NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 2

Obžaloba soukromá.

I. Pojem.
Obžaloba soukromá liší se od obžaloby veřejné tím, že určité činy trestné jen tehdy a jen potud smějí býti trestány, pokud osoba protizákonným jednáním poškozená za to žádá. Obžaloba veřejná vznáší se z úřední povinnosti bez dalšího svolení poškozeného, kdežto při obžalobě soukromé je ponecháno soukromému žalobci na vůli, chce-li žalobního práva svého použíti čili nic. Obžaloba soukromá vztahuje se též na delikty návrhové; kromě toho přiznává se v moderních trestních řádech obžalobě soukromé rozsah ještě širší tím, že při určitých deliktech se dopouští, aby poškozený vznesl obžalobu soukromou, když veřejný žalobce odepřel stihání činu trestného a sice v ten způsob, že poškozený věc dále sledovati smí (t. zv. obžaloba soukromá subsidiární protivou ku principální).
V rakouském řízení trestním (trestní řád z r. 1873) upravuje se ústav obžaloby soukromé hlavní i subsidiární co nejpodrobněji. Ustanovujeť § 2 odst. 2 tr. ř. : »Ve příčině činů, které dle zákonů trestních jen ku žádosti účastníkově stíhány býti mohou, přísluší tomuto právo vznésti obžalobu soukromou« a § 46 tr. ř. zní: »Jedná-li se o přečin, který dle zákonů trestních toliko na žádosť poškozeného stihati lze, přísluší tomuto právo, písemně nebo ústně při soudu trestním žádati za trestní stihání.« Z ustanovení těchto vyplývá, že ve všech případech, kde obžaloba soukromá vznesena býti musí, soud trestní před podáním jejím zakročiti nesmí a též ingerence státního zastupitelství vyloučena jest. Při pokračování v činu trestném vzchází poškozenému z každého jednotlivého jednání nové právo žalobní (roz. ze dne 18. června 1887 č. 3200 sb. č. 1099). Byla-li vznesena obžaloba veřejná a později se ukáže, že běží pouze o čin trestný, který stihá se jen obžalobou soukromou, nemůže soud o vině rozhodnouti (plen. roz. ze dne 16. srpna 1887 č. 5658).
II. Předmět obžaloby soukromé.
Kdežto veškeré zločiny stihají se z povinnosti úřední, jest obžaloba soukromá obmezena pouze na jednotlivé druhy přečinů a přestupků. Předmětem obžaloby soukromé jsou:
1. Přečiny:
a) proti literárnímu a uměleckému majetku (§ 467 tr. z.);
b) proti zákonu o ochraně známek ze dne 6 ledna 1890 č. 19 ř. z.;
c) přečiny proti bezpečnosti cti v § 493 tr. z. vyznačené.
2. Přestupky zpronevěření a krádeže mezi manžely, rodiči a sourozenci ve společné domácnosti žijícími (§ 463 tr. z.); přestupky proti bezpečnosti cti v § 487—492, pak v § 496 a 477 tr. z. naznačené.
Přestupky proti bezpečnosti cti (uražení říšské rady, sněmů, veřej. úřadů, armády a námořnictva), obsažené ve čl. V. nov. ze dne 17. prosince 1862 č. 8 ř. z. z r. 1863, stihají se z povinnosti úřední, kdežto urážky veřejných úředníků, sluhů, osob vojenských a duchovních správců ve příčině jich úředních úkonů lze stihati netoliko na žádosť uraženého, nýbrž i k obžalobě státního zástupce. Směřovala-li urážka proti jisté skupině úředníků, může každý z nich obžalobu soukromou vznésti (roz. ze dne 18. ledna 1884 č. 12628 sb. č. 610).
Předmětem obžaloby soukromé jsou dále: Přestupky cizoložství (§ 502 a 503 tr. z.), zneuctění nezletilého příbuzného osobou domácí, smilstvo ženské osoby služebné páchané s nezletilým synem v domě bydlícím nebo příbuzným (§§ 504 a 505 tr. z.), zastaralé opilství, pokud ku vědomí vrchnosti nedošlo (§ 524 tr. z.), přestupek proti veřejné mravopočestnosti v § 525 tr. z. naznačený, konečně přestupek porušení listovního tajemství dle § 1 odst. 2 zák. ze dne 6. dubna 1870 č. 42 ř. z.
III. Práva žalobce soukromého.
Právo ku vznášení obžaloby soukromé řídí se v prvé řadě ustanoveními trestního zákona o právu, činiti návrhy na potrestání. Soukromý žalobce jest oprávněn během přípravného vyhledávání a vyšetřování soudu vše přednésti, со k odůvodnění obžaloby sloužiti může, on smí nahlédati ve spisy a ku provedení obžaloby předsevzíti všechny kroky, k nimž by jinak státní zástupce oprávněn byl (§ 46 tr. ř.). Soudu nepřísluší, aby soukromého žalobce při provádění obžaloby provázel a jej ku předložení průvodů vybízel (roz. ze dne 24. března 1877 č. 12166); naproti tomu jest soud oprávněn, zjednati si potřebné vysvětlení o tom, jde li v daném případě o delikt, který stihá se obžalobou soukromou či z povinnosti úřední (plen. roz. ze dne 18. března 1886 č. 13835 sb. č. 900). Soukromý žalobce může až do okamžiku, kdy soud k poradě o rozsudku se vzdálí, od žaloby ustoupiti. Ústupem tímto končí se řízení a právo žalobní zaniká (§ 259 č. 2 tr. ř.). Osoby mající zákonné zástupce mohou pouze prostřednictvím těchto žalobu podati. Jménem korporací vznášejí obžalobu osoby, které dle stanov neb zvláštních zákonných ustanovení povolány jsou, aby je v soukromoprávních záležitostech zastupovaly. Soukromý žalobce jest oprávněn dáti se zastupovati. Ustanovujeť § 50 tr. ř., že soukromý žalobce, jakož i jeho zákonný zástupce má na vůli svěřiti věc zmocněnci a použiti právního zástupce, který jest zapsán v listině obhájců. Též soud může nepřítomnému žalobci, uzná-li to vhodným, naříditi, aby zvolil si plnomocníka, nebo právního zástupce z osob v listině obhájců zapsaných (§ 50 tr. ř.). Státní zástupce může na žádosť soukromého žalobce zastupování jeho převzíti (§ 47 odst. 4).
IV. Postavení soukromého žalobce.
Soukromý žalobce podroben jest soudci spor řídícímu; výslech jeho, jakožto svědka, se připouští (§ 241 tr. ř., roz. ze dne 23. března 1877 č. 12861). Během řízení přísluší jemu týž úkol jako státnímu zástupci; on má býti soudem za trvání vyšetřování o všem zpraven právě tak, jako státní zástupce, od něho mají vyžádány býti návrhy, on má býti stejným způsobem slyšen jako státní zástupce a přísluší jemu tytéž opravné prostředky jako tomuto. Řízení samo počíná podáním spisu obžalovacího. Předběžné zkoumání spisu obžalovacího ve příčině věci hlavní se strany soudu jest nepřípustno. Ovšem může ale vrchní soud odporu žalovaného proti spisu obžalovacímu vznesenému místa dáti. Soud I. stolice má pouze k tomu hleděti, aby spis obžalovací ve příčině zákonných formálních náležitostí odpovídal trestnímu řádu. Při hlavním přelíčení může soudce pokusiti se o smír, což platí jmenovitě při urážkách cti.
V. Ustoupení od žaloby soukromé.
Nepodal-li soukromý žalobce během zákonné lhůty spis obžalovací neb návrhy k zachování obžaloby potřebné, nedostavil-li se ku hlavnímu přelíčení, neb nepodal-li při tomto konečné návrhy, pokládá se za to, že od dalšího stíhání upustil (§ 47 a 112 tr. ř.).
VI. Zánik práva žalobního.
Právo ku vznesení obžaloby soukromé zaniká
1. když účastník trestní čin výslovně prominul;
2. neb když během 6 neděl od okamžiku, kdy o činu trestném zvěděl, obžalobu nevznesl. Zániku tohoto práva nezabrání soukromý žalobce tím, že během této lhůty u státního zastupitelstva za potrestání požádá (roz. ze dne 24. března 1877 č. 12186). Lhůtu tuto citati jest dle dní a nikoli a momento ad momentum. Den, kterého účastník o činu trestném a pachateli zvěděl, do lhůty té se nevčítá (roz. ze dne 28. února 1879 č. 14512 sb. č. 192). . Právo žalobcovo zaniká dále promlčením skutku trestného.
4. Odvolá-li žalobce svůj návrh na potrestání ještě před prohlášením rozsudku, odpadá další vyšetřování a trestní řízení, jakož i účinek rozsudku již vyneseného; stane-li se odvolání to teprve po prohlášení rozsudku, lze k odvolání tomu přihlížeti pouze jako k důvodu zmírnění trestu a to soudem vyšší stolce, ku kterému pořadem odvolání věc došla (§ 530 tr. z.).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Obžaloba soukromá. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 679-682.