Č. 8278.

Závodní výbory: I. * Porušení povinností z pracovního poměru není způsobilé, aby porušení členských povinností člena závodního výboru kvalifikovalo na hrubé porušení těchto povinností dle § 21 lit. c) zák. o záv. výborech. — II. * Zdali porušení povinností člena záv. vý- boru má kvalifikaci hrubého porušení ve smyslu § 21 lit. c) cit. zák., závisí na skutkových okolnostech konkrétního případu.
(Nález ze dne 4. prosince 1929 č. 21922.)
Věc: Firma S. K., přádelna bavlny v B. proti rozhodčí komisi dle zákona o závodních výborech v Náchodě (za zúčastn. stranu Frant. K v B., adv. Dr. Rud. Rábl z Prahy) o zbavení členství v závodním výboru.
Výrok: Stížnost zamítá se jako bezdůvodná.
Důvody: Fa S. K. oznámila rozhodčí komisi v Náchodě, že dva její dělníci dostali se v závodě do sporu, a že předseda záv. výboru František K. nejen nepokusil se o smír mezi nimi, nýbrž když firma učinila opatření, aby oba dělníci pracovali každý u jiného stroje, dal jednomu z nich Josefu B. příkaz opačný, aby totiž u svého dosavadního pracovního stroje zůstal, až věc se vyšetří. Správa závodu, spatřujíc v tomto počínání předsedy záv. výboru hrubé porušení jeho členských povinností, žádala, aby rozh. komise dle § 21 lit. c) zák. o záv. výborech zbavila jej členství v záv. výboru.
Rozh. komise po provedeném ústním líčení nař. nálezem zamítla stížnost správy závodu a v důvodech svého rozhodnutí uvedla, že předseda záv. výboru Antonín K. sice svým prohlášením vůči dělníku Josefu B., který si u něho stěžoval proti přeložení svému k jinému stroji, aby jako obyčejně přišel ráno ke svému stroji, zasáhl do správy závodu, a porušil předpis § 3 odst. 2 zák. o záv. výborech, že však tento poklesek nelze kvalifikovati jako hrubé porušení členských povinností, pro které mohl by býti zbaven členství v záv. výboru dle § 21 lit. c) zák. o záv. výborech, ježto dle přesvědčení rozh. komise neměl předseda záv. výboru při tom v úmyslu poškoditi nějak chodí závodu, nýbrž učinil tento projev jen za tím účelem, aby uklidnil dělníka nad domnělým bezprávím nesmírně rozčileného a předešel výtržnosti se strany dělnictva, které zatím kolem se shromáždilo a rozhořčeně dávalo na jevo svoji nevoli nad potrestáním B-ovým. — Pokud se týče tvrzení, že Antonín K. nekonal své povinnosti, ježto nepokusil se o vyšetření věci a sjednání dohody mezi dělníky B. a N., podotkla rozhodčí komise, že Antonín K., odkázav stěžujícího si dělníka na soud a četnictvo, jednal úplně správně, neboť udeření N-a B-em, a zlomyslné poškození boty N-em jsou činy podléhající trestnosti soudní.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto: — — —
Spor je o to, zda se předseda záv. výboru dopustil hrubého porušení svých členských povinností tím, že B-ovi, který měl rozkaz na příště pracovati u jiného stroje, dal pokyn, aby zatím, než věc se vyšetří, dostavil se do práce jako obyčejně ke stroji dosavadnímu. Stížnost obrací se v té příčině jen proti tomu, že rozh. komise pokyn, který předseda záv. výboru dal dělníku B-ovi, odepřela kvalifikovati jako hrubé porušení zákonných povinností člena záv. výboru, a namítá, 1. že v pokynu tomto projevuje se soustavný odpor proti nařízením správy závodu, a že proto nutno v něm spatřovati hrubé porušení povinností člena záv. výboru a 2. že závadné chování předsedy záv. výboru bylo i důvodem k propuštění jeho z práce dle § 82 lit. f) živn. řádu, takže i z té příčiny třeba je kvalifikovati jako hrubé porušení povinností dle § 21 lit. c) zák. o záv. výborech.
Vznášejíc tuto druhou námitku, přehlíží stížnost, že povinnosti člena záv. výboru mají podstatně jiný obsah, než povinnosti plynoucí z poměru pracovního. V prvém případě jde o povinnosti plynoucí z funkce upravené předpisy zákona o záv. výborech, kdežto v případě druhém se jedná o povinnosti zaměstnance upravené předpisy VI. hlavy živn. řádu, případně pracovní smlouvou a pracovním řádem. Právo také zcela různým způsobem reaguje na porušení povinností vzcházejících z členství v záv. výboru a na porušení povinností plynoucích z pracovního poměru. Poruší-li členi záv. výboru své povinnosti z pracovního poměru, zakládá to po případě pro zaměstnavatele právo propustiti jej z práce bez výpovědi, kdežto poruší-li člen záv. výboru své funkční povinnosti, vydává se tím následkům stanoveným v § 21 zák. o záv. výb., jež jsou povahy disciplinární a po případě trestním následkům uvedeným v § 28 cit. zák. Tyto následky postihují tedy jen porušení povinností funkčních, nikoliv porušení povinností z pracovního poměru. Z toho plyne, že pro otázku, zda člen záv. výboru se dopustil porušení svých povinností funkčních, nemůže míti význam okolnost, že porušil snad zároveň i své povinnosti smluvní, a že tudíž také porušení povinností smluvních nemůže kvalifikovati porušení povinností funkčních za hrubé porušení těchto povinností. Nelze proto druhou námitku stížnosti uznati důvodnou.
Ohledně prvé námitky uvážil nss, že zákon sám nestanoví žádných znaků pro kvalifikaci hrubého porušení povinností člena záv. výboru. Nelze také ze zákona vyvoditi, že porušení kterékoliv povinnosti člena záv. výboru je vždy eo ipso porušením hrubým, podléhajícím sankci § 21 lit. c) zák. o záv. výborech, neboť zákon o záv. výborech v § 21 lit. c) stanoví tak jedině ohledně porušení povinností mlčenlivosti uložené členu záv. výboru § 6 odst. 6 cit. zák., které za všech okolností kvalifikuje jako disc. poklesek ve smyslu § 21 lit. c) cit. zák.
Nejde-li však o porušení povinností mlčenlivosti, nýbrž o porušení povinnosti jiné, pak musí k tomu, aby porušení ono nabylo charakteru porušení hrubého dle § 21 cit. zák., přistoupili nějaký moment, čin neb opominutí člena záv. výboru na hrubý poklesek kvalifikující. Takovýto kvalifikační moment může záležeti zejména ve zlém úmyslu neb v hrubé nedbalosti, případně i ve velikosti škody, která porušením povinnosti byla způsobena. St-lka vidí ovšem takový kvalifikační moment v tom, že ve skutečnosti šlo o soustavný odpor proti nařízením správy závodní, který byl jen zakrýván jiným motivem uváděným předsedou záv. výboru.
Lze připustiti, že kdyby chování předsedy záv. výboru bylo vyplynulo z motivu stížností udávaného, nebyl by mohl žal. úřad přes tento moment se přenésti a byl by musil při svém hodnocení velikosti poklesku k němu přihlížeti. Avšak st-lka svoji domněnku, že chování předsedy záv. výboru vyplynulo jen ze soustavného odporu jeho proti nařízením správy závodu, ani ve stížnosti ani v řízení správním konkrétními okolnostmi nedoložila, naproti tomu slyšení svědci vyslovili se v ten smysl, že lze z toho souditi, že předseda záv. výboru jednal pouze v úmyslu uklidniti rozhořčené dělníky. Za tohoto stavu věci nemohl nss shledati nějakou vadu v tom, že žal. úřad, opíraje se o výpovědi svědků, vycházel ze skutkového předpokladu st-lkou sice popřeného, ale nevyvráceného, že předseda záv. výboru překročil své povinnosti pouze ve snaze uklidniti dělnictvo. Neuznal-li pak žal. úřad hledě k tomuto motivu poklesek předsedy záv. výboru za hrubé porušení povinnosti funkční, nelze v tomto jeho hodnocení nalézti překročení zákona. Ježto pak nss ani po stránce procesní podstatné vady neshledal, bylo stížnost zamítnouti pro bezdůvodnost.

Citace:

č. 8278. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 478-481.