Č. 6298.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí: K výkladu předpisu § 1, odst. 2. č. 4 zák. č. 209/1920 o osvobození převodu stav. parcel od dávky.
(Nález ze dne 8. února 1927 č. 2391.)
Prejudikatura: Boh. 1593/22 adm.
Věc: Albertina A. v P. (adv. Dr. Otto Sommernitz z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze stran dávky z přírůstku hodnoty.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Smlouvou trhovou ze 7. prosince 1921 prodala st-lka dům v Praze se stavební a pozemkovou parcelou. Dle sdělení stav. úřadu v P. sestává dům ten ze stav. parcely č. kat. ... ve výměře 384˙8 m2 a ze zahrady č. kat. ... ve výměře 174˙4 m2, dohromady 559˙2 m2; z toho pak jest zastavěno 291 m2, kdežto na dvůr a zahrádku připadá 268˙2 m2. Platebním rozkazem z 3. července 1922 vyměřena dávka částkou 104771 K 25 h. Podáním z 20. října 1924 žádala st-lka vrácení zaplacené dávky z důvodu, že kupec provedl nástavbu IV. patra v době od listopadu 1922 do konce února 1923. Výměrem ze 7. úonra 1925 magistrát hl. m. Prahy žádosti nevyhověl s odůvodněním, že jde o převod dle smlouvy ze 7. prosince 1921, který sluší posuzovati podle zák. č. 209/20, že dle § 1, odst. 2 č. 4 tohoto zák. bylo přiznáno osvobození od dávky z přírůstku hodnoty nemovitosti převodům stav. parcel, jichž bude v celé výměře použito ke stavbám podle tohoto zákona, že však podmínce této nebylo vyhověno.
Žal. úřad rekursu do tohoto rozhodnutí vyhověl, nař. rozhodnutí zrušil a vyměřujícímu úřadu uložil, aby o žádosti za osvobození od dávky znovu rozhodl, a to z těchto důvodů: Tvrzení, že podle § 1, odst. 2 č. 4 zák. č. 209/1920 bylo přiznáno osvobození od dávky z důvodů zastavení převodům stav. parcel, jichž bude v celé výměře užito k stavbám podle tohoto zák., jest správné, avšak stavbami podle tohoto zák. jest rozuměti také nástavby po rozumu § 1 č. 3 zák. z 28. prosince 1911 č. 242 ř. z. Při nástavbách nelze pak slovům »v celé jejich výměře« rozuměti jinak, než že osvobození jest zásadně podmíněno tím, že celá převedená budova bude zvýšena přistavěním nových pater. Této podmínce bylo vyhověno. Vyměření dávky bylo by tudíž omeziti jen na tu část převedených pozemků, jež zůstala nezastavěna (zahrada).
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Zákon z 30. března 1920 č. 209 Sb. stanoví v § 1, odst. 4, že převody stavebních parcel v letech 1920 a 1921, jichž bude v celé jejich výměře použito k stavbám podle tohoto zákona, nepodléhají dávce z přírůstku hodnoty nemovitosti. Zákon tedy mluví o stavební parcele a o jejím zastavění. Dle úmyslu zákonodárcova měla uvedená výhoda býti poskytnuta k tomu cíli, aby bylo usnadněno a urychleno stavění obytných budov. Okolností rozhodnou pro osvobození od dávky jest tedy fakt, zda bylo parcely použito v zákonné lhůtě k provedení stavby a nezáleží na formálním momentu, zda ona nemovitost v době převodu již stav. parcelou byla aneb byla-li v ni přeměněna později (viz nál. Boh. 1593/22 adm.).
V daném případě byla převedena stav. parcela č. kat. ... a poz. parcela č. kat. ..., která jest zahradou. Není sporu o tom, že pozemek č. kat. ..., který jest samostatnou parcelou i když jest zapsán v téže knihovní vložce se stav. parcelou č. kat. ..., nebyl přeměněn ve stav. parcelu a že ho nebylo použito ke stavbě. Tyto okolnosti stížnost sama přiznává, když tvrdí, že pozemek ten nemůže býti zastavěn. Nejsou tedy dány předpoklady, které cit. zákonné ustanovení požaduje pro osvobození od dávky z přírůstku hodnoty nemovitosti a jest vzhledem k tomu zcela nerozhodným, zda zmíněná pozemková parcela svou polohou a svou povahou rovná se stav. parcele.
Nerozhodno jest také, že parcela ona nemůže býti zastavěna proto, že jest zatížena služebnostmi ve prospěch vedlejších domů. Právě proto, že parcela ta nemůže býti zastavěna a nemůže býti používána za stav. parcelu, nemůže dle vlastních udání st-lky ani splněna býti podmínka použití ke stavbě.
Také jest mylným vývod stížnosti, že poz. parcela č. kat. ... (zahrada) je příslušenstvím domu, který je vystavěn na stav. parcele č. kat. ... Pojem příslušenství jest vymezen ustanovením § 294 o. z. o., dle kteréhož ustanovení v souvislosti s ustanoveními dalšími, v nichž se blíže určuje pojem příslušenství, nemůže býti půda, nemovitost, příslušenstvím jiné půdy, nemovitosti, a že příslušenstvím může býti jen věc, která slouží nemovitosti jako věci hlavní, jsouc buď samostatnou věcí anebo věcí s věcí hlavní spojenou neb na ní se nalézající. Pozemková parcela č. kat. ... není dle o. z. o. a nemůže býti příslušenstvím domu na stav. parcele č.kat. ... vystavěného, není vůbec součástí stav. parcely té, nýbrž jest samostatným objektem nemovitým, třebas v jedné knihovní vložce zapsaným a témuž vlastníku patřícím. Je-li však poz. parcela č. kat. ... samostatným pozemkem, kterého nebylo použito ke stavbě, nejsou dány podmínky pro osvobození od dávky, jak je požaduje zákon č. 209/20 a neodporuje zákonu nař. rozhodnutí, když vyměření dávky omezilo jen na část převedených pozemků, jež zůstala nezastavěna (zahrada).

Citace:

č. 6298. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 349-351.