NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6619.

Spolkové právo. — Administrativní řízení. —
Řízení před nss-em: Jsou bývalí funkcionáři spolku pravoplatně rozpuštěného legitimováni k rekursu (ke stížnosti na nss) proti opatření spolkového úřadu podle § 27 spol. zák. stran jmění rozpuštěného spolku?
(Nález ze dne 9. června 1927 č. 23472/26).
Prejudikatura: Boh. 1112/22, 4405/25 adm.
Věc: Odbočka zemského pomocného spolku červeného kříže pro král. České v likvidaci v T. (adv. Dr. Vil. Pick z Teplic-Šanova) proti ministerstvu vnitra (min. taj. Lad. Šimák, za zúč. Společnost čsl. červeného kříže adv. Dr. Veleslav Wahl z Prahy) stran přípustnosti odvolání.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zsp v Praze, opírajíc se o předpis § 27 zák. spolk., dle něhož jest v případě úředního rozpuštění spolku věcí úřadu učiniti zákonné opatření o jmění rozpuštěného spolku, a sledujíc účel stanovami vytčený, výnosy ze 13. listopadu 1923 a z 28. listopadu 1923 vyslovila, že přikazuje veškeré jmění stěžující si odbočky zem. pomocného spolku býv. Červeného kříže v T. v likvidaci čsl. Červenému kříži, jakožto usnesením min. rady z 19. července 1919 uznané, jediné instituci Červeného kříže ve státu čsl. s vyloučením ostatních. Zsp při tom poukázala k tomu, že rozpustila výnosem z 29. listopadu 1919 zemský pomocný spolek Červ. kříže pro král. České se všemi odbočkami dle nař. min. vnitra ze 4. listopadu 1919, že z nálezu rozpouštěcího nebylo podáno odbočkou jmenovaného spolku v T. v zákonné lhůtě odvolání, a že nabyl proto vůči této odbočce rozpouštěcí nález moci práva a přestala od uplynutí lhůty odvolací právní existence odbočky býv. Červ. kříže v T. Svému výroku připojila zsp právní poučení, že z opatření tohoto stran přikázání jmění býv. odbočky, které bylo převedeno z moci úřední dle oprávnění §em 27 zák. spolk. jí přiznaného, není odvolání přípustno, a dodala, že soukromoprávní nároky na některé části spolkového jmění činěné odkazují se na pořad práva soukromého s ponecháním práva odvolacího na min. vnitra.
Proti rozhodnutí tomu podali předseda a místopředseda uvedené odbočky odvolání, pokud rozhodnutím tímto byl rekurs proti výnosu, jímž veškeré jmění odbočky přikázáno bylo čsl. Červ. kříži, prohlášen za nepřípustný a pokud byly soukromoprávní nároky, které vzneseny byly na některé části domnělého spolkového jmění, poukázány na pořad práva soukromého. Odvolání to bylo nař. výnosem zamítnuto jako nepřípustné, poněvadž podle jednacích spisů jmenovaný spolek byl pravoplatně rozpuštěn a nelze tudíž úředně projednati stížnost spolku po právu neexistujícího; bylo zároveň vysloveno, že Josefu M. M. jako presidentu a Dru Juliu E. jako náměstku jeho se nedostává legitimace zastupovati rozpuštěný spolek v písemném styku, neboť s pravoplatným zánikem spolku zanikly také spolkové orgány statutární.
Nss uvážil o stížnosti takto: — — —
Pokud by odůvodnění obsaženému v nař. rozhodnutí bylo rozuměti tak, že podle názoru žal. úřadu spolek pravoplatně rozpuštěný pozbývá své dosavadní právní existence naprosto, takže za všech okolností jest nezpůsobilý, aby jako strana v řízení správním svými orgány jakkoliv vystupoval, nemohl by nss takovýto názor v této všeobecnosti uznati za správný. V nál. Boh. 1112/22 adm. vyslovil nss, že dobrovolný rozchod, rozpuštění neb zánik spolku nemá ještě v zápětí úplný zánik jeho právní osobnosti, pokud právní relace k existenci spolku se pojící nejsou skoncovány a že po dobu likvidace spolku nelze mu upříti právo stížnosti k nss-u, tvrdí-li svými orgány, jež v době rozchodu neb rozpuštění či zániku spolku byly oprávněny jej zastupovati, že bylo určitým rozhodnutím neb opatřením správního úřadu proti zákonu zasaženo do jeho práv. Těmito vývody čelil nss námitce vznesené zástupcem žal. úřadu, že spolku, jenž pravoplatně byl prohlášen za zaniklý, nepřísluší právo stížnosti do rozhodnutí, jímž zánik byl vysloven.
V daném případě nebyl však předmětem rozhodnutí, proti němuž st-lům byla legitimace k opravnému prostředku odepřena, výrok o trvání neb zániku spolku, neboť okolnost, že spolek — — — pravoplatně byl rozpuštěn, jest mezi stranami nesporná. Obsahem výroku, proti němuž odmítnutý rekurs st-lů směřoval, jest opatření úřadu, opírající se o ustanovení § 27 spolk. zák. z 15. listopadu 1867 č. 134 ř. z. stran spolkového jmění. I bylo soudu zkoumati, zda orgánům spolku pravoplatně rozpuštěného přiznati jest právo rekursu také proti takovýmto opatřením, a bylo-li tudíž toto právo st-lů jako orgánů rozpuštěného spolku nař. rozhodnutím, jejich odvolání jako nepřípustné odmítajícím, proti zákonu porušeno.
Nss v nař. rozhodnutí takové porušení práv st-lů neshledal.
Byl-li spolek aktem správního úřadu rozpuštěn nebo prohlášen za zaniklý, a použily-li proti takovému aktu osoby, které byly v době zániku oprávněny spolek zastupovati, právních prostředků, jest účelem jejich zakročení zachovati spolku jeho právní existenci; setká-li se právní prostředek jimi podaný s úspěchem, projeví se právní účinky toho pro spolek. Se zřetelem k tomu možno jest důvodně věc posuzovati tak, že funkcionáři spolku, popírajíce zákonitost aktu právní existenci spolku negujícího, vystupují ještě jako orgány spolku, a sluší tudíž uznati je za legitimovány k opravným prostředkům adm. i ke stížnosti na nss, pokud právě těmito právními prostředky obhajují právní existenci spolku. Jestliže však funkcionáři spolku, jehož zánik byl správním aktem vysloven, neobracejí se proti tomuto aktu, nepomáhají se tedy výroku existenci spolku uznávajícího, nýbrž berou v odpor jen pozdější opatření spolkového úřadu, nelze uznati, že by také tu vystupovali jako »orgány spolku«, a to již proto nikoli, ježto by jejich zakročení — kdyby bylo právně přípustno — nemohlo nikdy míti právní účinky pro spolek, jako právní subjekt již neexistující. Nelze-li však těmto osobám přiznati v naznačeném směru legitimaci v jejich funkci jako orgánům spolku, mohlo by jim právo odporovati takovým opatřením úřadu, jež vydává po pravoplatném zrušení (zániku) spolku, býti propůjčeno jen positivním předpisem zákona.
Zákon spolkový z r. 1867 v § 27 ukládá úřadu, aby, byl-li spolek rozpuštěn, zařídil stran spolkového jmění vhodné opatření podle zákona. Ustanovení to vyložil ovšem nss v nál. Boh. 4405/25 adm. v ten rozum, že jím nebylo přiznáno úřadům spolkovým právo se jměním rozpuštěného spolku volně disponovati, leč z ustanovení toho nelze ani vyvozovati, že by jím bylo někdejším orgánům rozpuštěného spolku propůjčeno jakékoliv spolupůsobení nebo postavení strany v řízení podle tohoto ustanovení prováděném. Sotva lze se také domnívati, že by byl zákon chtěl orgánům těm ingerenci na opatření stran jmění spolkového bez jakékoliv výhrady přiznati, t. j. také pro případ, když právě nakládání se jměním spolkovým stanovám neb zákonu — event. i zák. trestnímu — odporující, bylo důvodem pro rozpuštění spolku.
Otázkou, zdali a v jaké formě by opatření takové mohlo býti bráno v odpor na jiném základě než z titulu někdejšího práva k zastupování spolku, ani otázkou, zdali a v jaké formě a kým mohl by býti uplatňován nárok na vydání jmění rozpuštěného spolku, neb jeho jednotlivých částí, neměl nss podnětu se zabývati, ježto st-lé námitku, že jsou legitimováni odporovati postupem instančním opatření stran jmění rozpuštěného spolku shora jmenovaného, opírají jediné o skutečnost, že byli jako předseda a místopředseda tohoto spolku v době jeho rozpuštění povoláni jej zastupovati. Poněvadž však toto jejich postaveni jako někdejších orgánů rozpuštěného spolku, jejich legitimaci odporovati opatření úřadu vydanému podle § 27 spolk. zák., jak bylo vyloženo, samo o sobě založiti nemůže, bylo stížnost jejich zamítnouti jako neodůvodněnou.

Citace:

č. 6619. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 1003-1006.