NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8430 —
Č. 8430.

Patentní právo. — Policie: * I. Průkaz o odborné praxi, který musí předložiti žadatel o připuštění ke zkoušce z patentního práva (§ 43 odst. 6 č. 5 patent. zák.), může býti podán i jiným způsobem, než zápisem do seznamu kandidátů patentního zastupitelství (§ 25 vl. nař. č. 6/26). — II. Který úřad je oprávněn vydávati vysvědčení zachovalosti?
(Nález ze dne 14. února 1930 č. 24.101/29.)
Věc: Ing. Emil M. v Praze (adv. Dr. Ed. Lederer z Prahy) proti ministerstvu obchodu o připuštění ke zkoušce z patentního práva.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Rozhodnutím patentního úřadu z 30. června 1927 byla zamítnuta st-lova žádost o připuštění ke zkoušce patentních zástupců podle § 43 patent. zák. — — — —
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad odvolání st-lovo proti uvedenému rozhodnutí. — — —
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss toto:
Aby žadatel byl připuštěn ke zkoušce z patentního práva podle § 43 odst. 6 č. 6 pat. zák., má podle § 2 vl. nař. z 22. prosince 1925 č. 6/1926 Sb. — Č. 8430 —
prokázati, že splnil podmínky obsažené v č. 1 až 5 uvedeného zák., a dokázati, že zaplatil předepsanou zkuš. taxu. Žadatel tedy má vedle zaplacení taxy prokázati, že 1. jest zletilý, 2. jest čsl. občanem státním a bydlí v tuzemsku, 3. nebyl odsouzen pro zločin, přečin nebo přestupek ze ziskuchtivosti spáchaný, 4. může se vykázati přiměřenou technickou způsobilostí, předlože diplom nebo vysvědčení o tom, že na některé tuzemské vys. škole technické, na vys. škole zemědělské, na některé hornické akademii, nebo na filosofické fakultě některé tuzemské university s prospěchem vykonal předepsané zkoušky státní, nebo že na některé odborné cizozemské škole vysoké, která má hodnost stejnou, vykonal s prospěchem zkoušku rovnocennou, 5. odbyl alespoň 21etou praxi u tuzemského zástupce ve věcech patentních.
Žal. úřad nepřipustil st-le ke zkoušce z patentního práva z toho důvodu, že neprokázal, že vyhovuje podmínkám uvedeným shora pod č. 3 a 5, totiž že jest zachovalý a že má předepsanou praxi.
Svoji zachovalost prokazoval st-1 vysvědčením policejního ředitelství v Praze, v jehož obvodu měl své bydliště. Žal. úřad neshledal tento průkaz dostatečným a to jedině proto, že podle jeho názoru mohlo podle § 4 vl. nař. ze 14. července 1922 č. 198 Sb. policejní ředitelství v Praze vydati st-li vysvědčení zachovalosti jen za dobu, po kterou se zdržoval v jeho obvodu, nikoli však za dobu, kdy v obvodu tohoto úřadu nebydlil.
Tento názor nemá však v § 4 cit. vl. nař. opory. Naopak ukládá se v posledním odstavci tohoto paragrafu policejnímu úřadu I. stolice (státnímu policejnímu úřadu), v jehož obvodu leží rodiště odsouzeného, aby za účelem vydání vysvědčení zachovalosti sdělily policejnímu úřadu I. stolice (státně policejnímu úřadu), v jehož obvodu má odsouzený své bydliště, a obci bydliště a domovské příslušnosti odsouzeného na požádání veškeré záznamy o předchozích odsouzeních, pokud nebyla odčiněna. Z toho plyne, že v § 4 nelze shledávati normu, podle které obec pobytu, resp. státní policejní úřad, v jehož obvodu žadatel bydlí, může vydávati vysvědčení zachovalosti jen potud, pokud se obmezuje na čas, po který uchazeč v dotčené obci, resp. obvodu státního policejního úřadu se zdržuje. Opačný názor žal. úřadu jest nesprávný. Výrok opírající se jedině o tento nesprávný právní názor nemá opory v zákoně. Tím není prejudikováno otázce, zdali a do jaké míry bý vysvědčení zachovalosti, jež st-1 předložil ve správním řízení, bylo způsobilé svým obsahem podati průkaz požadovaný v bodu 3. cit. předpisu pat. zák. V tomto směru se úřad nevyslovil a nss nemá proto podkladu o tom rozhodovati.
Svoji odbornou praxi podle bodu 5. odst. 6 § 43 pat. zák. prokazoval st-1 vysvědčením patentní kanceláře Ing. Dra j. V. a Ing. H. B. a činil návrh, aby o výkonu této praxe byli slyšeni oba jmenovaní inženýři. Žal. úřad nepokládal vysvědčení předložené st-lem za průkaz vyhovující zákonu, jsa názoru, že průkaz ten lze podati jen zápisem do seznamu kandidátů patentního zastupitelství zřízeného podle § 25 vl. nař. č. 6/26 u patentního úřadu. Poněvadž st-1 do tohoto seznamu zapsán nebyl, nepodal podle názoru žal. úřadu průkaz o odborné praxi podle cit. ustanovení pat. zák. a odpadá potřeba zkoumati, zdali snad fakticky — Č. 8431 —
takovouto praxi konal, a není proto třeba ani provésti důkaz st-lem nabídnutý, neboť jest nerozhodný.
Názor hájený žal. úřadem nemá opory ani v pat. zákoně, ani ve vl. nař. č. 6/26, neboť ani jedna, ani druhá právní norma nepředpisuje, že průkaz o odborné praxi, který musí předložiti žadatel o připuštění ke zkoušce z patentního práva, může býti podán jen zápisem do seznamu kandidátů patentního zastupitelství. Cit. ustanovení pat. zákona předpisuje jen, že žadatel o připuštění ke zkoušce z pat. práva musí prokázati, že odbyl alespoň 2 léta praxe u tuzemského zástupce ve věcech patentových. Jak má býti tento průkaz podán, není předepsáno ani v zákoně patentním, ani ve vl. nař. č. 6/26. Může proto býti tato okolnost prokázána každým podle zákona přípustným prostředkem průvodním. I kdyby byl správný názor žal. úřadu, že zápis do seznamu kandidátů patentního zastupitelství »jest úřední solenní formou, která nezvratným způsobem manifestuje zejména počátek patentní praxe, t. j. původní vůli zaměstnavatele i kandidáta, že vcházejí v poměr, který předpokládají předpisy § 43 pat. zák. a § 25 cit. vl. nař.«, nebylo by možno pro nedostatek positivní normy vyloučiti, aby průkaz o počátku patentní praxe byl podán i jiným způsobem než zápisem do seznamu kandidátů patentního zastupitelství. Avšak ani z pat. zák., ani z vl. nař. č. 6/26 nelze vyčísti, že pro připuštění ke zkoušce z pat. práva jest směrodatnou jedině praxe, po kterou »obě strany hned od počátku měly úmysl vejíti v poměr, který jest podkladem praxe podle § 43 pat. zák.«, neboť zákon požaduje jedině průkaz o výkonu 21eté praxe u tuzemského zástupce ve věcech patentových, nepředpisuje však, aby žadatel o připuštění ke zkoušce z patentního práva dokazoval, že ho patentní zástupce, u něhož praxi konal, přijal do služeb jako kandidáta patentního zastupitelství a jako takového též zaměstnával. Poněvadž vl. nař. č. 6/26 nemá v tomto smyslu předpisu, nelze pro názor žal. úřadu nalézti zákonného podkladu.
Z uvedeného plyne, že úřad byl povinen přihlédnouti k vysvědčení, jímž st-1 prokazoval svoji odbornou praxi a — nepokládal-li tento doklad za dostatečný — měl provésti důkaz st-lem nabídnutý. Neučinil-li tak, jednal nezákonně.

Citace:

č. 8430. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 388-390.