Č. 2405.

Policejní řízení trestní: I. Podmínky místní příslušnosti
úřadů politických při deliktech trvalých. — II. Neznalost předpisu nevylučuje subjektivní zavinění. — III. K otázce trestnosti zřízenců podnikatele oři jednání za firmu.
(Nález ze dne 25. května 1923 č. 8816).
Věc: Alfons R. v S. proti zemské správě politické v Praze stran přestupku nařízení o dopravním osvědčení.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Trestním nálezem z 26. července 1921 odsoudila osp v Ml. Boleslavi st-le pro přestupek §u 3 nař. presidenta zsp-é z 29. dubna 1921 č. 181 Sb. k peněžité pokutě 500 K ve prospěch chudinského fondu v Ml. B., ev. k trestu vězení na 5 dnů proto, že firma V. R. a syn, jejíž zástupcem Alfons R. jest, zaslala do pohraničních okresů v Čechách 2 bedny másla a 11 beden vajec bez dopravního osvědčení, kterážto okolnost doznáním Alfonse R. byla prokázána. Zároveň bylo vysloveno propadnutí zabaveného zboží, proti kterémuž opatření není opravného prostředku. Nař. rozhodnutím zamítla zsp v Praze odvolání Alfonse R. s »konečnou platností«, poněvadž přestupek jest zjištěn. — — —
Rozhoduje o stížnosti uvážil nss toto: — — — —
Stížnost vytýká, že k trestnímu řízení oprávněna byla jenom osp, v jejímž obvodě byl trestní čin spáchán, totiž lanškrounská, čímž namítá místní nepříslušnost úřadu I. stolice k rozhodování.
Tato námitka jest bezdůvodná.
Dle §u 1. min. nař. z 3. dubna 1855 č. 61 ř. z. jest příslušná pro vyšetřování a potrestání všech přestupků, jež nespadají pod všeobecný trestní zákon a ohledně nichž není řízení přikázáno zvláštními předpisy jiným úřadům, — kteréžto předpoklady v tomto případě dány jsou — ona osp, kde přestupek ten byl spáchán. Míní-li stížnost, že přestupek, o který jde, byl spáchán jen v Lanškroune, kde zboží to bylo k dopravě podáno, jest na omylu. Neboť nařízení z 29. dubna 1921 č. 181 Sb., jež nabylo účinnosti dnem 4. května 1921, praví, že veškeré zásilky vajec, másla a ostatních tam dále uvedených předmětů do pohraničního pásma tam blíže označeného jsou vázány na dopravní osvědčení, jež vydávají dle §u 2 cit. zák. politické správy 1. stolice tohoto pohraničního pásma pro zásilky určené do svého obvodu, a § 3 cit. nař. č. 181 z roku 1921 prohlašuje za trestného každého, kdo by jednal
proti tomuto nařízení. Z toho jde, že přestupek cit. nař. byl spáchán nejen podáním zboží na dráhu k dopravě bez předepsaného dopravního osvědčení, nýbrž i na celé dopravní cestě do pohraničního pásma, na které se nachází zásilka taková, na dopravní osvědčení vázaná, ale takovým osvědčením nekrytá. Delikt, o který jde, jest tedy deliktem trvalým, jehož skutková povaha po dobu trvání stavu trestného stále se vtěluje, neboť stav, který deliktem tím byl způsoben, obsahuje v sobě stále se opakující a obnovující podstatné zn|aky deliktu samého.
Když tedy, jak nesporno, byly v Ml. B. zadrženy zásilky, nekryté dopravním osvědčením, a žal. úřad vznesenou námitku místní nepříslušnosti osp-é v Ml. B. zamítl, nelze v tom spatřovati nezákonitost.
St-1 činí dále námitku nedostaku subjektivního zavinění.
Pokud v tomto směru namítá, že mu železniční stanice v L. prohlásila, že dopravního osvědčení zapotřebí není, je tato námitka bezdůvodná, ježto zásilky byly dle doznání st-le k dopravě do pohraničního pásma podány dne 7., 8. a 9. května 1921, tedy již za účinnosti cit. nařízení č. 181/21 a bylo věcí odesílatele, aby se dle tohoto nařízení zachoval. Neznalost zákonných předpisů nikoho omlouvati nemůže a jest pro posuzování subjektivního zavinění bezvýznamna.
Pokud však st-I po stránce nedostatku subjektivního zavinění namítá, že zásilky, o které jde, podala fa. V. R. a syn k dopravě, nikoliv však on a že nemůže býti trestán jako zřízenec její, který provádí jenom její rozkazy, sluší uvážiti: Z ustanovení § 3 a § 1 cit. nař. č. 181/21 ve spojení s ustanoveními nař. z 3. září 1920 č. 516 Sb., jmenovitě § 9 téhož cit. zák., na němž právě spočívají ustanovení cit. nař. č. 181/21 Sb. a jež mluví — vyjma bod lit. j) odst. 4 v úvahu zde nepřicházející — o výrobcích, držitelích, obchodnících a živnostnících, jest patrno, že trestati se může dle cit. nař. jen ten, kdo takovouto zásilku bez zmíněného osvědčení činí, tedy každý držitel zboží, který jest oprávněn se zbožím samostatně disponovati a je odeslati, nikoliv jen zřízenec, který vykonává příkaz majitele zboží.
St-1 brojí proti tomu, aby byl považován za odesílatele. Zda mu tato vlastnost přísluší čili nic, jest otázka skutková. Žal. úřad tuto vlastnost st-li přikládá a dospěl k tomuto úsudku, maje protokolárním výslechem st-lovým za potvrzeno, že st-1 skutečně zboží na dráze k dopravě odevzdal jako plnomocník fy. V. R. Správní spisy a jmenovitě protokol z 30. června 1921 o výslechu Alfonse R. neposkytují však žádného podkladu pro tento úsudek žai. úřadu, neboť Alfons R. nikdy a nikde nedoznal, že by byl plnomocníkem fy. V. R., pokud se týče fy V.R. a syn. Taktéž nemohla tvořiti dostatečný podklad pro zmíněný úsudek žal. úřadu zpráva četnické stanice v L. z 19. srpna 1921, že Alfons R. neprovozuje obchod samostatně, nýbrž jeho otec Čeněk R. a syni, že však Alfons R. jest v obchodě jako vedoucí zaměstnán, na kteroužto vlastnost poukazuje též odvodní spis žal. úřadu.
Žal. úřad nezjistil tedy bezvadným způsobem, zda st-1, jak tento v odvolání namítal, jednal pouze jako zřízenec k rozkazu majitele obchodu, nebo zda a v jaké vlastnosti byl skutečně oprávněn k samostatným disposicím za firmu, což výslechem majitele této firmy, po případě dalšími spolehlivými prostředky zjištěno býti mohlo. Skutková podstata nebyla tedy dostatečně zjištěna, v čemž spočívá podstatná vada řízení, jež znemožňuje nss-u přezkoumávati zákonitost nař. rozhodnutí, pročež bylo toto dle § 6 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 2405. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 134-136.