do obecní služby, jest v odporu nejen s důvody samého rozhodnutí, nýbrž i s ustanovovací listinou z 21. prosince 1920 a s pozdějšími zákony, jimiž byly a budou upraveny platy státních zaměstnanců;
4) že propočtení let provedeno bylo u st-le usnesením z 12. října 1921, jež nabylo moci práva a dle něhož přísluší st-li platy 6/1. hodn. tř., ježto čekací rok u obce K. neexistuje;
5) že sice o připočtení dalších ideálních 10 let pro pensi v usnesení samém není řeči, že však výhoda ta plyne z ustanovení, že se na st-le vztahují dosaváde platné obecní výhody. Výhoda ta platí však pro případ nedobrovolného dání do výslužby, bude-li změněna úřední řeč. Není důvodu, proč by tato výhoda neměla platiti pro st-le.
Naproti tomu zůstává ona část nař. rozhodnutí, pokud jím zrušeno bylo jmenování st-lovo řiditelem veškerých obecních úřadů, t. j. i úřadu dosavadním přednostou Ludvíkem K. spravovaného, stížností touto nedotčena, a nss se tedy touto částí nař. rozhodnutí stejně jako onou částí jeho, pokud jím usnesení správní kmise v K. a jmenování st-le definitivním ředitelem úřadu bylo potvrzeno, vůbec nemohl zabývati.
Uvažuje o stížnosti této musil se nss zabývati předem otázkou, v jaké funkci žal. úřad nař. rozhodnutí vydal, zda jako řádná instance samosprávná či jako úřad dozorčí, ježto otázka legitimace, jejíž nedostatek vytýká stížnost oněm korporacím, které proti usnesení správní komise městyse K. z 27. června 1921 podaly protesty, jež byly pak podkladem nař. rozhodnutí, měla by význam teprve tenkráte, nebyl-li žal. úřad již na základě práva dozorčího oprávněn nař. rozhodnutí vydati. Nař. rozhodnutí ve své formě jeví se sice jako rozhodnutí o rekursu, tedy jako rozhodnutí instanční, obsahem svým však nese charakter opatření úřadu dozorčího, učiněného v zájmu financí obecních. O která zákonná ustanovení se nař. rozhodnutí opírá, není z něho patrno, teprve ve svém odvodním spise se žal. úřad dovolává zákona z 23. července 1919 č. 443 Sb., aby obhájil svoje postavení nejen jako úřadu instančně rozhodujícího, nýbrž i jako úřadu dozorčího. Nss však neshledal, že by pro tuto dozorčí funkci žal. úřadu bylo v zákoně dostatek opory. Zákon z 23. července 1919 č. 443 Sb., resp. zákon z 29. května 1908 č. 35 z. z. pro Čechy praví sice v § 43, že okresní výbor resp. dle čl. 2. cit. zákona ve Slezsku zemský výbor vykonává z úřední moci dohled nad tím, aby zákona tohoto bylo šetřeno, a že jest k tomu konci oprávněn činiti všeliká opatření, jež dle zákona toho náleží činiti obecnímu výboru, pokud by úřad tento opomenul je učiniti. Rovněž jest úřad ten oprávněn zrušiti z povinnosti úřední všeliká usnesení obec. zastupitelstva nebo disciplinární komise, která se příčí předpisům tohoto zákona.
Ony body usnesení správní komise v K. z 27. července 1921, které nař. rozhodnutím byly zrušeny, pokud stížností jsou brány v odpor, týkají se jednak zařadění st-le do příslušné stupnice platové s ohledem na započtení předchozí služby st-lovy, jakož i zaopatřovacích požitků členů jeho rodiny.
V těchto směrech pak spočívá cit. zákon 443/1919 na následujících zásadách:
1. Ustanovení úředníka obecního přísluší obecnímu zastupitelstvu (§ 7) a děje se doručením listiny o ustanovení (§ 9), jež obsahovati má mezi jiným i ustanovení, jaké služební příjmy mu náležejí, jaký má nárok na jejich zvýšení, jaký má nárok na výslužné a jaké požitky zaopatřovací jsou zabezpečeny pro případ smrti manželce a dítkám. Požitky tyto přísluší ustanoviti obecnímu zastupitelstvu (§ 19, odst. 1., § 20.).
2. Služební příjmy, nárok na zvýšení jich, výslužné a zaopatřovací požitky vdov a sirotků, pokud upraveny jsou v §§ 19—39 cit. zák., jsou příjmy a nároky minimálními a platí jenom potud, pokud listinou o ustanovení (§ 9) nebo později nebylo v těchto směrech ustanovení příznivějších (§ 10).
Praví tak výslovně § 10 a § 19 odst. 1. (»neustanovilo-li obecní zastupitelstvo služného vyššího, činí základní služné ....«) (§ 20: »Nárok úředníka na výslužné jakož i nároky vdov a sirotků na požitky zaopatřovací nebuďtež však vyměřeny méně příznivě, než jak stanoví §§21 až 39 tohoto zákona«).
S druhé strany neobsahuje zákon žádného omezení služebních příjmů, pensijních nebo zaopatřovacích požitků směrem nahoru a nestanoví také v žádném z těchto směrů nějakého maxima.
Z toho tedy plyne, že usnesení správní komise v K. z 27. června 1921, jímž upraven byl služební poměr st-lův k obci, jeho služební požitky, jeho nároky na odpočivné a nároky jeho manželky resp. dítek na zaopatř. požitky nepříčí se zák. z 23. července 1919 č. 443 Sb., žal. úřad také dále netvrdí, že by byla obec K. opomenula učiniti nějaká opatření, jež jí jsou tímto zákonem uložena, a chybí tedy žal. úřadu v daném případě jakýkoliv podklad pro výkon dozorčího práva ve smyslu § 43 cit. zák.
Ježto se žal. úřad při svém rozhodování dal vésti ohledem na finanční zájmy obce K., bylo by ještě zkoumati, zda snad slezský řád obecní neskýtá žal. úřadu opory pro jeho zákrok z moci dozorčí. Usnesení správní komise v K., jež dalo podnět k zákroku žal. úřadu, stalo se dne 27. července 1921, tedy ještě před platností zákona z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí (finanční novela).
Platila tedy té doby ustanovení obecního řádu slezského o dohledu k obcím; tato však skýtala dozorčímu úřadu jednak možnost k zakročení z moci úřední a sice jen potud, aby kmenové jmění a statek obcím a jejich ústavům náležející zachovaly se neztenčeny (§ 86), jednak nadřízenému úřadu samosprávnému vyhradila právo, určitá usnesení obecního zastupitelstva schvalovati (§ 89).
Ustanovení úředníků obecních, určení jejich příjmů, jejich platů odpočivných a zaopatřovacích, které před vydáním zákona z 23. července 1919 č. 443 Sb. posuzovati bylo podle ustanovení § 31 slez. ob. řádu, nespadalo však ani pod jednu ani pod druhou kategorii usnesení ob. zastupitelstva a nepotřebovalo tedy ani vyššího schválení, ani nebylo předmětem dozorčího práva úřadů vyšších, takže ani s hlediska ob. řádu slez. pro výkon dozorčího práva žal. úřadu nebylo v daném případě žádné opory.
Zbývá tedy jedině možnost, že se žal. úřad zmíněným již usnesením správní komise v K. mohl zabývati jako instance rekursní.
V tomto směru pak stanoví § 90 slez. ob. řádu, jehož se i žal. úřad ve svém odvodním spise dovolává, že výboru zemskému náleží rozhodovati, když se někdo odvolá z usnesení výboru obecního ve věcech, které nejsou státem na obec přeneseny. Stejně tak stanoví § 40 cit. již zákona 443/1919, který jest v podstatě jen doplňkem § 31 slez. ob. řádu, že spory o příjmy služební a výslužné úředníka, a zaopatřovací požitky vdov a sirotků jakož i ostatní spory vzešlé ze služebních poměrů úředníka rozhodují se pořadem instancí samosprávných.
Legitimován k opravnému prostředku jest zajisté jenom ten, kdo tvrdí, že mu rozhodnutím obecního výboru, v daném případě rozhodnutím správní komise v K., v jeho subjektivních právech bylo ublíženo resp. že jeho finanční důsledky jako člen této obce musí nésti.
V daném případě vyvoláno bylo nař. rozhodnutí protestem výše již zmíněných korporací, jimž st-l odpírá legitimaci k opravným prostředkům. Že by korporace ty byly poplatníky v obci, toho netvrdily ani korporace ty sasmy, ani to netvrdí žal. úřad. Není také správným tvrzení žal. úřadu, že funkcionáři na protestu podepsaní podali zmíněný protest vlastním jménem, ježto ze spisu jde na jevo právě opak, totiž že funkcionáři korporací těch podepsali protest připojivše otisk příslušného razítka právě jen jako funkcionáři jejich — označivše výslovně každý svoji funkci. Že by jménem vlastním vystupovali, není nikterak ze spisu zřejmé. Jde tedy jen o to, mohly-li jmenované korporace v daném případě vystupovati jménem poplatníků v nich sdružených, tedy jménem osob, jejichž zájmy jsou zmíněným usnesením dotčeny, a dále proto, jak tvrdí žal. úřad, že cílem korporací těch jest právě hájiti hospodářské zájmy svých členů. Nss neshledal, že by momenty, které žal. úřad pro odůvodnění legitimace zmíněných korporací uvádí, korporacím těm propůjčovaly legitimaci vystupovati v záležitostech obecních jako st-lé.
Účel sdružení, hájiti snad hospodářské zájmy svých členů ve smyslu stanov (jedná se patrně o spolky podle spolkového zákona a o živnostenské společenstvo) neskýtá ještě korporaci právo vystupovati i proti úřadům jako zástupce jednotlivých členů sdružení ve věcech jejich hospodářských relací a zejména i v těch případech, v nichž jde o eventuelní spolučinnost členů takových při hrazení výdajů obecních. V případech těchto, kde stěžovati si může, jak svrchu řečeno, jenom ten, jemuž v jeho subjektivních právech bylo ublíženo, korporace ty v řízení administrativním vystupovati nemohou, ježto representují právnickou osobnost od jednotlivých členů jejich úplně odlišnou.
Nedostávalo se tudíž korporacím těm legitimace k stížnosti a žal. úřad jednav o stížnosti osob nelegitimovaných a nemaje ani z titulu práva dozorčího pro rozhodnutí svoje v zákoně dostatek opory, porušil nař. rozhodnutím zákon, v důsledku čehož bylo nař. rozhodnutí v oněch směrech, v nichž stížností jest bráno v odpor, zrušiti podle § 7 zák. o ss.
Tím odpadla pro nss potřeba a i možnost zabývati se jednotlivými body stížnosti, pokud týkají se merita věci samé ....

Citace:

č. 2835. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 905-910.