NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 2

Knihkupectví
.
I. Dějinný vývoj.
Základy knihkupectví nalézáme již ve starověku, kdež shledáváme se zvláště ve střediskách literární produkce se zvláštními trhy na knihy, jež provozovali tzv. βιβλιοπολαί. Sluší jmenovati především Athény a proslulou Alexandrii. Skladiště těchto knihkupců bylo zároveň střediskem starověkých učencův a vzdělancův. Bohatý Říman přijímal své přátely obyčejně ve své knihovně, a římští librarii byli původně opisovači knih, s nimiž provozovali obchod. Ve středověku, kdy rozvoj literární byl daleko chudší než ve starověku, shledáváme, že i obchod knihami vázl. Duševní plody byly tehda v západních zemích výhradním majetkem stavu duchovního, jediná Italie činila v tom výjimku. V jednotlivých klášteřích zabývali se řeholníci opisováním knih buď pro vlastní potřebu kláštera, neb aby za tyto opisy výměnou obdrželi knihy jiné. Na vysokých školách pařížských, bolognských a jiných pozorujeme zvláštní vývoj obchodu knihkupeckého: učitelé i četní posluchači potřebovali různých kommentářů a kompendií, a tu bylo v jich zájmu, aby způsob prodeje a výměny knih byl co nejvhodněji upraven.
V Německu pozorovati bylo rozvoj knihkupectví teprve po vynalezení tisku, neboť tu bylo hlavní péčí nakladatelů a knihtiskařů, aby knihy tiskem rozmnožené nalezly kupců, a to zvláště když počala se vyvíjeti konkurence, která ceny knih značně snížila. Prvotní knihtiskaři byli zároveň knihkupci, prodávaliť pouze své vlastní výtisky a většinou jen na výročních trzích. Tím ovšem vyvíjeli jen nepatrnou činnosť obchodní. Teprve Atonín Koburger z Norimberku (1472 — 1513) zařídil si v různých zemích jako ve Francii, Polsku, Uhrách stálá skladiště, jež provozovala obchod nejen v místě samém, nýbrž i v zemích sousedních; týž stále cestuje zásoboval Německo a jiné země jak knihami svými, tak i knihami, jež měl v komissi. Přirozeným způsobem nejvhodnějšími místy pro prodej knih byla veliká tržní města. Nejproslulejší v tom ohledu byl Frankfurt n. M., jenž měl všechny podmínky velikého a bohatého tržiště; vedle něho sluší připomenouti Lipsko, jež reformátorským hnutím stalo se střediskem všeho duševního života německého. Teprve po míru r. 1815, kdy kulturní život v Německu utěšeněji se rozvíjeti počal, povstávala i v jiných menších městech knihkupectví. Avšak vládní kruhy počaly znenáhla knihkupectví věnovati větší pozornosť a stížily je přísnou censurou, která teprve r. 1848 odstraněna byla.
II. Druhy obchodu knihkupeckého.
1. Nakladatelství.
Toto je ku knihkupecví skladnímu (sortimentu) v témž poměru jako továrník k obchodníku. Nakladatel produkuje, dává pohnutky k různým podnikům, vchází ve spojení se spisovateli, vydává tiskem jich plody na svůj náklad a stará se k vůli odbytu o spojení s knihkupeckými skladišti. Nakladatel hledí dobyti nakladatelského práva k duševním plodům spisovatelův, umělců, skladatelův a stará se všemožně o povznesení svého obchodu vlastní podnikavostí.
2. Knihkupectví skladní (sortiment) jest obchodním sprostředkovatelem mezi obecenstvem a nakladatelem. V Rakousku zřízena jsou dle způsobu německého ve větších městech knihkupectví, která, jsouce skladišti všech nových literárních plodů, stojí ve stálém spojení se všemi nakladatelstvími. Nakladatel poskytuje knihkupcům určitá procenta ze zisku, dává jim právo neprodané knihy zpět vrátiti, aneb je dále ve svém skladě ponechati, aniž by je dříve platiti museli, než by je prodali. Ovšem že napřed zaplacené knihy zpět z pravidla se neberou.
3. Knihkupectví antiquární provozuje prodej starších děl literárních, opotřebovaných knih za značně sníženou cenu, která stanoví se určitými pravidly. Antiquární obchod kupuje a prodává za hotové, neposkytuje úvěru ani přímým zákazníkům ani jiným obchodům. T. zv. moderní antiquariát, jehož povaha je dosud sporna, neváže se na určité ceny a provozuje antiquárnímu podobný obchod knihami i literatury nejnovější, čímž ovšem často přichází do rozporu s ostatními druhy obchodu knihkupeckého.
4. Knihkupectví komisionářské řídí se týmiž zákonnými ustanoveními, která platí pro komisionářské obchody vůbec. Ústřední stanoviště komisionářského obchodu knihkupeckého je v Lipsku. Komisionář přijímá v přední řadě zásilky i objednávky svých komitentů, zastupuje dále cizí nakladatele a stará se o výpravu knihovních zásilek. Vedle Lipska vznikl během času značný počet komisionářských stanovišť jako na př. v Berlíně, Vídni, Pešti, Frankfurtě n. M., Norimberku, Augsburku, Stuttgarte, Curychu atd.
5. Kolportáže.
Prostředky i cesty, jimiž se tento obchod ubírá, různí se zcela od způsobu pravidelného knihkupectví. Kolportáž povstala teprvé v nejnovější době. Nejoblíbenějším předmětem bývají romány, zvláště sensační, vydané s neobyčejnou reklamou, která ovšem i při knihkupectví řádném jeví často velké účinky, ale při kolportáži závisí na ní všechno. Ona zjednává neobyčejné rozšíření spisův autorů, kteří by jinak asi sotva docílili úspěchu. Příčina toho spočívá jednak v napínavosti dotčených, po většině krvavých románů, jednak v různých lákadlech, prémiích, jež po odebrání skončeného díla odběratelům se prostě darují, aneb za nepatrný doplatek přenechají. Prémiemi toho druhu jsou po většině obrazy, ale vedle toho i věci, jež rozhodně do oboru knihkupectví nepatří, jako hodinky, prsténky řetízky a t. d. Těmito lákadly ovšem otevírá se cesta nejrozmanitějším zlořádům. Naproti tomu nelze zneuznati, že kolportáži, kdyby zabývala se prodejem jen dobrých knih, dalo by se vykonati mnoho pro rozšíření dobré literatury.
III. Právo živnostenské.
Knihkupectví jest živnosť koncessovaná, mající za předmět obchod literárními i uměleckými výrobky všeho druhu, jež buď způsobem mechanickým nebo chemickým rozmnoženy byly (§ 15. ad 1. živ. ř.); knihkupectví náleží ku tiskařským živnostem, které z pravidla povolují se jen v místech, kde sídlí politický okresní neb státní policejní úřad, v ostatních místech obmezuje se obchod tento jen na školní knihy, modlitby, kalendáře, obrazy svátých. Prodej předmětů posléze jmenovaných může pro určitý obvod až do odvolání povoliti i místní policejní úřad. (§ 3. tisk. zák. ze dne 17. prosince 1862 č. 6 ř. z. z r. 1863.) Tentýž předpis platí též pro prodej biblí (min. nař. ze dne 22. srpna 1871 č. 24669). Uchazečům o živnosť knihkupeckou jest prokázati vedle všeobecných náležitostí potřebných ku samostatnému provozování živnosti (§§ 2—10 živ. ř.) též spolehlivost (§ 23) a dostatečné povšechné vzdělání. (Nař. min. ze dne 17. září 1883 č. 151 ř. z.)
IV. Rozsah.
Vzhledem ku škodě, kterou trpí jak odběratelé, tak i kruhy živnostenské t. zv. prémiovými obchody provozovanými firmami domácími i cizozemskými, a se zřetelem na platné zákonné předpisy vydalo ministerstvo vnitra i obchodu následující vysvětlení ve příčině rozsahu živnosti knihkupecké:
1. Není dovoleno přislibovati neb dávati prémie, které nejsou předmětem knihkupeckého obchodu; porušení tohoto předpisu trestá se dle ustanovení živ. ř. Sbírání předplatitelů neb subskribentů jest dle § 23 tisk. z. povoleno jen osobám, které mohou se vykázati zvláštním policejním povolením; politické úřady jsou povinny před udělením dotyčného povolení zjednati si přesvědčení nahlédnutím do prospektů atd. o tom, že nejde o prémie, které nejsou předmětem obchodu knihkupeckého. Byl-li knihkupec potrestán pro nedovolený obchod prémiový, odvolají se zároveň i povolení sběratelům jich udělená. . Ohledně otázky, smí-li knihkupec prodávati též mineralie, požádala vídeňská obchodní a živnostenská komora gremium vídeňských obchodníků a spolek vídeňských knihkupců za dobrozdání. Obě tyto korporace souhlasně přisvědčily k této otázce, ovšem s tou podmínkou, že nerosty prodávány býti mohou v těchto obchodech nikoli dle míry a váhy, nýbrž v malých kusech opatřených vědeckými označeními, jakožto učebné pomůcky a to ve všech obchodech bez rozdílu, mají-li tyto dovolení prodávati školní knihy čili nic. Tu ovšem rozhodovala okolnosť, že obchodů, které by se výhradně zabývaly prodejem nerostů, jest poskrovnu, a že udělením tohoto povolení stanou se pomůcky učebné přístupnějšími, čímž šíření užitečných vědomostí bude podporováno.
3. Ve příčině prodeje chromolithografií a fotografií s přitištěným textem podala vídeňská obchodní a živnostenská komora toto dobrozdání: Má-li knihkupec povolení prodávati knihy i rytiny a zeměpisné mapy s tištěným textem, sluší rytinám na roveň postaviti těž výrobky, které rozmnožují se dle method vynalezených od roku 1806; neboť tyto výrobky u porovnání s měďorytinami mají daleko menší cenu a nepovažují se mnohdy ani za umělecké výrobky. Komora jest toho náhledu, že knihkupci oprávněni jsou prodávati lithografie, Chromolithografie, fotografie, fototypie, heliogravury atd., je-li při nich vytištěn text.
Majitel koncesse knihkupecké jest bez dalšího povolení oprávněn dle § 36 živ. nov. prodávati též periodické časopisy obsahu politického, poněvadž tyto též k literárním plodům počítati dlužno. To uznává i § 23 tisk. zák., jenž prodej tiskopisů zakazuje jedině mimo místnosti k tomu stanovené a nál. kas. soudu ze dne 8. května 1879 č. 3054. jenž dí, že za řádné místnosti ku prodeji tiskopisů jest pokládati ty, v nichž ten, kdo jest ku prodeji tiskopisů oprávněn, a tedy také knihkupec, svůj obchod provozuje. (Obch. a živ. komora v Plzni.)
V. Ustanovení tiskového zákona,
1. Každému je volno míti sklad svých vlastních spisů anebo spisů za pomoci jiných, ale dle svého vlastního určitého plánu sepsaných a prodávati je buď ve svém bytu, neb v místnostech výhradně k tomu určených a sice na vlastní účet. Užívá-li zvláštních místností, musí o tom učiniti předběžné oznámení policii. Porušení těchto předpisů trestá se jako přestupek pokutou od 10 do 100 zl. (§ 3 tisk. z.)
2. Ve příčině odnětí živnosti platí tytéž předpisy jako o živnosti tiskařské.
3. Nakladatel neperiodického tiskopisu s obsahem závadným jest zodpověděn za zanedbání povinné péče, jestliže při prvním soudním výslechu nemůže neb nechce udati spisovatele a vydavatele, neb dokázati, že týž v době, kdy spis nakladatelovi dodal, měl své stálé bydliště v obvodu zemí, v nichž platí zákon tiskový. (§ 29 tisk. z. ad 2.)

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Knihkupectví. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 54-57.