NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Č. 4909
.
Státní zaměstnanci: V výkladu § 3 vl. nař. č. 165/1922 o započtení služby civilní a soukromého zaměstnání.
(Nález ze dne 16. září 1925 č. 17386).
Věc: Josef N. v Bratislavě (adv. Dr. Viktor Svoboda z Prahy) proti ministerstvu sociální péče o propočtení služební doby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dekretem ze 20. března 1923 byl st-l, do této doby smluvní úředník zem. úřadu pro péči o válečné poškozence v Bratislavě, jmenován kancelistou s požitkv I. platového stupně XI. hodnostní třídy státních zaměstnanců s podotknutím, že mu byla poskytnuta slovenská výhoda ve formě připočtení jednoho roku do časového postupu podle zák. č. 541/1919. Dekretem ze 7. května 1923 započetl mu žal. úřad se zřetelem na ustanovení nař. č. 165/1922 ke dni jeho jmenování, t. j. k 1. dubnu 1923, v kancelářské službě pomocné 7 roků a v úřednické skupině »E« 2 měsíce, k čemuž došlo tím, že mu započetl čas ztrávený ve státní službě nepragmatikální dobou 3 let a 2 měsíců, vojenskou službu ve válce dobou 4 let, úhrnem 7 let a 2 měsíce, od čehož odečetl čekatelskou dobu pro skupiny »E« 7 let, připočetl však shora zmíněný 1 rok jako slovenskou výhodu.
Se zřetelem k tomu vysloveno v témže dekretu, že započtení svrchu vytčených časových období nemá pro st-le ku dni 1. ledna 1923 praktického významu, že však do vyšších požitků služebních postoupí dne 1. února 1924.
Proti tomuto dekretu podal st-1 dne 16. června 1923 námitky, jimž žal. úřad rozhodnutím z 30. srpna 1923 nevyhověl.
Proti tomu obrátil se st-l novými námitkami z 2. listopadu 1923, jimž žal. úřad rozhodnutím z 31. července 1924 vyhověl potud, že přezkoumav svůj výrok o vojenské službě st-lově, započetl mu s poukazem na nař. č. 165/22 k 1. dubnu 1923 v kancelářské službě pomocné 7 roků a v úřednické skupině »E« 1 rok, 5 měsíců a 2 dny a vyslovil, že st-l v důsledku toho postupuje do požitků 2. platového stupně XI. hodnostni třídy dnem 1. dubna 1923, do třetího pak stupně téže třídy dnem 29. října 1924.
Proti tomu domáhal se st-l podáním z 9. října 1924 ještě přezkoumání propočítávacího dekretu z 7. května 1923 ohledně služby civilní tvrdě, že mu 7 roků kancelářské služby civilní nebylo vpočteno do časového postupu.
Žal. úřad na to vydal nař. rozhodnutí tohoto znění: Služ. poměr Josefa N. před jeho jmenováním def. úředníkem (kancelistou zem. úřadu pro péči o válečné poškozence v Bratislavě), t. j. před 20. březnem 1923, byl upraven odlišně od ustanovení min. nař. z 25. ledna 1914 č. 21 ř. z. a vl. nař. z 27. února 1920 č. 130 Sb. zvláštní smlouvou, takže přes to, že nastoupil smluvní službu státní před účinností vl. nař. č. 165/1922, nelze naň vztahovati ustanovení zák. č. 222/20, resp. vl. nař. č. 666/20. Byla-li předpokladem pro zařazení do XI. hodnostní třídy kancelářského úřednictva (úřednická skupina »E«) sedmiletá kancelářská služba pomocná pro hodnocení služeb kancelářského úřednictva při provádění zák. č. 222/1920 (obdobně dle směrnic zákona č. 89/1919), stala se kategorickou nutností při započtení předchozích služeb ve smyslu nař. č. 165/1922 vzhledem k jeho známé restriktivní tendenci.
Při započtení předchozích služeb ve služ. poměru státních úředníků obnovuje se nařízením č. 165/1922 ustanovení § 50, případně 51 služ. pragmatiky, podle něhož může ústřední úřad za zvláštních okolností povoliti započítání určitého období pro zařazení nebo pro postup časový a platový do některého vyššího stupně služného. Jest tudíž dána možnost ústřednímu úřadu přiznati úředníkovi vyšší stupeň služného, naproti tomu však nepovstává z tohoto právního předpisu nárok úředníkův na jakékoliv započítání předchozích služeb.
Rozhoduje o stížnosti, uvážil nss toto:
Základní předpisy pro postup do vyšších platů jsou obsaženy v §§ 50 a 51 služ. pragm., v nichž jest vyjádřen princip, že postup do vyššího stupně služného resp. do platu vyšší hodnostní třídy předpokládá ztrávení zákonité lhůty s platem bezprostředně předcházejícího stupně služného, pokud se týče hodnostní třídy, samozřejmě v poměru úředníka pragmatikálního. Výjimku dopouští 3. odst. § 51 služ. pragm. a 4. odst. § 52 v ten smysl, že při novém neb opětném ustanovení ve státním služebním poměru pragmatikálním, jakož i při převzetí do jiného služebního odvětví, může centrální úřad povoliti započtení určité doby pro časový postup.
Těmito předpisy bylo vloženo nepochybně do rukou příslušného ústředního úřadu, aby ve všech případech, kdy nejde o pragmatikální dobu služební kvalifikovanou dle 1. odst. § 50 resp. 2. odst. § 52 služ. pragm., rozhodoval zcela dle své volné úvahy nárokem strany neomezené.
Do této volnosti učinil průlom zák. č. 222 resp. nař. č. 666/20 uloživši úřadu, aby za určitých předpokladů a v určité míře bral zřetel i na dobu, na jejíž zhodnocení pro časový postup do té doby strany neměly nároku. Ovšem vymezují normy tyto (viz § 1 cit. zák. a § 17 citovaného nařízení) okruh své účinnosti v ten smysl, že se nevztahují na zaměstnance státní potud, pokud byli ustanoveni po 1. září 1919. St-l, byv ustanoven v pragmatikálním poměru dne 1. dubna 1923, spadá do okruhu těchto osob a právem tudíž odmítl žal. úřad subsumovati jeho případ pod normy právě uvedené. Je-li tomu tak, pak platí ohledně st-le předpisy § 50 a 51 služ. pragm., ovšem potud, pokud nebyly snad normami pozdějšími změněny.
Po té stránce jest přihlédnouti k nař. vlády z 30. května 1922 č. 165 Sb. Tento předpis, jehož dle § 6 má býti použito toliko na osoby, na které se nař. č. 666/20 nevztahuje, upravuje započtení jejich dřívější služby civilní, soukromého zaměstnání a služby vojenské pro postup do vyšších požitků platového schématu. Vztahuje se tudíž toto nařízení i na osoby ustanovené ve veřejné službě po 1. září 1919.
Co do svého obsahu vytyčuje tato norma materielní předpisy ohledně započtení služby vojenské v § 2, ohledně služby civilní a soukromého zaměstnání v § 3. Otázkou služby vojenské nemůže se nss pro nastalou preklusi zabývati a sluší uvážiti toliko obsah cit. § 3. Tento předpis stanoví pak, že dřívější služba civilní, jakož i soukromé zaměstnání lze započísti výhradně podle ustanovení, podle nichž tato služba neb zaměstnání mohla býti započtena až do dne účinnosti nař. č. 666/20. Této dikci nelze rozuměti jinak, nežli že příslušnému úřadu jest dáno na vůli (arg. slova »lze započísti«) jinou službu než službu pragmatikální započísti do postupu do vyšších požitků platového schématu potud, pokud to bylo vůbec přípustno dle předpisů platných před vydáním nařízení č. 666/20. Jak již shora uvedeno, nebylo však do té doby jinakého předpisu v tomto směru než ustanovení již zmíněných paragrafů 50 a 51 služ. pragmatiky, zůstavujících zcela volné úvaze ústředního úřadu, zdali chce přihlédnouti při časovém postupu k jinému času než onomu, jenž jest uveden v 1. odst. § 50 resp. v 2. odst. § 51. Avšak právě o čas ztrávený v poměru nepragmatikálním se v daném případě jedná, neboť smluvní službu státní nelze považovati za službu pragmatikální. Mohl proto žal. úřad zcela dle své volné úvahy odepříti st-li započtení doby, o niž tu jde, na vrub časového postupu. Rozhodl-li se tak učiniti, ať již zcela neb třeba jen z části, nemohl jej tím zasáhnouti v nějakém zákonem zaručeném právu tak, jak to má na mysli § 2 zák. o ss. Stížnost jest tudíž bezdůvodná.

Citace:

č. 6877. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 461-462.