Čís. 14736.

Po zahájení vyrovnacieho pokračovania na dlžníkovo imanle je podľa § 12 vyrovnacieho poriadku exekúcia sice neprípustná, avšak na túto prekážku nemôže hľadeť rekurzný súd, ak ide o rekurz, ktorý má byť odmietnutý, lebo bol opoždene podaný.
(Rozh. z 27. XI. 1935, R IV 450/35.)
Súd prvej stolice vyhovel žiadosti o povolenie exekúcie, hoci bolo proti exekútovi v behu vyrovnacie pokračovanie. Proti tomuto usneseniu podal exekút rekurz po uplynutí lehoty, rekurzný súd sa však prez to zaoberal rekurzom meritórne a žiadosť o povolenie exekúcie zamietol z dôvodu, že ustanovenie § 12 vyrovnacieho poriadku, podľa ktorých po zahájení vyrovnacieho pokračovania nemôže byť na imanie dlžníka nadobudnuté sudcovské záložné právo, sú kogentné. Najvyšší súd usnesenie rekurzného súdu zmenil tak, že rekurz exekúta proti usneseniu súdu prvej stolice odmietol. Dôvody:
Jak je vidno z exekučních spisů okresního soudu v U. exekuci povolující usnesení soudu prvé stolice bylo doručeno exekutu dne 23. února 1935. Proti tomuto usnesení podal exekut rekurs po plynutí osmidenní rekursní Ihůty (§ 42 b) exek. z. a § 552 Osp.), totiž dne 9. března 1935 Poněvadž rekurs byl podán opožděně, nebylo lze rekurs meritorně vyříditi, nýbrž bylo povinností rekursního soudu rekurs jako opožděný odmítnouti. Při řešení této formální otázky jest bez významu okolnost, že předpisy § 12 vyrov. ř. jsou kogentní právní povahy, neboť může se k této překážce přihlížeti jen tehdy, jestliže se o ní dověděl rekursní soud z přípustného opravného prostředku (Sb. n. s. 14 014).

Citace:

č. 14736. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 1089-1090.