NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 15762.

Statkoví úředníci (zák. č. 9/1914 ř. z.).
Za soudní uplatnění nároků pro předčasné propuštění ve smyslu § 33 uvedeného zákona jest pokládati též uplatnění nároků těch před rozhodci podle §§ 577 a dalších c. ř. s. nebo u mimořádných soudů, jakými jsou i rozhodčí soudy zákonem zřízené.
(Rozh. ze dne 22. ledna 1937, Rv I 1907/36.)
Žalobce — statkový úředník — tvrdě, že byl dne 8. října 1931 předčasně a bezdůvodně propuštěn ze služeb žalovaného, domáhá se na něm mimo jiné náhrady škody, vzniklé mu z tohoto propuštění. Proti žalobě namítl žalovaný preklusi žalobního nároku podle § 33 zák. č. 9/1914 ř. z. Prvý soud uznal částečně podle žaloby. Důvody: Nároky žalobcovy nejsou promlčeny. Podle předpisů platných v roce 1931 byla k rozhodnutí o nárocích žalobcových příslušnou paritní komise u okresního úřadu v Č., u něhož žalobce podal dne 8. října 1931 žádost o svolání paritní komise. Do konce roku 1931 paritní komise svolána nebyla a dnem 1. ledna 1932, kdy nabyl účinnosti zákon ze dne 4. července 1931 Sb. z. a n., staly se příslušnými pracovní soudy (okresní soud v M.). Žaloba vznesená pak dne 25. června 1932, tedy před uplynutím šestiměsíční lhůty ode dne, kdy žalobce mohl nárok uplatňovati, byla proto podána včas. Odvolací soud nepřiznav žalobci nárok na náhradu za předčasné propuštění ze služby uvedl v důvodech: Žádostí žalobce o svolání paritní komise nebyla lhůta § 33 přerušena, neboť v uved. předpisu jest propuštění bezvýjimečně stanoveno jako počátek lhůty k uplatnění náhradního nároku propuštěného zaměstnance, takže nelze počítati šestiměsíční propadnou lhůtu jinak než od 8. října 1931. Ve lhůtě končící dnem 8. dubna 1932 neuplatnil žalobce nárok podle § 32 zák. č. 9/1914 ř. z. a proto nárok ten zanikl (rozh. č. 14656 Sb. n. s.).
Nejvyšší soud uložil prvému soudu nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
Podle § 33 zákona č. 9/1914 ř. z. jest nároky pro předčasné propuštění soudně uplatniti v šesti měsících po dni propuštění, jinak jsou vyloučeny. Šestiměsíční lhůtu jest počítati ode dne úředníkova propuštění a nikoli ode dne, kdy úředník může nároky z bezdůvodného propuštění na soud vznésti (Sb. n. s. č. 14656). Žalobce podal dne 8. října 1931 u okresního úřadu v Č. žádost o svolání paritní komise. Za soudní uplatnění ve smyslu § 33 zákona č. 9/1914 ř. z. jest pokládati též uplatnění nároku před rozhodci podle §§ 577 a násl. c. ř. s. nebo u mimořádných soudů, jakými jsou i rozhodčí soudy zákonem zřízené. V souzené věci ovšem strany nepřednesly a nebylo zjištěno ani, o jakou paritní komisi šlo, o jejíž svolání žalobce dne 8. října 1931 u okresního úřadu v Č. žádal, ani zda tato paritní komise měla povahu některého ze soudů shora uvedených a zda byla příslušná k jednání a rozhodnutí o žalobcových nárocích, o něž jde. V těchto směrech mělo býti řízení podle § 182 c. ř. s. doplněno, zvlášť když jde o otázku prekluse podle § 33 zákona č. 9/1914 ř. z., kterou jest se zabývati z úřadu (Sb. n. s. č. 9550). Protože se tak nestalo, trpí řízení odvolací vadou, která zabraňuje řádnému probrání a důkladnému posouzení rozepře (§ 503 č. 2 c. ř. s.).

Citace:

Nález č. 1905. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 378-380.