NPD documents search: Všehrd, 14 (1933) - Die Arbeitslosenversicherung und sonstige Formen der Arbeitslosenfürsorge

Historie jednoho klavíru.

(Zemský trestní soud v Brně).

Mohou-li se půjčovat kostymy, salonní obleky, postele, brusle a auta, proč by se nemohly také půjčovat klavíry? Paní H. neměla ani ve svém bytě příhodného místa pro klavír, musila si jej uložiti u paní L. a nic z toho neměla, stál-li tam drahý hudební nástroj nečinně či napadlo-li někomu pohnouti trochu klávesami. Dala si tedy do brněnské „Tagesbote“ inserátek, že za přiměřený poplatek klavír zapůjčí. Emil Schindler, 26letý obchodní příručí, čítával takové inserátky bedlivěji než politiku nebo národního hospodáře a navštívil téhož dne, kdy inserát vyšel, paní H.
„Mám přítele,“ pravil tajemně a důležitě, „kapelníka v jednom brněnském biografu, a ten by vám za půjčení klavíru dobře zaplatil.“ „Když zaplatí, nemám nic proti tomu, aby si klavír vypůjčil, ale nemám nástroj doma, je uložen u paní L. Tam si jej račte s panem kapelníkem prohlédnouti.“
Schindler nešel za kapelníkem, nýbrž za obchodníkem panem B., s nímž jednal hned o koupi klavíru. A šel s ním také k paní L. Opatrovnice nestarala se o to, co oba páni spolu ujednávají, a doporučila jim další dohodnutí s majitelkou. Za několik dní přišel Schindler opět, že jako už je s paní H. dohodnut. — Když dohoda, tak dohoda — pomyslila si paní L. a klavír vydala dvěma zřízencům, kteří se vykázali dopisem od Schindlera.
Další historie klavíru byla taková: Schindler prodal jej za 4500 Kč Vilému B., jenž ve své dílně dal nástroj opraviti a prodal jej za 8000 Kč paní W. ve Valčicích. Odtud po zjištění Schindlerova podvodu dostal se nazpět do Brna, a po kratším policejním řízení zase do vlastnictví paní H. Poškozeným zůstal zde p. B., jenž musil dát paní ve Valčicích přiměřenou náhradu a ztratil tedy včetně zisku a nákladu na opravu 8000 Kč. Emil Schindler hned po podvodném prodeji klavíru odejel do Prahy, kde z vydělaných peněz užíval až do 17. října. Pak ho zatkli a dopravili do vazby zem. trestního soudu v Brně, kde jej minulý týden soudil senát v. r. dra Onze. Bylo těžko popírat, když svědkové usvědčovali. Dárek osmnáctiměsíčního těžkého žaláře s přídavkem policejního dohledu přišel sice už po vánocích, ale Schindler měl z něj právě tak malou radost, jakoby jej dostat pod stromeček. Velmi zdvořile a zkroušeně obrátil se k novinářům, aby tu historku s klavírem umlčeli, ale, jak patrno z našeho referátu, nepochodil. Ostatně za půldruhého roku, kdy ho propustí z kriminálu, dávno se už na to zapomene.

Citace:

Historie jednoho klavíru. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 2., s. 24-25.