NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

č. 3754.

Vojenské věci: O pensionování vojenských gážistů podle § 5 zák. č. 76/1922 a podle výnosu ministerstva nár. obrany z 25. září 1922 č. 439 659/14 odd. osob. důst.
(Nález ze dne 16. června 1924 č. 10941).
Věc:V. M. a F. R. v P. proti ministerstvu národní obrany (štáb. kapitán Dr. Václ. Maur) o posunutí data přeložení do výslužby.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: Výnosem mno z 23. září 1922 č. 439659/14, odd. osob. důst., publikovaným v důvěrném rozkazu zem. voj. velitelství v Praze č. 21 z 2. října 1922, byly pro přeložení do výslužby dle § 5 zák. ze 17. února 1922 č. 76 Sb. stanoveny tyto směrnice:
»I. Všichni důstojníci, kteří dnem 30. listopadu 1922 dovrší 55. rok věku nebo v tento den budou míti nejméně 40 služebních let započítatelných a z toho aspoň 30 skutečných (§ 5 zák. o voj. zaop. pož. ze 17. února 1922 č. 76 Sb.), nechť si podají žádost o přeložení do výslužby dnem 1. prosince 1922. V této žádosti jest uvésti, zda žadatel souhlasí s tím, aby i nadále byl ponechán v aktivním poměru, bude-li vojenská správa na jeho služby v tomto poměru reflektovati. Zároveň s touto žádostí může býti podána žádost o poskytnutí »zv!áštního přídavku k výslužnému« podle usnesení vlády z 27. dubna 1922 č. j. 7939/1728 m. r. z 9. května 1922; tuto žádost jest doložiti vysvědčením o zdravotním stavu, prohlášením o majetkových a rodinných poměrech a vysvědčením zachovalosti.
II. Z důstojníků, jichž se týká ustanovení sub I., vojenská správa ty, na jejichž další služby reflektuje, podrží nadále v aktivním poměru. Ostatní budou přeloženi do výslužby dnem 1. prosince 1922. Všichni přeložení do výslužby budou do 28. února 1923 ponecháni v činné službě jako důstojníci ve výslužbě dočasně aktivovaní. Po tuto dobu může býti také povolena dovolená.
Z těchto důstojníků ponechá vojenská správa podle svého uvážení některé nadále v činné službě v témž poměru (jako důst. ve výslužbě dočasně aktivované) a přidělí je na přiměřená místa (úřady) podle jejich kvalifikace. Proto všichni důstojníci, na něž se vztahuje ustanovení sub I., nechť v žádosti o přeložení do výslužby uvedou, zda reflektují na ponechání v činné službě jako dočasně aktivování výslužebníci i po 28. únoru 1923, případně s omezením na určité posádky«.
St-lé, podplukovníci hospodářské služby, žádali v říjnu 1922, odvolávajíce se na tento výnos, o přeložení do výslužby dnem 1. prosince 1922, udávajíce, že mají více než 40 služebních let započítatelných, z toho více než 35 roků skutečné služby, že vzhledem k svému zdravotnímu stavu nesouhlasí s tím, aby byli ponecháni dále v aktivním poměru, ale žádali o udělení dovolené do konce února 1923 s plnými požitky.
Výnosem mno z 8. listopadu 1922 bylo více důstojníků — mezi nimi i oba st-lé — vyrozuměno, že dovolená nemůže jim býti ze služebních důvodů povolena a vyzváni, aby se jasně prohlásili, zda žádají o definitivní přeložení do výslužby dnem 1. prosince 1922 nebo zda žádají o přeložení do výslužby dnem 1. prosince 1922 za současného ponechání v dočasné činné službě do 28. února 1923, po případě i déle.
Odvolávajíce se na původní žádost svoji, prohlásili st-lé, že žádají o definitivní přeložení do výslužby dnem 1. prosince 1922, a to F. R. z důvodů zdravotních, V. M. s dodatkem, že na ponechání v dočasné činné službě nereflektuje, načež byli rozhodnutím mno z 22. listopadu 1922 ke své žádosti přeloženi do výslužby podle § 5 zák. ze 17. února 1922 č. 76 Sb. dnem 1. prosince 1922 a zároveň byly jim od téhož dne poukázány zákonné požitky zaopatřovací.
Dne 23. prosince 1922 vyšel domácí rozkaz mno č. 292, jenž pod č. 9 sděluje, že výnosem č. 687800/14 odd. osob. důst. se k výnosu č. 439659/14 odd. osob. důst. nařizuje toto:
1. U důstojníků, přeložených podle shora cit. výnosu do výslužby, budiž opraven den přeložení jich do výslužby na místo 1. prosince 1922 na 1. únor 1923.
2. U důstojníků, kteří podle shora cit. výnosu teprve budou přeloženi do výslužby, jest toto přeložení provésti dnem 1. února 1923.
3. Dovolené udělené dle shora cit. výnosu do konce února 1923 zůstávají v platnosti. Odvolávajíce se na tento výnos č. 687800/14 žádali st-lé, aby také jim byl termín přeložení do výslužby posunut z 1. prosince 1922 na den 1. února 1923. Nař. rozhodnutími z 20. února 1923 bylo vysloveno: »Žádost o posunutí data přeložení do výslužby z 1. prosince 1922 na den 1. února 1923 zamítáme jako bezdůvodnou.
»Podle výnosu č. j. 439659/14 odd. osob. důst. z r. 1922 mohla býti povolena dovolená do 28. února 1923 oněm gážistům, kteří byli do 28. února 1923 ponecháni v činné službě jako důstojníci ve výslužbě dočasně aktivovaní.
»Podplukovník M. i podplukovník R. byli na svoji žádost přeloženi dnem 1. prosince 1922 definitivně do výslužby, t. j. nebyli ponecháni v dočasné činné službě a nevztahuje se tudíž na ně ustanovení výnosu č. j. 687800/14 odd. osob. důst. z r. 1923«.
O stížnostech do těchto rozhodnutí podaných uvážil nss toto:
Stížnosti shledávají v zamítnutí žádosti o posunutí data přeložení do výslužby porušení jak zákona, tak i zmíněného již výnosu mno č. 687800/14, tvrdíce, že ani zákon, ani tento výnos nerozeznávají mezi definitivním a provisorním přeložením do výslužby a že výnos onen přiznává posunutí termínu 1. prosince 1922 na 1. únor 1923 všem důstojníkům, kteří splnivše podmínky, do výslužby žádali.
K tomu sluší uvážiti, že zákon zajisté nezná rozdílu mezi definitivním a provisorním přeložením do výslužby, ale neposkytuje také nikomu nároku na posunutí data, od kterého byl gážista dle pensijního dekretu do výslužby přeložen. Podle §§ 6 a 29 zák. č. 76/1922 platí pro st-le jako den jejich přeložení do výslužby den v dekretu označený, t. j. den 1. prosince 1922.
Ani z výnosu č. 687800/14 nemohou st-lé právem sporný nárok vyvozovati. Výnos tento se totiž na případy st-lů skutečně nevztahuje, jak bylo nař. rozhodnutím vysloveno. Výnos ten nelze totiž vykládati sám o sobě, jak to činí stížnosti, nýbrž jen ve spojitosti s výnosem mno z 25. záři 1922 č. 439659/14, na nějž se vztahuje a odvolává. Podle výnosu č. 687800/14 jest opraviti den přeložení do výslužby 1. prosince 1922 na 1. únor 1923 u těch důstojníků, kteří byli přeloženi do výslužby podle výnosu č. 439659/14. Výnosem č. 439659/14 bylo vysloveno, že všichni dnem 1. prosince 1922 do výslužby přeložení důstojníci budou ponecháni až do 28. února 1923 nebo dle uvážení, vojenské správy i déle v činné službě iako důstojníci ve výslužbě dočasně aktivovaní. Jen všichni ti do výslužby dnem 1. prosince 1922 přeložení, kteří byli do 28. února 1923 nebo déle ponecháni ve službě, jsou tedy důstojníky přeloženými do výslužby podle tohoto výnosu, jen jim mohla býti také povolena dovolená do 28. února 1923 a jen jich týká se tedy výnos č. 687800/14, jenž by jinak neměl pro posunuti data přeložení do výslužby žádného podkladu (arg. § 9 zák. ze 17. února 1922 č. 76 Sb., jednající o výměře výslužného oněm vojenským osobám ve výslužbě, které byly po přeložení do výslužby povolány do činné služby).
Z okruhu těchto osob vyloučili se však oba st-lé sami svým prohlášením, že na ponechání v dočasné činné službě po dni 1. prosince 1922 nereflektují a že žádají, aby byli dnem 1. prosince 1922 přeloženi do vý služby definitivně, t. j. bez ponechání v další dočasné službě. Ale pak nebyli st-lé pensionováni podle výnosu č. 439659/14 i nemůže se na ně vztahovati výnos č. 687800/14.
Nejsou tedy stížnosti důvodny i slušelo je zamítnouti.

Citace:

č. 3754. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 109-112.