NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 2

Čís. 1029.

Zločin veřejného násilí dle § 83 tr. zák.
K pojmu »vniknutí« do domu.
I tovární dvůr jest chráněn §em 83 tr. zák.
(Rozh. ze dne 2. prosince 1922, Kr I 1015/21.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Jičíně ze dne 7. června 1921, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podle § 83 tr. zák. — mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost opírá se o důvody zmatečnosti čís. 5, 9 a) § 281 tr. ř. Otázka oprávněnosti výtek zmateční stížnosti, činěných s hlediska § 281 čís. 5 tr. ř., jest závislá na tom, zda hmotněprávní důvod zmatečnosti § 281 čís. 9 a) jest opodstatněn čili nic. Jest se proto především zabývati tímto hmotněprávním důvodem zmatečnosti. Dovolávajíc se nadpisu § 83 tr. zák. (»násilným vpádem v cizí nemovitost, statek«), dále historického vývoje tohoto zločinu, konečně smyslu, který slovu »vniknutí« přikládá mluva a který prý předpokládá buď překonání odporu neb aspoň vkročení do domu s doprovázející je násilností, dovozuje zmateční stížnost, že zákon pojímá výrazy »vpád« a »vniknutí« zřejmě v jednom a témže smyslu, že se tudíž k pojmu »vniknutí« vyžaduje, by buď překonán byl skutečný odpor nebo by k vniknutí došlo způsobem, z něhož hrozí nebezpečí tak, že ohrožený se neodvážil klásti odpor. Zmateční stížnost je v neprávu. Především je nepochybno, že pro výklad toho kterého zákonného ustanovení není rozhodným jeho nadpis, nýbrž výhradně doslov a smysl zákonného předpisu samotného. Doslov § 83 tr. zák. ve své celistvosti a srovnáním v něm obsaženého ohraničení obou případů tohoto § nepřipouští pochybnosti o tom, že zákon výrazy »vpád« a »vniknutí« nepojímá v jednom a témže smyslu, jak mylně za to má zmateční stížnost, nýbrž že naopak mezi oběma pojmy zcela přesně rozlišuje; jen násilné vkročení s více sebranými lidmi, na ponejvíce otevřený, volně přístupný pozemek ve smyslu prvé věty § 83 tr. zák. uskutečňuje se vpádem, naproti tomu v případě vniknutí do cizího domu (příbytku) dle druhé věty téhož § nevyžaduje se, by vniknutí do cizího domu nebo příbytku bylo provázeno násilnostmi nebo bylo spojeno s překonáním odporu, stačí naopak, bylo-li vkročeno do místnosti bezprávně a proti vůli držitelově, jím ať již výslovně projevené ať jen u něho předpokládané. V tom smyslu chápe pojem »vniknutí« i mluva a zmateční stížnost neprávem dovolává se pro svůj opačný názor historického vývoje ustanovení § 83 tr. zák., který správnosti jeho rovněž nijak nenasvědčuje. Pokud však zmateční stížnost v dalším obšírně dovozuje, že za vniknutí nelze pokládati, vstoupil-li obžalovaný do obchodních místností Františka F-a nejprve sám a jako zřízenec neboli dle rozsudku z příkazu »Místní skupiny textilních dělníků«, aby si F-em vyjednával o novou smlouvu mzdovou, přehlíží, že, jak zcela zřejmě patrno je z rozhodovacích důvodů rozsudkových, ani nalézací soud v tomto jednání obžalovaného neshledal skutkové podstaty zločinu dle § 83 tr. zák., nýbrž podřadil jí pouze pozdější jeho činnost. Nejinak je tomu, pokud zmateční stížnost vyslovuje dále domněnku, že rozsudek spatřuje vniknutí v tom, že obžalovaný, opustiv obchodní místnosti F-ovy, setrval v továrním dvoře. Rozsudková zjištění a z nich čerpané závěry nepřipouštějí pochybností o tom, že rozsudek, v němž se zjištuje výslovně, že se obžalovaný z kanceláře F-ovy odebral přímo к dělníkům, stojícím před továrními vraty, spatřuje vniknutí do továrny v tom, že obžalovaný v zápětí společně s oněmi dělníky vkročil do továrního dvora a šel s nimi směrem ke strojovně. Naproti tomu dlužno jako právně bezpodstatnou označiti námitku, že počínání obžalovaného nutno pojímati jako jednotný celek. Okolnost, že obžalovaný i dle zjištění samotného rozsudku vkročil do místností F-ových poprvé sám a choval se tam tehdy způsobem, s hlediska ustanovení trestního zákona nezávadným, nebyla zajisté naprosto na překážku tomu, by pozdější jeho jednání nebylo podřaděno skutkové podstatě činu trestného, jehož pojmové znaky v něm shledává rozsudek. Pokud konečně zmateční stížnost v rámci vývodů, jimiž uplatňuje hmotněprávní důvod zmatečnosti čís. 9 a) § 281 tr. ř., snaží se události vylíčiti tak, že to, co se dále přihodilo, bylo výsledkem sběhu okolností nahodilých, a dovozuje, že tyto události nemohou vstupu obžalovaného do továrního dvora dodati rázu vniknutí, ocitá se v rozporu se skutkovým zjištěním rozsudkovým, dle něhož obžalovaný podruhé vkročil do továrny s dělníky v úmyslu, vynutili na F-ovi podpis mzdové smlouvy. Je pak právně bezpodstatným i důraz, který klade zmateční stížnost na skutečnost, jejíhož opaku arci rozsudek nezjišťuje, že totiž dělníci, s nimiž obžalovaný dle rozsudkového zjištění do domu (továrny) Františka F-a vnikl, vkročili do továrního dvora bez jakýchkoli vnějších známek úmyslu, vykonati násilí. V právu je sice zmateční stížnost, pokud vytýká, že rozsudek zjišťuje pouze, že na vratech továrních byla umístěna tabulka s nápisem, že nezaměstnaným je vstup zakázán, opomíjí naproti tomu zjistiti, zda obžalovaný o této tabulce věděl a jí viděl. Než tato neúplnost rozsudku nečiní jej ještě zmatečným dle čís. 5 § 281 tr. ř., poněvadž okolnost, zda obžalovaný o oné tabulce věděl čili nic, jest nerozhodnou. Již skutečnost, rozsudkem v téže spojitosti výslovně zdůrazňovaná, že totiž F. vůči obžalovanému při jeho první návštěvě na jeho vyzvání, by mzdovou smlouvu podepsal, prohlásil, že smlouvy nepodepíše, načež se obžalovaný vzdálil se slovy : »Vy dnes tu smlouvu podepíšete«, opravňovala zajisté nalézací soud k závěru, že obžalovaný, vkročiv v zápětí s oněmi dělníky znovu do továrny v úmyslu, by na F-ovi podpis smlouvy byl vynucen, byl si vědom toho, že vnikají do místnosti proti jeho vůli. Zmateční stížnost rozchází se s rozsudkem dále v právním výkladu zákonného pojmu »s více sebranými lidmi«. Kdežto rozsudek vychází z názoru, že se к pojmu tomu předchozí úmluvy súčastněných nevyhledává, nýbrž že stačí, vniklo-li několik osob, byť jen spontáně, avšak současně a protiprávně do domu jiného a vstoupí-li teprve v tomto okamžiku v popředí jimi sobě uvědomované a jich vzájemný poměr spoluurčující srozumění, zmateční stížnost dovozuje naopak, že již v obvyklé mluvě znamená pojem »lidí sebraných« spojení se množství lidí k určitému jim povědomému cíli, a míní, že i obdobný pojem zákonný předpokládá předchozí úmluvu. Než názor, hájený zmateční stížnosti, nenachází opory ani v obecné mluvě ani ve znění zákona, dlužno naopak správným uznati právní názor, vyslovený v rozsudku, zastávaný opětně a důsledně v rozhodnutích tohoto zrušovacího soudu. Rozsudkové zjištění, díle něhož obžalovaný výsledek svého vyjednávání s F-em sdělil oněm venku stojícím dělníkům, k nimž se byl odebral přímo z F-ovy kanceláře, a závěr, dle něhož následkem toho dělníci zajisté věděli, že půjde o vynucení podpisu mzdové smlouvy, ve spojení s další skutečností, zjištěnou rozsudkem, že totiž obžalovaný vkročil do továrního dvora a šel směrem ke strojovně společně s oněmi dělníky, opravňovalo nalézací soud k závěru, že obžalovaný vnikl do domu F-ova (továrny) s více sebranými lidmi. Také další námitka, uplatňovaná zmateční stížností s hlediska důvodu zmatečnosti čís. 9 a) § 281 tr. ř., že rozsudek ochranu, propůjčenou §em 83 tr. zák. domu, rozšířil neprávem také na tovární dvůr, je právně bezpodstatná. O tom, že ochrany § 83 tr. zák. požívají tovární budovy, ani zmateční stížnost pochybnosti nevyslovuje, uznávajíc takto nepřímo sama, že pod pojem »domu« ve smyslu § 83 II. tr. zák. náležejí také továrny. Nebylo by však správným, omezovati pojem ten na dům v úzkém smyslu slova, tedy snad jen na budovy; domem dlužno tu naopak rozuměti vedle vlastních takto zvaných budov také jich příslušenství, s nimi pomocí zdí, plotů, ohrad jeden cetek tvořící, tedy zejména též k nim připojené obražené dvory. Skutková zjištění rozsudková nasvědčují neklamně tomu, že o podobnou součást, příslušenství továrny, šlo i v tomto případě, rozsudkové důvody mluví o dvoře továrním, a ani zmateční stížnost netvrdí opaku. Na tom, že dvůr továrny F-ovy bývá zpravidla otevřen a že otevřen byl, jak tvrdí stížnost, zejména i v rozhodné době, nesejde; stačí, že dle vůle svého držitele nebyl volně přístupným komukoli, nýbrž stejně jako továrna samotna, především jen osobám, tam zaměstnaným, mimo to pak, jak sama zmateční stížnost uvádí, zákazníkům, obchodním přátelům a pod., nikoli však osobám, které tam co činiti nemají, a za žádných okolností ne cizím lidem, kteří do něho dle rozsudkového zjištění vstupovali v úmyslu, vykonati násilí.

Citace:

č. 1029. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 556-559.