NPD documents search: Váž. tr., 11 (1929)

Čís. 1993.

Hlavní otázku (§ 318 tr. ř.), týkající se spoluvmníka ve smyslu §u 5 tr. zák., dlužno upraviti tak, by v ní byl zřetelné vyznačen též skutek hlavního pachatele; stačí poukaz na otázku, týkající se tohoto. Není rozporu ve výroku porotců, odpověděli-li k hlavní otázce ohledně pachatele záporně, ohledně spoluvinníka kladně.
(Rozh. ze dne 25. května 1925, Zm II 144/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované do rozsudku porotního soudu v Novém Jičíně ze dne 19. února 1925, pokud jím byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem spoluviny na násilném smilstvu podle §§ů 5, 127 tr. zák.
Důvody:
Porotní soudní dvůr dal porotcům (kromě otázek o pohnutkách skutků) dvě otázky a to: 1. otázku hlavní: Jest obžalovaný Metoděj K. vinen, že v první polovici roku 1924 v N. s Augustou S-ovou, která nedokonala ještě 14. roku svého věku, vícekráte mimomanželské souložení předsevzal? II. otázku hlavní: Jest obžalovaná Josefa S-ová vinna, že v první polovici roku 1924 v N., nechavši Metoděje K-a se svou dcerou Augustou S-ovou spávati v téže posteli, k vykonání zlého skutku Metoděje K-a v I. otázce uvedeného nadržovala а k bezpečnému jeho vykonání přispěla? Porotci odpověděli k otázce I. sedmi hlasy »ano«, pěti hlasy »ne« а k otázce II. osmi hlasy »ano«, čtyřmi hlasy »ne«. Úplatňujíc důvody zmatečnosti podle čís. 6 a 9 §u 344 tr. ř. vytýka zmateční stížnost, že úprava otázky II. porušila předpis §u 318 tr. ř. a že výrok porotců sám sobě odporuje a jest nejasným. Stížnost jest v obou směrech v neprávu. Ovšem ustanovuje § 318 tr. ř., že v otázku hlavní sluší pojatí všechny zákonné známky trestného činu a připojiti zvláštní okolnosti činu, pokud to je nutno ku zřetelnému jeho označení. Hlavní otázku, týkající se spoluvinníka, dlužno proto upraviti tak, by v ní byl zřetelně vyznačen též skutek hlavního pachatele v obou směrech, §em 318 tr. ř. naznačených. Než k tomuto účelu stačí, pojme-li se v otázku, vztahující se na spoluvinníka, poukaz na otázku, týkající se hlavního pachatele. Jestiť takový poukaz zkratkou a rovná se rozvláčnějšímu opisu slov, jimiž jest v otázce, k níž se poukazuje, označen skutek hlavního pachatele dle zákonných známek dotyčného deliktu a individualisován co do skutkových okolností. Sama stížnost uznává přípustnost takové úpravy otázek, týkajících se spoluvinníků, a odvozuje nepřípustnost její pro tuto trestní věc z toho, že porotci odpověděli záporně k otázce I., čímž stala se prý kladná odpověď k otázce II. nejasnou. Z toho jest zřejmo, že stížnost používá námitky, že úprava druhé hlavní otázky byla nedostatečnou, výhradně k dolíčení výtky, že výrok porotců jest formálně vadným, takže stížnost v pravdě uplatňuje jediný důvod zmatečnosti čís. 9 §u 344 tr. ř. Arciť i ten bezdůvodně.
Výrok porotců není stižen vnitřním rozporem, kterážto vada předpokládá, že jsou výrokem současně zjištěny různé skutečnosti, které logicky vedle sebe obstáti nemohou. Zápornou odpovědí k některé otázce, obzvláště otázce hlavní, není zjištěno vůbec nic a není jí ani vyloučeno, že skutek v otázce naznačený byl spáchán. Neboť vzhledem na zákonnou úpravu hlavních otázek jest se porotcům vysloviti nejen o tom, staly-li se skutečnosti v otázce uvedené, nýbrž i o tom, naplňují-li tyto skutečnosti každou ze zákonných známek v otázce zmíněných, a i o tom, není-li tu důvod vinu vylučující. Z kterého z těchto hledisek dospěli porotci k záporné odpovědi, nelze z pouhého slova »ne« seznati. Výrok není ani nejasným. Má-li poukaz na otázku I., pokud se týče obrat »zlého skutku Metoděje K-a v první otázce uvedeného« význam zkratky, vyslovili porotci kladnou odpovědí k otázce II., že Josefa S-ová jest vinna, že v první polovici roku 1924 v N. nechavši Metoděje K-a se svou dcerou Augustou S-ovou spávati v téže posteli, k vykonání toho, že Metoděj K. v první polovici roku 1924 v N. s Augustou S-ovou, která nedokonala ještě 14. roku věku svého, vícekráte mimomanželské souložení předsevzal, nadržovala а k bezpečnému jeho vykonání přispěla. Tento výrok, jímž bylo s naprostou určitostí vysloveno, co vše vzali porotci ohledně Josefy S-ové za prokázáno, nestal se nejasným ani zápornou odpovědí k otázce I. a to zejména ne ohledně stěžovatelky Josefy S-ové. Třebaže porotci takto nevyslovili současně s účinností i proti hlavnímu pachateli K-ovi, že skutek jemu za vinu daný spáchán byl, nebylo ani nejmenší pochybnosti, že tomu tak bylo. Stěžovatelka nikdy nepopřela, že došlo k závadným souložím a jak K., tak i Augusta S-ová soulože výslovně doznali. O nejasnosti (aneb o vnitřním rozporu) dalo by se mluviti nanejvýše jen ohledně hlavního pachatele. Ale právem nepokládá porotní soud výrok porotců vadným ani ohledně Metoděje K-a. Neboť vzhledem na obhajobu jeho při hlavním přelíčení, že mu Augusta S-ová o tom, že jí ještě není 14 let, řekla teprve po otěhotnění, a že to dříve nevěděl, mohli porotci, šetříce zásad §u 326 tr. ř., odpověděti k otázce 1. záporně, ač nepochybovali o tom, že závadné soulože skutečně se staly.

Citace:

č. 1993. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 299-301.