Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 64 (1925). Praha: Právnická jednota v Praze, 704 s.
Authors:
Soudu rozhodujícímu o návrhu na odklad exekuce vyklizením podle §u 42 č. 5. ex. ř. nepřísluší zkoumali, jsou-li tu předpoklady žaloby vznesené podle §u 35, 36 nebo 37 ex. r., nýbrž musí se spokojiti s tím, že taková žaloba byla podána.
Podle vykonatelného usnesení okres. soudu pro St. M a J. v P. připouštějícího výpověď proti Sch. pivovaru v L. z hostinských místností a bytu v domě čp. 92 na Ž., povolil soud prvé stolice vymáhající straně (majitelům domu) exekuci vyklizením.
Proti vymáhající straně podal A. G. žalobu, kterou výslovně označuje jako žalobu podle §§ů 35 a 36 ex. ř. a navrhl odklad exekuce podle §u 42 č. 5 ex. ř., který prvý soud povolil.
Soud rekursní změnou tohoto usnesení zamítl návrh na odklad, odůvodňuje své rozhodnutí tím, že podanou žalobu podle jejího obsahu nelze vůbec pokládati za některou ze žalob vytčených v §u 42 č. 5 ex. ř.
Nejvyšší soud obnovil usnesení soudu prvého z těchto důvodů:
Podle doslovu §u 42 č. 5 ex. ř. lze mimo jiné případy odiatiti exekiuci, byla-li podána některá ze žalob v §§ 35, 36 a 37 ex. ř. V tomto případě vznesl A. O. proti Povolené exekuci vyklizením hostince a bytu žalobu, již soud I. stolice označil za žalobu podle §§ů 35 a 36 ex. ř. a již stěžovatel v dovolacím rekursu považuje za žalobu podle §u 37 ex. ř., a byla k jeho návrhu soudem 1. stolice povolená exekuce vyklizením hostince a bytu odložena až do pravomocného rozhodnuti zmíněnou žalobou zahájeného sporu.
Rekursní soud k rekursu vymáhajících věřitelek změnil toto usnesení a návrh A. Q. na odložení již shora zmíněné zamítl z důvodu, že žaloba A. G. po věcné stránce není ani žalobou podle §§ 35 a 36 ex. ř., ani podle §§ 37 či 39 čís. 5 ex. ř., čímž jí upírá o odůvodněnost. Než neprávem. Vždyť není-li procesní soud oprávněn takovou žalobu bez zahájení a provedení řízení zamítnouti, nepřísluší ani exekučnímu soudu, po případě vyšším stolicím, aby o odůvodněnosti této žaloby rozhodovaly mimo spor. Nebyl tudíž rekursni soud oprávněn přezkoumávati, jsou-li tu předpoklady té či oné žaloby, neboř tím předstihoval rozhodnuti procesního soudu, naopak bylo se mu spokojiti, že byla žaloba v té způsobe podána, jakou má na mysli právě § 42 čís. 5 ex. řádu.
Rozh. nejv. s. ze dne 4. IV. 1925 č. R I 901.
Dr. Grešl.
Citace:
Soudu rozhodujícímu o návrhu na odklad exekuce. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1925, svazek/ročník 64, číslo/sešit 21, s. 672-673.