NPD documents search: Váž. tr., 4 (1922)

Č. 5041.

Samospráva obecní: I. * Pořádková pokuta podle § 99 obecního zřízení mor. nemůže býti uložena osobě, která již není členem obecní rady. — II. Náhradu útrat revise obecního hospodářství lze osobě provinilé nedbalostí nebo nepořádkem uložiti i když už přestane býti členem obecní rady.
(Nález ze dne 22. října 1925 č. 19613.)
Věc: František K. v B. (adv. Dr. Vil. Kauder z Prahy) proti zemskému výboru v Brně stran pořádkové pokuty a náhrady za výlohy spojené s revisí obecního hospodářství.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se, pokud jde o pořádkovou pokutu, pro nezákonnost; pokud jde o povinnost k náhradě nákladu spojeného s revisí, zamítá se stížnost jako bezdůvodná; pokud jde o výši nákladu, odmítá se stížnost jako nepřípustná.
Důvody: Mor. zv uznal nař. rozhodnutím st-le povinným nahraditi ve smyslu §u 18 zák. z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. na komisionelní útraty vzešlé revisí obecního hospodaření obce B. částku 1000 Kč, poněvadž nepořádným vedením účetních knih a opožděným vydáním účetních dokladů a záznamů revisi zavinil, prodloužil a částečné znemožnil. St-l byl vyzván, aby tento peníz odvedl do obecní pokladny nejdéle do měsíce, jinak by byla obec nucena zakročiti proti němu soudně dle § 18, odst. 2. cit. zákona, čímž by st-li vznikly další útraty. Zároveň mu byla dle §u 99 ob. řádu udělena ve prospěch místního chudinského fondu obecního pořádková pokuta 500 Kč, jelikož přes časté revise a upozornění zájmy obce nezastával tak, jak toho zájem obce vyžadoval a dokonce obecní pokladnu značně poškodil a tím obci způsobil škodu.
O stížnosti uvážil nss toto:
Stížnost namítá především, že st-li nemohla býti předepsána ani náhrada útrat za provedení revise obecního hospodářství ani pořádková pokuta, poněvadž příslušná zákonná ustanovení připouští tento výrok jen, když jde o funkcionáře obce, kteří v době, kdy rozhodnutí se vydává, jsou členy ob. zastupitelstva, kterýžto předpoklad u st-le není dán.
Nss shledal tuto námitku důvodnou, pokud jde o uložení pořádkové pokuty. Podle odst. 1 § 99 ob. zř. mor. může údům obecní rady, kteří by povinnosti své v záležitostech samostatné působnosti obce porušili, býti uložena pořádková pokuta. Z tohoto ustanovení jde, že uložení pořádkové pokuty má za účel sjednati ono plnění povinností, které jednotlivým členům obecní rady jest uloženo. O konání těchto povinností může však býti řeč jen potud, pokud dotyčná osoba svou funkci jako člen obecní rady skutečně zastává. Ze lze pouze během konání této funkce pokutu uložiti, vyplývá i z druhého odstavce § 99, který jako trest vyššího stupně pro zanedbávání těchto povinností uvádí sesazení s úřadu, což jest přirozeně možno jen tehdy, když dotčená osoba dosud jest členem obecní rady.
V daném případě není sporno, že st-l v době. kdy nař. rozhodnutí bylo vydáno, nebyl již členem obecní rady v B., nemohla mu tedy býti žal. úřadem uložena pořádková pokuta ve smyslu §u 99 ob. zř. mor., a bylo proto nař. rozhodnutí v tomto bodě zrušiti jako nezákonné, aniž se soudí musel zabývati dalšími vývody stížnosti, týkajícími se této části nař. rozhodnutí, zejména výše uložené pokuty.
Naproti tomu neshledal nss svrchu uvedenou námitku důvodnou, pokud směřuje do výroku týkajícího se uložení náhrady za revisi obecního hospodářství, neboť podle odst. 2 § 18 zák. č. 329/1921 jest ten, kdo se nesprávnosti nebo nepořádku dopustil, povinen obci náklad revisí jí vzešlý nahraditi; neomezuje tedy zákon náhradní povinnost pouze na členy obecní rady, nýbrž vyslovuje všeobecně povinnost k náhradě u všech osob zavdavších příčinu k revisi. Může tedy náhrada býti požadována i od bývalých členů obecní rady.
Stížnost obrací se dále proti výši náhrady žal. úřadem stanovené.
Podle odst. 2 §u 18 ob. fin. novely platí o vymáhání náhrady obdobně ustanovení §u 5, odst. 4 a 5 zákona. Ve smyslu tohoto ustanovení rozhoduje o povinnosti k náhradě bezprostřední úřad dohlédací, o výši náhrady řádný soud, který jest výrokem dohlédacího úřadu o povinnosti k náhradě vázán.
Žal. úřad sice vyslovil, že st-l jest povinen zaplatiti náhradu 1000 K, avšak poukázal zároveň k tomu, že by obec musila proti st-li ve smyslu §u 18, odst. 2 cit. zákona zakročiti soudní cestou, kdyby peníz ten do měsíce nezaplatil, čímž by mu vznikly další útraty. Z toho plyne, že žal. úřad neměl v úmyslu rozhodovati a nerozhodoval autoritativním výrokem, právní moci schopným o výši náhrady, nýbrž že ona část nař. rozhodnutí jest pouhou výzvou, aby st-l náhradu 1000 K dobrovolně zaplatil a tím se uvaroval soudních útrat, jež by mu vzešly, kdyby se obec musela domáhati ustanovení výše náhrady u kompetentního k tomu soudu.
Nemá-li tato část nař. rozhodnutí, týkající se výše požadované náhrady, povahu rozhodnutí nebo opatření správního úřadu, pak chybí předpoklad §u 2 zák. o ss pro to, aby nss mohl ve věci té rozhodnouti, a bylo proto stížnost, pokud se týká výše náhrady odmítnouti jako nepřípustnou.

Citace:

č. 14572. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 1057-1059.