NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Č. 4241.

Ústavní práva politická: I. * Ustanovení prvního odstavce § 128 ústavní listiny, že všichni státní občané jsou si před zákonem rovni, nezakládá pro jednotlivce subjektivní právo, potírati stejné právo druhého. — II. O významu § 108 úst. listiny. Státní zaměstnanci: I. Jmenováním ženy administrativním úředníkem konceptním není porušeno subj. právo jiných úředníků tohoto druhu. — II. § 39, odst. 1 služ. pragmatiky o sestavení ročních listin pořadových má povahu pouhé instrukce.
(Nález ze dne 17. prosince 1924 č. 20029).
Věc: Dr. Josef K. a Dr. Rudolf P. v Praze (adv. Dr. Rud. Petržila) proti ministerstvu sociální péče v Praze (min. místotaj. Dr. Jan Řípa) stran vyloučení Ph. Dra Marie N. z hodnostních tříd státních úředníků.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Výnosem z 31. května 1923 odmítl žal. úřad žádost st-lů, aby Ph. Dr. Marie N., která rozhodnutím vlády z 23. srpna 1922 byla jmenována ministerskou místotajemnicí ve stavu konceptního úřednictva ministerstva sociální péče v VIII. hodnostní třídě, byla vyloučena z hodnostního seznamu adm. úředníků konceptních a aby vyloučena byla z hodnostních tříd státních úředníků vůbec, čili jak ve výnosu tom se praví, aby bylo prohlášeno neplatným jmenování min. místotajemnice Ph. Dr. Marie N. do stavu úředníků vůbec.
Stížnost k nss-u vytýká tomuto rozhodnutí nezákonnost, kterou spatřuje v tom, že:
I. bylo uznáno právo Ph. Dr. Marie N. vykonávati výdělkovou činnost v mezích služ. pragmatiky jako konkurující se stejným politickým právem, jež ústavou (§ 108 úst. listiny) st-lům jest zaručeno, čímž prý jejich právo byvši proti zákonu ve svém skutečném efektu omezeno, bylo nepřímo porušeno;
II. bylo porušeno právo st-lů na rovnost před zákonem (§ 128, odst. 1. úst. listiny), ježto jednak byla dosazena v úřad osoba ženského pohlaví, jednak uveden v seznamu společně s právnickými úředníky konceptními úředník jiného služebního odvětví.
Konečný návrh stížnosti zní, aby rozhodnutí v odpor vzaté, pokud odmítá prohlásiti neplatnost jmenování Ph. Dra Marie N., po případě pokud odmítá vyloučiti ji z hodnostního seznamu, v němž jsou uvedeni právničtí úředníci konceptní, bylo zrušeno.
Nss rozhoduje o stížnosti, vycházel z této úvahy:
St-lé dovolávají se ochrany nss-u v základě č. 4 § 2 zák. z 2. listopadu 1918 č. 3 Sb., dle něhož nss rozhoduje o stížnostech přikázaných dosud dle čl. 3. lit. b) stát. zákl. zák. z 21. prosince 1867 č. 143 ř. z. soudu říšskému, který byl dle posléz cit. usnesení povolán rozhodovati o stížnostech státních občanů do porušení politických práv jim ústavou zaručených.
Nss jest povolán rozhodovati o stížnostech na ochranu subj. práv. V té příčině není rozdílu mezi ustanovením § 2 zák. o ss a shora uvedeným ustanovením § 2 č. 4 zák. č. 3 ex 1918.
K podání stížnosti pro porušení politických práv ústavních jest tudíž oprávněn ten, kdo tvrdí, že rozhodnutím neb opatřením správního úřadu v konkrétní záležitosti bylo porušeno subj. právo jeho, jež ve stížnosti určitě musí býti vymezeno. Nestačí tedy pouhé tvrzení, že porušeno bylo právo objektivní. Dlužno proto zkoumati, zda st-lé dovolávají se ochrany soudu pro porušení nějakého subj. práva.
St-lé tvrdí, že porušeno bylo právo zaručené jim v § 108 úst. listiny, vykonávati výdělečnou činnost v mezích zákona (služ. pragmatiky) tím, že bylo přiznáno stejné právo PhDr. Marii N. Ve kterém aktu státní správy spatřují st-lé uznání práva jmenované vykonávati výdělečnou činnost v mezích zákona o služ. pragmatice, stížnost neuvádí. Z obsahu stížnosti bylo by možno jen souditi, že st-lé mají na mysli akt, kterým PhDr. Mar. N. byla jmenována úřednicí ve stavu úřednictva min. soc. péče.
Aktem, kterým bylo uznáno právo jmenované vykonávati činnost v mezích služ. pragm. pro státní úředníky, jinak řečeno býti ve státní službě, může však býti jediné onen akt státní správy, kterým PhDr. Mar. N. byla původně přijata do státní služby. Proti tomuto aktu však stížnost nesměřuje a dle stavu věci by ani směřovati nemohla.
Úst. listina v § 108 vyslovuje zásadu, že jednotlivec nesmí býti omezován ve své individuální svobodě přes míru zákonem stanovenou. I kdyby se pozíralo na ustanovení to jako na právní normu bezprostředně účinnou a poskytující jednotlivci ochranu proti neodůvodněnému zásahu v jeho svobodu se strany výkonné moci státní, mohl by si jednotlivec stěžovati jen do takového aktu státní správy, kterým by byla bezprávně omezena jeho individuální svoboda, na př. kdyby mu bylo bráněno zápovědí nebo příkazem úřadu, aby činnost výdělečnou dle své volby kdekoliv na území státu vykonával a to jen pokud by takové opatření nebylo odůvodněno zvláštním zákonem. Nemůže si však stěžovati nikdo na to, že státní správa neshledala důvodu někoho jiného omezovati v jeho individuální svobodě ústavou chráněné, neboť takový akt o sobě nedotýká se právní sféry osoby druhé.
St-lé však netvrdí vůbec a ani tvrditi nemohou omezování své individuální svobody po rozumu § 108 úst. listiny.
St-lé omezují se na povšechné tvrzení, že právo jim v § 108 úst. listiny zaručené, bylo »ve svém konečném efektu omezeno« a tím nepřímo porušeno. V jakém směru by právo st-lů vykonávati činnost ve státní službě mělo býti jmenováním PhDr. Mar. N. ve stavu úředníků min. soc. péče omezeno, st-lé vůbec netvrdí a po názoru soudu ani tvrditi nemohou, neboť ani v tom případě, kdyby mohlo důvodně tvrzeno býti, že oním jmenováním porušeno bylo nějaké sub. právo st-li ze služ. poměru odvozované, nešlo by o porušení ustanovení § 108 úst. listiny, nýbrž o porušení právních předpisů upravujících služební poměry státních úředníků.
Dále spatřují st-lé porušení svého práva na rovnost před zákonem v 1. odst. § 128 úst. listiny jim zaručeného v tom, že jmenováním PhDr. Mar. N. byla dosazena v úřad osoba ženského pohlaví a že táž, ač jest úředníkem jiného služebního odvětví, byla pojata do seznamu právnických úředníků konceptních (správně adm. úředníků konceptních).
St-lé mají za to, že těmito akty státní správy byl porušen požadavek ústavy, aby právní normy zákona o služ. pragmatice pro státní úředníky byly stejnoměrně aplikovány na všechny státní občany a že v daném případě nerovnoměrnou aplikací byl porušen jejich stejný poměr k zákonu o služ. pragmatice.
Ustanovení 1. věty 1. odst. § 128 úst. listiny, že všichni státní občané jsou si před zákonem rovni, není právní normou zakládající subj. právo pro jednotlivce, nýbrž jen povšechnou zásadou, která nemá významu normativního a jejíž provedení jest zůstaveno zvláštním zákonům, kterými mají býti stanoveny stejné podmínky pro nabývání práv a uplatňování nabytých práv pro všechny státní občany. Zásadou tou jsou toliko vytknuty meze, jež nesmí zákonodárce překročiti, leč za šetření náležitostí pro změnu ústavy v listině ústavní stanovených (v tom smyslu důvodová zpráva i zpráva ústavního výboru k úst. listině tisk 2421 str. 19 a 31, Pražák ústavní právo III. str. 49, Weyr státní právo str. 276). Z uvedené všeobecné zásady nemohou tedy st-lé dovozovati žádného subj. práva.
Ostatně i kdyby bylo možno ve zmíněném ustanovení § 128 úst. listiny spatřovati právní normu bezprostředně účinnou a závaznou pro výkonnou moc státní, nemohli by st-lé důvodně tvrditi, že byla porušena jejich rovnost před zákonem, neboť nelze nahlédnouti, v čem by jejich rovnost před zákonem mohla býti porušena, když stejné právo dává se osobě druhé. Z toho jedině, že někomu bylo úřadem přiznáno určité právo, neplyne ještě zkrácení druhého ve stejném právu, které již má.
St-lé béřou ve skutečnosti jmenování PhDr. Mar. N. v odpor jedině proto, že jmenováním tím byly porušeny předpisy služ. pragmatiky o podmínkách pro přijetí do státní služby, netvrdí však, že z vytýkaného porušení těchto norem vzešlo porušení určitého subj. práva jejich. Vytýkají tedy vlastně jen porušení objektivního práva, k jehož ochraně jim zákon právo stížnosti nepropůjčuje.
Stížnost do jmenování, o něž tu jde, jest ostatně dle § 3 lit. f) zák. o ss vyňata z příslušnosti nss-u, když nejde o porušení tvrzeného práva navrhovacího nebo obsazovacího.
Pokud pak st-lé béřou v odpor, že PhDr. Marie N. byla pojata do seznamu adm. úředníků konceptních min. soc. péče, jsou námitky jejich nepřípustné, neboť předpis 1. odst. § 39 služ. pragm. o sestavení ročních listin o pořadí úředníků má jen povahu instrukce dávající příslušným úřadům direktivu, jak mají sestavovati seznamy o pořadí, není však právní normou, která by zakládala nějaký právní nárok pro jednotlivého úředníka, který může dle 3. odst. § 39 služ. pragm. jen pořadí jemu určené stížností v odpor bráti.
Jest tedy stížnost jak dle § 2 zák. o ss, tak i dle § 2 č. 4 zák. z 2. listopadu 1918 č. 3 Sb. nepřípustnou, pročež bylo ji odmítnouti.

Citace:

č. 4241. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 1041-1044.