NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 2

Čís. 13960.

Ochrana nájemců.
Otázka, zda vypovídaný předmět jest střední, či velkou provozovnou, jest otázkou právní, nikoliv skutkovou.
Soud není vázán znaleckým posudkem ani dobrozdáním obchodní a živnostenské komory, jež jsou jen pomůckami pro soud, který rozhoduje samostatně o povaze provozovny.
Hotel o 60 pokojích kromě vedlejších místností jest velkou provozovnou.
(Rozh. ze dne 22. listopadu 1934, Rv I 2300/34.)
Žalobci dali žalované soudní výpověď z hotelu. Žalovaná namítla v podstatě, že nájemní poměr požívá ochrany nájemců, ježto jde o střední provozovnu. Procesní soud prvé stolice ponechal soudní výpověď v platnosti. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Jádrem sporu jest otázka, zda vypovídaný předmět jest střední, či velkou provozovnou, v kterémžto posléz uvedeném případě by se naň nevztahoval zákon o ochraně nájemníků podle čl. I § 4/1 čís. 4 zák. ze dne 19. prosince 1931, čís. 210 sb. z. a n. (nyní § 26 (1) čís. 8 d) zák. v doslovu uveřejněném vyhláškou ministra sociální péče ze dne 24. března 1934 čís. 62 sb. z. a n.). Prvý soud, zjistiv ze spisů okresního soudu civilního, že otázka ta byla v řízení o úpravu nájemného podle § 23 zák. čís. 44/1928 rozhodnuta již pravoplatně krajským soudem jako soudem rekursním usnesením ze dne 23. října 1933 a to tak, že pronajatý objekt je velkou provozovnou, projevil právní názor, že rozhodnutím tím je vázán i v řízení podle §§ 560 a násl. c. ř. s., a uznal výpověď za účinnou. Odvolací soud potvrdil rozsudek prvého soudu, nepokládal však za potřebné řešiti otázku, zda je vázán rozhodnutím v nesporném řízení o povaze najatého objektu, nýbrž řešil otázku tu samostatně na základě skutečností zjištěných v nesporném řízení o úpravě nájemného a dospěl k témuž právnímu závěru, jako v nesporném řízení rekursní soud, t. j., že jde o velkou provozovnu. Mylně se dovolatelka domnívá, že jde o otázku skutkovou, nikoli právní, neboť z § 11 zák. o ochr. náj. vyplývá zřejmě, že zákon, uváděje, že soud má přihlížeti k velikosti provozovny, ke způsobu jejího užívání a k rozsahu podniku, podává jen měřítko (vodítko) pro rozhodování soudu o povaze provozovny, že i posudek obchodní a živnostenské komory jest právě jen posudkem a pomůckou pro soud, jenž rozhodne samostatně o povaze provozovny. Toto rozhodnutí jest výsledkem logických úvah soudu, tedy právním posouzením, jež náleží výhradně soudu. Ani znaleckým posudkem není soud vázán, neboť hodnotí jeho význam jako každý jiný důkaz podle volného uvážení (§§ 272 a 463 c. ř. s.). S tohoto hlediska je tedy ne- rozhodné, že v řízení o úpravu nájemného podala jednak korporace Obchodní a živnostenská komora v Praze a Svaz hoteliérů a velkorestauraterů v Praze, jednak soudní znalec shodný posudek, že hotelový podnik žalované jest pokládati ve smyslu zákona na ochranu nájemníků za střední provozovnu. V tom, že přes tato dobrá zdání dospěly nižší soudy k závěru, že nejde o střední, nýbrž o velkou provozovnu, není rozporu se spisy podle § 503 čís. 3 c. ř. s., nýbrž jde, jak již řečeno, jen o právní závěr, který lze napadati jen dovolacím důvodem § 503 čís. 4 c. ř. s. Jde jen o to, jaké vlastnosti činí provozovnu velkou ve smyslu zák. o ochr. náj. Ve směru tom podává zákon v § 11 zák. o ochr. náj. měřítko pro rozhodování soudů o zvýšení nájemného v řízení nesporném v ten smysl, že soud při rozhodnutí, zda provozovna podle § 9 je malá, či střední, a podle toho ovšem také, zda je větší, než střední, tedy velká (§ 4 (1) čís. 4 zák. č. 210/1931), má přihlížeti k její velikosti, ke způsobu jejího užívání a k rozsahu podniku (srov. rozh. čís. 12841 a 12945 sb. n. s.). Byť i zákonodárce nehleděl jen k objektivnímu měřítku (rozsahu místností), nýbrž měl také na mysli subjektivní vlastnosti a činnost nájemníka, větší rozsah podnikání nájemníkova, způsob užívání najatých místností a pod., je v souzeném případě počet a rozsah místností rozhodným pro posouzení, o jakou provozovnu jde. Není sporu o tom, že hlavní výdělečná činnost žalované spočívá v pronájmu hotelových pokojů, a že k účelu tomu používá kromě vedlejších místností 60 pokojů v úhrnné výměře 762,037 m2 umístěných ve třech patrech domu. Již z toho je zřejmé, že žalovaná provozuje výdělečnou činnost hlavní, pronajímání pokojů cizincům k přechodnému pobytu, v rozsahu velikém, a již tato okolnost je postačitelným měřítkem pro správný úsudek, že jde o velkou provozovnu ve smyslu čl. I § 4 (1) č. 4 zák. čís. 210/1931 sb. z. a n., nehledíc k tomu, zda jsou vždy všechny místnosti obsazeny, a nehledíc k tomu, jakého obratu a zisku dociluje žalovaná, neboť to jsou již otázky hospodářské prosperity podniku.

Citace:

Čís. 13960.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 378-379.