NPD documents search: Váž. civ., 1 (1919)

Č. 11983.

Závodní výbory: I. * Účast na správě pensijních fondů a jiných zařízení, určených pro podporu zaměstnanců po rozumu čl. L zák. č. 54/1932 Sb., nepřísluší ex lege závodnímu výboru podle § 3 lit. h) zák. o závodních výborech č. 330/1921 Sb., nýbrž oněm zástupcům zaměstnanců, kteří jsou k tomu povoláni organisačním řádem, sdělaným podle odst. 2 čl. L zák. č. 54/1932 Sb. — II. * Účast zástupců zaměstnanců na sdělání podrobných pravidel podle 2. odst. čl. L zák. č. 54/1932 Sb. nelze uznati za případ potřeby k nahlížení do mzdových a platových listin závodním výborem podle § 3 lit. b) zák. o záv. výborech. — III. Nahlížení do mzdových a platových listin ve smyslu § 3 lit. b) zák. o záv. výb. není nějakým pro sebe samostatným úkolem závodního výboru, opravňujícím záv. výbor k provádění pravidelné nebo spontánní revise platových listin, nýbrž pouze prostředkem ke splnění některého úkolu jiného, ležícího v rámci působnosti záv. výboru. — IV. Předpokladem práva záv. výboru podle § 3 lit. b) cit. zák. je, aby záv. výbor potřeboval znalosti dat, obsažených ve mzdových a platových listinách, k provedení úkonu ležícího v rámci úkolů záv. výboru. — V. Ani platové listiny ředitelů banky se služební smlouvou, kteří se stali členy představenstva, nejsou vyloučeny z nahlížení záv. výborem podle cit. předpisu. — VI. Právo záv. výboru nahlížeti do platových listin není závislé na souhlasu zaměstnanců. —
(Nález ze dne 19. června 1935 č. 16929/35.)
Prejudikatura: ad III. Boh. A 7516/28, 8937/29.
Věc: Banka pro obchod a průmysl, dříve Landerbanka v Praze (adv. Dr. Josef Koeser z Prahy) proti rozhodčí komisi závodních výborů v Praze (za zúč. záv. výbor Banky pro obchod a průmysl, dříve Landerbanka v Praze adv. Dr. Egon Schwelb z Prahy) o nahlížení do mzdových a platových listin.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Závodní výbor, zřízený v Bance pro obchod a průmysl, dříve Landerbanka v Praze, podal k rozhodčí komisi dle zák. o záv. výborech v Praze stížnost, ve které uvedl, že u banky je zřízen pensijní fond, převyšující částku 32000000 Kč, který podle čl. L bank. zák. č. 54/1932 Sb. jest spravovati za účasti zástupců zaměstnanců, a že banka ani nechce zaměstnancům umožniti účast na správě tohoto fondu, ani nechce přistoupili na detailní úpravu nového pensijního řádu ve smyslu oprávněných požadavků zaměstnanců, směřujících ke zvýšení pensijní základny až do 36000 Kč u úředníků a do 24000 Kč u zřízenců. Vzhledem k tomu obrátil se prý záv. výbor na správu banky se žádostí, aby dovolila mu nahlédnouti do mzdových a platových listin podle § 3 lit. b) zák. o záv. výborech, při čemž jako důvod udal, že se chce pře- svědčiti, jaký je poměr mezi aktivními požitky zaměstnanců banky a jejich pensijními základnami, které z těchto aktivních požitků se vypočítávají, a dovolával se ustanovení § 3 lit. a), e), f) a h) zák. o záv. výborech. Ježto správa banky odepřela dáti záv. výboru nahlédnouti do mzdových a platebních listin, navrhl záv. výbor, aby rozhodčí komise uznala, že správa banky je povinna záv. výboru nahlédnutí do platových listin umožniti. Banka ve zvláštním přípravném spise ohradila se proti tomuto návrhu záv. výboru namítajíc, že u jejího ústavu neexistuje žádný pensijní fond, který by podléhal ustanovení čl. L bank. zák., nýbrž pouze reserva, vykazovaná mezi pasivy ústavy jako »záloha pro účely pensijní«, ve které uloženy jsou jedině vlastní prostředky banky pro účely pensijní, nikoliv také příspěvky úředníků, a které za určitých modalit může býti použito i k jiným účelům než k účelům pensijním. Než i kdyby uvedená reserva podléhala čl. L bank. zák., nebyl by podle vyjádření banky záv. výbor legitimován k spolusprávě této reservy, ježto nebyly dosud vydány o této spolusprávě řády uvedené v odst. 2 cit. předpisu, takže dosud není jisto, jakým způsobem a do jaké míry budou se zástupci zaměstnanců moci účastniti na správě zmíněného fondu, jež ostatně podle odst. 1 nikdy nemůže se týkati stránky výdajové, nýbrž jen odděleného účtování a ukládání prostředků této reservy, takže je zbytečno, aby záv. výbor nahlížením do platových listin zkoumal data, týkající se stránky výdajové, kterážto data ostatně byla by vždy pro naznačený účel kusá, poněvadž platové listiny neobsahují přísliby, dané zaměstnancům ohledně pensí a neobsahují také platy pensistů. Dále namítala st-lka proti požadavku záv. výboru, že nemůže domáhati se nahlížení do všech platových listin, tedy i platových listin vedoucích ředitelů, poněvadž tito jsou členy představenstva a tedy zaměstnavateli, a mimo to nemůže žádati nahlédnutí do platových listin plnomocněnců, prokuristů, místoředitelů a ředitelů, poněvadž tito k nahlédnutí nesvolili, naopak proti němu se ohradili. St-lka také popřela, že by zde byly předpoklady, aby se záv. výbor mohl domáhati nahlížení do platových listin pro účely uvedené v § 3 lit. a), e), f) a h) zák. o záv. výborech.
Rozhodčí komise nař. nálezem vyhověla stížnosti záv. výboru a uznala, že svrchu uvedená banka je povinna umožniti, aby záv. výbor nahlédl svým členem k tomu určeným do mzdových a platových listin závodem vedených za účasti zástupce závodu. V důvodech svého rozhodnutí uvedla rozhodčí komise, že spornou otázku, je-li odůvodněn požadavek záv. výboru, aby mohl nahlédnouti do mzdových a platových listin, bylo zodpověděti kladně vzhledem na ustanovení § 3 lit. b) a h) zák. o záv. výborech a pak vzhledem na ustanovení čl. L zák. bankovního, neboť je nesporno, že jest v bance zařízení pro pensijní účely zaměstnanců, ať se již jmenuje »pensijní fond« či »záloha pro pensijní účely«, a že zařízení to spadá pod ustanovení § 3 lit. h) zák. o záv. výborech, v němž nejsou taxativně zařízení ona vyjmenována. Zákon bankovní pak mluví o pensijních fondech a jiných zařízeních pro podporu zaměstnanců, ať jsou v jakékoliv právní formě, a stanoví, že jest je spravovati za účasti zástupců zaměstnanců. Nikdo nemůže pochybovati, že těmito zástupci jsou zvolení členové záv. výboru. Záv. výbor ovšem může žádati za nahlédnutí do listin mzdových a platových pouze tehdy, když se toho ukáže potřeba, t. j. když nahlédnutí do nich je prostředkem ke splnění nějakého úkolu záv. výboru, a nelze ovšem činiti rozdílu mezi zaměstnanci v listinách těch zapsanými, pokud je zřejmo, že jde o zaměstnance placeného správou toho kterého závodu. Nerozhodným pro posouzení této otázky je také ustanovení §§ 52 a 53 stanov banky, o niž se jedná, že totiž jak všeobecný reservní fond, tak i ona záloha pro účely pensijní jsou majetkem banky, když přece jen jde o zařízení směřující k podpoře zaměstnanců třeba neaktivních.
Otázky souvisící s právní povahou pensijního fondu, resp. oné zálohy pro účely pensijní, souvisí co nejtěsněji s hospodářskými a sociálními zájmy zaměstnanců, takže starosti o ně náleží mezi úkoly záv. výboru podle § 3 zák. o záv. výborech a prostředkem ke splnění úkolu takového je právě možnost nahlédnouti do platových listin, které přece při řádném hospodářství musí býti takové, aby nebylo obavy, že nahlédnutím do nich může vzniknouti nějaké nebezpečenství. Právem proto musila rozhodčí komise stížnosti vyhověti.
O stížnosti banky, podané do tohoto rozhodnutí, uvažoval nss takto:
Na sporu je otázka, zda se záv. výbor právem domáhal toho, aby st-lka po rozumu § 3 lit. b) zák. o záv. výborech dala mu nahlédnouti do mzdových a platových listin závodem vedených.
Nss v nál. Boh. A 7516/28 a 8937/29 vyložil, že nahlížení do mzdových a platových listin ve smyslu cit. ustanovení není nějakým pro sebe samostatným úkolem záv. výboru, opravňujícím záv. výbor k provádění pravidelné nebo spontánní revise platových listin, nýbrž že jde pouze o prostředek ke splnění některého úkolu jiného, ležícího v rámci působnosti záv. výboru, při čemž nestačí, aby záv. výbor, požaduje nahlížení do mzdových a platových listin, prostě odvolal se na některý z úkolů zákonem mu uložených, nýbrž je zapotřebí, aby zde byla praktická objektivní potřeba provedení dotyčného úkolu záv. výborem (arg. § 3 lit. b) slova »nahlížeti podle potřeby«). Předpokladem práva záv. výboru podle § 3 lit. b) cit. zák. a jemu korespondující povinnosti podnikatele je tedy, aby záv. výbor potřeboval znalosti dat, obsažených ve mzdových a platových listinách k předsevzetí nějakého potřebného úkonu, ležícího v rámci úkolů záv. výboru.
V daném případě domáhal se záv. výbor nahlédnutí do mzdových a platových listin, vedených v závodě st-lčině, za tím účelem, aby až sezná výši aktivních požitků zaměstnanců, na jichž základě pensijní požitky se vyměřují, mohl si učiniti obraz o budoucím zatížení pensijního fondu u banky zřízeného. Poznání tohoto zatížení samo o sobě nenáleží zajisté k úkolům záv. výboru. Může ovšem býti prostředkem ke splnění některého z úkolů zákonem záv. výboru uložených. Rozhodčí komise shledala, že v daném případě nadešla pro záv. výbor potřeba zjednati si nahlédnutím do mzdových a platových listin znalost o budoucím zatížení pensijního fondu k tomu cíli, aby mohl plniti úkoly, které záv. výboru ukládá předpis § 3 lit. h) zák. o záv. výborech v příčině spolusprávy zařízení k blahu zaměstnanců určených, a dále úkoly, které mají zástupci zaměstnanců podle čl. L zák. č. 54/1932 Sb. ohledně pensijních fondů a jiných zařízení pro podporu zaměstnanců. Kromě toho, jak z předposledního odstavce nař. rozhodnutí možno souditi, opírá rozhodčí komise své rozhodnutí též o úvodní větu § 3 zák. o záv. výborech, podle níž záv. výbory jsou povolány, aby hájily a povzbuzovaly hospodářské a sociální zájmy zaměstnanců. Stížnost banky dovozuje především, že nahlížení do mzdových a platových listin není způsobilým prostředkem k tomu, aby záv. výbor na základě dat v nich obsažených mohl si utvořiti celkový úsudek o budoucím zatížení pensijního fondu, ježto a) sluší mu odepříti nahlédnutí do platových listin ředitelů se služební smlouvou, kteří jsou členy představenstva a tudíž vlastně zaměstnavateli a ne zaměstnanci, b) sluší mu odepříti i nahlédnutí do platových listin těch zmocněnců, prokuristů, místoředitelů a ředitelů, kteří nejen nedali souhlas k nahlédnutí do svých platových listin, nýbrž tomu výslovně odporovali, a konečně c) poněvadž nahlížení do platových listin nemůže býti dostatečným prostředkem pro účely sledované záv. výborem, ježto platové listiny neobsahují ani platy pensistů ani přísliby, které ohledně pensí dala banka aktivním zaměstnancům.
Námitku tuto nelze však uznati důvodnou.
ad a) Rozhodčí komise právem uznala, že v příčině práva záv. výboru k nahlížení do mzdových a platových listin podle § 3 lit. b) zák. o záv. výborech nelze činiti rozdílu mezi jednotlivými zaměstnanci banky. Také ředitel banky se služební smlouvou je zaměstnancem banky a nepřestává jím býti ani tehdy, stane-li se členem představenstva podle odst. 2 čl. XXXIV, resp. čl. XXVII bank. zák., kteréžto předpisy nevylučují, aby člen představenstva byl zároveň zaměstnancem banky, naopak z toho předpokladu vycházejí. Na tom nic nemění okolnost, že podle obch. zák., civ. soud. řádu a akciového regulativu jsou ředitelé takoví povoláni, aby banku jako stranu zastupovali, za ni jako za stranu jednali, a eventuelně ji jako zaměstnavatelku vůči ostatním zaměstnancům representovali, neboť tím vším nestávají se zaměstnavatelem, jímž jest jen banka sama, nýbrž zůstávají ve služebním poměru k bance a jsou tudíž jejími zaměstnanci ve smyslu zákona o závodních výborech. Nejsou tedy i platební listiny ředitelů banky se služební smlouvou, kteří se stali členy představenstva, z nahlížení se strany záv. výboru podle § 3 lit. b) zák. o záv. výborech vyloučeny.
ad b) Zák. o závodních výborech nečiní také právo záv. výboru k nahlížení do platových listin závislým na souhlasu zaměstnanců, do jichž platových listin má býti nahlédnuto. Zákon nevylučuje toto nahlížení ani pro případ, že dotyčný zaměstnanec projevil odpor proti nahlížení do mzdové listiny jeho se týkající. Nelze tedy činiti rozdílu ani v tom směru, zda určitý zaměstnanec s nahlédnutím do jeho platové listiny souhlasí či nikoliv. Proti tomu nedá se úspěšně namítati, že záv. výbor nemůže jednotlivým zaměstnancům poskytovati ochranu proti jejich vůli, neboť nelze připustiti, aby jednotliví zaměstnanci mohli svým vetem mařiti úkoly záv. výboru zákonem uložené.
ad c) Nepostačují-li data platových listin úplně k účelu sledovanému záv. výborem, a je-li k tomu třeba ještě dat jiných, není to důvodem, aby bylo záv. výboru nahlížení do platových listin odpíráno, ježto právo záv. výboru není podmíněno tím, že z platových listin jsou poznatelna všechna data potřebná pro činnost záv. výboru; stačí, lze-li z nich čerpati aspoň data některá, a je věcí záv. výboru, aby zjistiv data, jež získá nahlédnutím do platových listin, opatřil si vědomost o scházejících snad ještě datech způsobem jiným, na př. dotazem u jednotlivých zaměstnanců a pod.
Stížnost uplatňuje dále řadu námitek, jimiž se brání proti tomu, aby záv. výboru bylo přiznáno právo nahlížení do mzdových a platových listin se zřetelem na ustanovení čl. L zák. č. 54/1932 Sb., podle jehož 1. odstavce přísluší zástupcům zaměstnanců účast na správě pensijního fondu a jiných zařízení, určených u ústavů uvedených v čl. XIV pro podporu zaměstnanců, a podle jehož odstavce 2 má v dohodě se zástupci zaměstnanců sdělána býti podrobná pravidla o správě těchto zařízení a stejným způsobem mají určena býti i podrobná pravidla o odděleném účtování a ukládání majetkových hodnot uvedených zařízení.
Z dikce nař. rozhodnutí není sice jasně patrno, že rozhodčí komise chce vyvozovati právo záv. výboru přiznané z účasti zástupců zaměstnanců na správě fondu podle 1. věty odst. 2 čl. L, ale, ježto se žal. úřad přece jen tohoto předpisu dovolává, je třeba poznamenati, že podle čl. L odst. 2 není záv. výbor již ipsa lege povolán k tomu, aby zastupoval zaměstnance ve správě pensijních fondů a jiných zařízení určených pro podporu zaměstnanců uvedených v 1. odstavci čl. L. Podle cit. ustanovení je k tomu povolán onen orgán, který organisačním řádem, v čl. L odst. 2 předepsaným, bude k tomu určen. Bezprostředně z ustanovení čl. L dala by se pro záv. výbor v zásadě vyvozovati nějaká práva jen potud, že zmíněný organisační řád, jakož i řád o odděleném účtování a ukládání majetkových hodnot dotčených zařízení, má býti sdělán v dohodě se zástupci zaměstnanců. Neboť není specielního předpisu, který by k tomuto úkolu určoval orgán jiný, a sluší proto v ústavech, kde zřízen jest záv. výbor, za zástupce zaměstnanců zajisté uznati generelního zástupce zaměstnanců, jímž jest záv. výbor. Než z podstaty obou těchto řádů, jež mohou míti jen povahu abstraktně-normativní, je patrno, že pro účast zástupců zaměstnanců při sdělávání těchto řádů nemůže poznání konkrétního obsahu listin platových míti pražádného významu, takže není možno domysliti se, k čemu by záv. výbor pro tento svůj úkol měl zapotřebí do platových listin nahlížeti.
Ustanovení § 3 lit. h), na něž se nař. rozhodnutí rovněž odvolává, nedá se však na sporný případ právě proto použiti, že tento všeobecný předpis ustupuje v příčině fondů a zařízení, na něž vztahuje se čl. L zák. č. 54/1932 Sb., specielnímu ustanovení tohoto pozdějšího předpisu.
Stížnost hájí sice názor, že sporné zařízení (záloha pro účely pensijní) vůbec nespadá pod ustanovení čl. L cit. zák., ježto jde toliko o pasivní položku bilanční a ježto banka příslušnými hodnotami může jako svým vlastnictvím podle své vůle disponovati. Než podle bilance, ve spisech založené, jde tu o »zálohu pro účely pensijní«, která — jak st-lka sama uvádí — byla dotována z přídělů čistého zisku banky. Záloze této nelze upříti povahu »zařízení určeného pro podporu zaměstnanců« ve smyslu čl. L cit. zák., dokud nebyla tomuto svému účelu odňata, což st-lka ani netvrdí. Sluší-li však spornou »zálohu« souhlasně se žal. úřadem i se zúčastněnou stranou posuzovati jako »zařízení« podle čl. L cit. zák., pak nelze se dovolávati předpisu § 3 lit. h) zák. o záv. výborech, jehož generelní norma ustupuje odchylné specielní normě článku L zák. č. 54/1932 Sb.
Za této situace vystupuje do popředí otázka, zdali sporné právo nahlížení do mzdových a platových listin se dá v daném případě opříti o ustanovení § 3 lit. b) ve spojitosti s úvodní větou § 3, podle níž záv. výbory jsou povolány, aby hájily a povzbuzovaly hospodářské, sociální a kulturní zájmy zaměstnanců v závodě. Žal. úřad v té příčině pouze uvádí, že nahlédnutí bylo třeba proto, že otázky, související s právní povahou pensijního fondu, dotýkají se hospodářských a sociálních zájmů zaměstnanců. Pro posouzení právní povahy pensijního fondu zřejmě však nemá a ani míti nemůže nahlížení do platových listin pražádného významu. Jiných konkrétních okolností, z nichž by bylo možno na potřebu nahlédnutí souditi, žal. úřad však neuvedl, ponechav neřešenu zejména otázku, zúčastněnou stranou v řízení správním vznesenou, zda nahlédnutí do platových listin je snad zapotřebí za účelem sdělání nového pensijního statutu bankovních zaměstnanců, což arci předpokládá, že záv. výboru přísluší na sdělání tohoto statutu ingerence. Aby se de piano touto otázkou zabýval, neměl ovšem nss ani příčiny, ba ani procesní možnosti (§ 5 zák. o ss).
Nař. rozhodnutí nemá tedy pro svůj závěr ohledně potřeby záv. výboru nahlížeti do mzdových a platových listin potřebného skutkového základu, a bylo je proto zrušiti podle § 6 zák. o ss.

Citace:

Č. 11983. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 77-83.