Čís. 1762.
Při výměre bolestného jsou rozhodujícími jedině intensita a trvání bolesti. Smrtelný výsledek nepřichází tu v úvahu.
Žalobci nelze přisouditi všechny útraty, záviselo-li sice určení výše pohledávky na posudku znaleckém, byl-li však žalobcem požadován peníz zřejmě přemrštěný.
(Rozh. ze dne 4. července 1922, Rv II 228/22.)
Žalobce byl přejet automobilem žalované a smrtelně zraněn, takže zranění za tři dny podlehl. Žalobě jeho (pozůstalosti) o náhradu škody vyhověno bylo co do důvodu třemi čtvrtinami, v konečném rozsudku nároku o přiznání bolestného 50000 K vyhověl první soud penízem 22500 K, jejž odvolací soud snížil na 15000 K. Důvody: Odvolací soud na základě zjištění, která prvý soud provedl a která odvoláním vůbec nebyla napadena, připojuje se k odvolatelovu názoru, že ocenění celkových bolestí žalobcových na 50000 Kč jest příliš vysoké. Bolestné jest odškodnění za utrpěné bolesti, a nelze při jeho stanovení přihlíželi k okolnosti, že poranění mělo za následek smrt. To plyne ze srovnání přesného znění §§ 1325 a 1327 obč. zák. Nelze proto v tomto případě přiřknouti žalobci, třebas následkem poranění za tři dny zemřel, na bolestném více než by mu bylo možno přisouditi, kdyby při stejném úrazu a stejných bolestech byl se po 3 dnech úplně uzdravil a žádných bolestí již necítil. Že při takovém stavu věci by bylo bolestné 50000 Kč nepoměrně vysoké, plyne již z toho, že při takovém odhadu bolestí 3 dny trvajících by při delším trvání jejich se došlo k obnosům, jichž přemrštěnost by do očí bila. Odvolací soud přihlížeje jednak ku velikosti utrpěného úrazu a ku lékaři dosvědčené intensitě a nepřetržitosti bolestí ve třech následujících dnech, jednak ku nynějšímu znehodnocení peněz, uznal dle § 273 c. ř. s. obnos 20000 Kč jako celkové bolestné za přiměřený a přisoudil žalobci podle mezitimního rozsudku tři čtvrtiny tohoto obnosu tedy 15000 Kč.
Nejvyšší soud k odvolání žalované snížil bolestné na 4500 Kč
a zrušil navzájem útraty dovolacího řízení. Důvody:
Dle výpovědi znalců byly bolesti žalobce, jenž třetí den po úraze zemřel, intensivní a stejnoměrně při každém dechu se opakující, poněvadž žebra a plíce byly poraněny, jen v posledních hodinách následkem agonie mohla býti apercepce bolestí slabší. Intensita a trvání bolestí jest jedině rozhodující při vyměření bolestného. Nejvyšší soud shledává vzhledem k výpovědi znalců přiměřeno 2000 K za jeden den, z čehož podle mezitimního rozsudku příslušejí žalobci 3/4, tedy 1500 Kč, úhrnem za všechny tři dny tedy 4.500 Kč, a to podstatně v základě týchž úvah, jež uvádí odvolací soud a na něž se proto odkazuje. Dle § 43 odstavec druhý c. ř. s. mohou žalobci přisouzeny býti i při úspěchu pouze částečném všechny útraty sporu a proto dle § 50 c. ř. s. také všechny útraty dovolacího řízení, závisela-li výše pohledávky od znaleckého vyšetření neb od uvážení soudcovského, což zde dopadá. Avšak přisouzení to předpokládá, že žádaný obnos nebyl patrně přemrštěný, nýbrž že se pohyboval v mezích diskutability. Chybí-li tato podmínka, nemohou přisouzeny býti útraty všecky, nýbrž dle rozličnosti případu buď jen část nebo nic, nebo může žalobce dokonce sám odsouzen býti, by hradil část útrat nebo celé odpůrci. V tomto případě shledává dovolací soud přiměřený stav věci, aby útraty dovolacího řízení byly navzájem zrušeny.