Čís. 9125.

Prozatímní opatření podle § 379 ex. ř.
Není třeba, by byl osvědčen přímý úmysl dlužníka zmařiti nebo značně stížiti exekuci, stačí pravděpodobnost toho. Spadá sem i případ, že se odpůrce nepoctivě zachoval k svému společníku a věřiteli ukrývaje zisky společných podniků, přisvojuje si je, takže se pro tyto manipulace ocitl až v trestním řízení.
Nárok ze vkladů spořitelních a záloženských jest peněžní pohledávkou na vydání uložených peněz. Povolení obstávky vkladů nevadí, že exekuci na samou pohledávku z vkladní knížky bude nutno vésti nejprve jejím odnětím.
(Rozh. ze dne 23. srpna 1929, R I 653/29.)
K zajištění peněžité pohledávky navrhl ohrožený povolení prozatímního opatření soudní obstávkou pohledávek příslušejících odpůrci navrhovatelovu proti bankám na běžných účtech, vkladních knížkách a jiných pohledávkách. Soud prvé stolice prozatímní opatření povolil, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Byť i nárok, k jehož zajištění prozatímní opatření směřuje, považovati bylo za osvědčený výpovědmi přezvědných osob, nedostává se tu osvědčení takového jednání odpůrcova, jež by odůvodňovalo obavu, že by odpůrce navrhovatelův bez povolení prozatímního opatření způsobem v druhém odstavci § 379 c. ř. s. naznačeným hleděl zmařiti nebo značně stížiti dobytí peněžité pohledávky navrhovatelovy. K osvědčení svého tvrzení, že jeho pohledávka za odpůrcem je ohrožena, neuvádí navrhovatel nic jiného, než co uvedl k osvědčení svého nároku, že se odpůrce zatajováním a ukrýváním zisku, poškozováním dávky ze zábav a zavlečením majetkových kusů snažil navrhovatele poškoditi. To však nestačí k osvědčení ohrožení nároku, neboť není ani tvrzeno, že se odpůrce navrhovatelův kromě manipulací s knihami a se vstupenkami, z nichž navrhovatel dovozuje svůj nárok proti němu, dopustil i jiného jednání, jež by dobytí této pohledávky ohrožovalo. Soud první stolice vidí ohrožení v tom, že navrhovatelův odpůrce byl vzat do vazby. V této okolnosti ani sám navrhovatel ohrožení svého nároku nespatřoval a není také tato skutečnost takovým jednáním, jež by odůvodňovalo povolení prozatímního opatření ve smyslu § 379 ex. ř. Mimo to jest zatímní opatření obstávkou vkladů spořitelních a záložních nepřípustným, neboť nejde tu ani o pohledávku ani o nárok na dodání nebo na vydání jiných věcí (než peněz) ve smyslu § 379 čís. 3 ex. ř.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Stěžovatel vytýká rozhodnutí druhé stolice s hlediska rozporu se spisy i nesprávného právního posouzení, že rekursní soud neshledal dostatečně osvědčeným ohrožení dobytnosti zajišťované pohledávky, ač dlužník ukrýval společenské zisky ze společných podniků před věřitelem nesprávnými zápisy do knih, vedením několikerých knih a snažil se, by věřitel o své pohledávce ziskové nezvěděl a ač byl i pro podvodné manipulace s dávkou ze zábav vzat do vazby. Úsudek o pravděpodobnosti zmaru nebo značného stížení dobytnosti pohledávky ze zjištěného chování dlužníkova jest úsudkem právním a proto jej nelze napadati s hlediska rozporu se spisy. Tímto způsobem lze napadati jen premissy úsudku. To však stěžovatel nečinil, tvrdě jen, že ráz zjištěných manipulací dlužníkových nasvědčuje oné pravděpodobnosti, čímž provádí jen rekursní důvod nesprávného úsudku právního. V tom však nutno stěžovateli přisvědčiti. Není třeba, by byl osvědčen již přímý úmysl dlužníka zmařiti nebo značně stížiti exekuci, stačí pravděpodobnost toho. A když dlužník octl se jednak pro své manipulace v trestním řízení a v trestní vazbě pro podvody s dávkou ze zábav, a jest dále osvědčeno, že se nepoctivě zachoval k svému společníku a věřiteli ukrývaje zisky společných podniků, přisvojuje si je, je už tím opodstatněna obava, že bude chtíti tyto zisky podržeti a že jest schopen i činů, kterými by podstata jeho majetku mohla býti zásahu věřitelovu vymaněna a tím dobytí pohledávky té zmařeno nebo značně stíženo. Takové chování dlužníkovo stačí k opodstatnění pravděpodobnosti zmíněné v § 379 ex. ř., aniž by bylo třeba osvědčení ještě dalšího jeho jednání, z něhož by plynulo, že už zamýšlí naložiti podstatou svého majetku na úkor věřitele. Rovněž nelze souhlasiti s názorem rekursního soudu, že obstávka vkladů spořitelních a záloženských jest nepřípustná proto, že nejde ani o pohledávku (roz. peněžní) ani o nárok na dodání nebo vydání movitých věcí. Nárok ze vkladu takového jest pohledávkou, a to peněžní na vydání uložených peněz, a povolení obstávky nevadí, že se exekuce na pohledávku ze vkladní knížky a proto i na vklady samé vykoná odnětím knížky podle § 296 ex. ř. Věřiteli nemůže býti bráněno, by se nezajistil i na vkladech, na něž vkladní knížky dlužník sám nemá v držbě, protože je dal někomu jinému, jenž není k vydání ochoten. Proto nevylučuje prozatímní opatření obstávkou vkladu, že exekuci na samu pohledávku z vkladní knížky bude nutno vésti nejprv jejím odnětím.

Citace:

č. 9125. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 148-150.