Čís. 14230.

Zmocnění ke sporu, udělené jednatelem bez příkazu za stranu, jest vůbec nepřípustné.
Do usnesení odvolacího soudu, jímž byly uloženy útraty podle § 38 druhý odstavec c. ř. s., jest přípustný rekurs.
(Rozh. ze dne 8. března 1935, R I 132/35.)
R. T. byl autem, jež řídil žalovaný, poraněn a zemřel druhý den po úraze. Advokát Dr. H. domáhá se jako zástupce R. T. na žalovaném zaplacení 5000 Kč jako bolestného. Prvý soud k návrhu žalovaného vynesl rozsudek pro zmeškání, jímž žalobu zamítl, a to proto, že Dr. H. nepředložil ani po uplynutí lhůty k tomu účelu mu dané plnou moc žalobcovu ani plnou moc otce žalobcova, ač tvrdil, že otec žalobcův jako jednatel bez příkazu mu udělil plnou moc k podání předmětné žaloby. Odvolací soud k odvolání Dra H. zrušil rozsudek prvého soudu i s řízením mu předcházejícím pro zmatečnost, žalobu odmítl a uložil Dru H-ovi, který jménem R. T. žalobu podal, náhradu nákladů zmatečného řízení.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu žalobcovu.
Důvody:
Jednatelství bez příkazu jest jednáním bezprávným a proto již podle hmotného práva jest užiti zásad § 1016 obč. zák. i při jednatelství bez příkazu podíle §§ 1035 a násl. obč. zák. (srovnej rozhodnutí č. 12779 sb. n. s.). To značí, že jednání jednatele bez příkazu jest pro osobu, za níž bylo jednáno, jen tehdy závazným, schválila-li jednání nebo si přisvojila výhodu z něho plynoucí. To se však nestalo, an R. T., za něhož prý ,otec dal příkaz k žalobě, po podání žaloby zemřel, a jsou proto předpoklady § 1016 obč. zák. v souzeném případě vyloučeny. Podle procesního práva jest zmocnění ke sporu udělené jednatelem bez příkazu za stranu vůbec nepřípustné, an § 30 c. ř. s. ukládá advokátu, by předložil písemnou plnou moc od strany, kterou zastupuje, a výjimečně připouští jednatelství bez příkazu jen potud, že připouští osobu, jež chce za stranu provésti procesní úkon bez průkazu zmocnění za předpokladů a následků § 38 c. ř. s. O takový případ sice šlo, avšak zakročující advokát nepředložil a následkem úmrtí R. T. nemohl předložiti plnou jeho moc ve lhůtě podle § 38 c. ř. s. mu udělené. Proto právem vyslovil odvolací soud podle §§ 6 a 7 c. ř. s. zmatečnost celého řízení a rozsudku prvé stolice. Procesní předpisy jest vykládati přesně, poněvadž upravují formální stránku, a nezná-li c. s. řád jiné jednatelství bez příkazu ve sporu, nelze je připustiti, ano by to odporovalo stěžejním zásadám c. ř. s. Pozůstalost není žalobcem a nemohou proto ani dědici vystupovati za žalobce a udíleti plnou moc, nehledě ani k tomu, že v souzeném případě by byla porušena zásada vyslovená v rozhodnutích č. 2866, 12372, 12940 sb. n. s., podle nichž nárok na bolestné přechází na dědice a jest postupitelný jen, byl-li za živa poškozeného uznán škůdcem ve smíru nebo soudně žalobcem uplatněn, což se v souzeném případě nestalo. Rekurs do výroku o útratách jest přípustný proto, že nejde o uložení útrat podle §§ 40 až 55 c. ř. s., nýbrž podle § 38 odst. 2 c. ř. s., na kterýžto případ se ustanovení § 528 c. ř. s. nevztahuje, a platí proto ustanovení § 514 odstavec 1 a § 38 odstavec 2 c. ř. s., jež připouštějí neobmezeně rekurs do výroku o útratách. Než ani tu rekurs není důvodný, any jsou splněny předpoklady odstavce 2 § 38 c. ř. s. pro uložení náhrady útrat Dr. H-ovi tím, že plnou moc v udělené mu lhůtě nepředložil.

Citace:

č. 14230. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 237-238.