NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

Č. 9655.

Zaměstnanci veřejní. — Samospráva okresní: Úpravu požitků okresního úředníka podle § 19 zák. č. 394/22 lze provésti také, když úředník mezi tím zemřel.
(Nález ze dne 8. února 1932 č. 153/30.)
Věc: Kristina Sch. v S. proti zemskému úřadu v Praze o služební požitky.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Definitivní úřednice okresu Č.-ckého Antonie Sch. byla dnem 1. srpna 1925 propuštěna ze služeb okresu podle zák. č. 286/24. Jmenovaná bránila se proti propuštění odvoláním k zsv v Praze a když tento odvolání zamítl, podala stížnost k nss. Dne 4. dubna 1927 zemřela. Nálezem z 23. května 1927 č. 11122 byl výrok zsv-u potvrzující propuštění Antonie Sch. ze služeb okresu zrušen pro vady řízení, poněvadž szv nevyřídil rekursní námitku, že při propuštění nebyl zachován formální postup, předepsaný zák. č. 286/24.
Osk v Č., vyhovujíc přání zsv-u, aby úprava služebních požitků Antonie Sch. byla smírně vyřešena, usnesla se pak ve schůzi, konané dne 12. září 1927, na úpravě služebních požitků Antonie Sch. za dobu od 1. července 1925 do jejího úmrtí tím způsobem, že za dobu od 1. července do 31. prosince 1925 přiznala jí služné ve výši platu státního úředníka 10. hodn. tř. 1. stup. s přísluš. místním a jednotným drahotním přídavkem, za dobu od 1. ledna 1926 do 31. prosince 1926 po převodu na platový systém zák. č. 103/26 služné 7. plat. stupnice stupně a) s příslušným činovným a za dobu od 1. ledna 1927 do 30. dubna 1927 služné 7. plat. stupnice stupně b) s činovným. Celková částka, jež z této úpravy pro Antonii Sch. za celou dobu do 1. července 1925 do 30. dubna 1927 vyplývá, vypočtena na 22915.60 Kč. V důvodech v podstatě uvedeno, že při této úpravě byla směrodatnou služební doba 7 r. 2 měs. 11 dní, že podle usneseni z 26. června 1925 připočteno jedno válečné pololetí, jímž zároveň zrušen dřívější zápočet 3 válečných let a že úprava se stala se zřetelem na předpis § 19 zák. č. 394/22, srovnáním s analogickým státním úředníkem skupiny E. O tom byli vyrozuměni rodiče Antonie Sch. jako její dědicové výnosem z 8. října 1927.
Usnesením osk ze 7. listopadu 1927 zamítnuta žádost Antonína Sch. o přiznání úmrtného po jeho dceři Antonii Sch., poněvadž podle ustanovení § 36 zák. ze 3. října 1907 č. 63 z. z. ve znění zák. z 23. července 1919 č. 144 Sb. nemá nároku na toto úmrtné, neboť toto zákonné ústanovení dává nárok ten jen vdově a dítkám po úředníku.
Usnesením téhož dne, sděleným manželům Sch. výnosem z 23. listopadu 1927 bylo stanoveno, že z celkové částky 22915.60 Kč, usnesením osk z 12. září 1927 Antonii Sch. na služebních požitcích přiznané, kompensují se částky tam jednotlivě uvedené a zbytek 19187.65 Kč se uloží na zvláštní vkladní knížku a tato bude odevzdána okresnímu soudu v Č. jako soudu pozůstalostnímu pro dědice Antonie Sch.
V odvoláních namítali Antonín a Kristina Sch., že Antonii Sch., resp. pozůstalosti po ní přísluší právní nárok na nezkrácené služební požitky, na něž měla v době, kdy byla ze služeb okresu propuštěna, podle předchozích usnesení osk právní nárok, a jež činily 14229.50 Kč ročně, i za dobu další až do její smrti, neboť po smrti zaměstnancově není již přípustno jednostranně upravovati jeho služební požitky. Z toho plyne, že celkový doplatek služebních požitků Antonie Sch. za dobu od 1. července 1925 do 30. dubna 1927 činí 26078.60 Kč a nikoli jen 22915.60 Kč. Dále vytýkali odvolatelé, že osk jim neprávem odepřela vyplatiti úmrtné, ačkoli měli značné výlohy s nemocí a úmrtím své dcery.
Nař. rozhodnutím zemský úřad v Praze odvolání ta zamítl jako bezdůvodná. O stížnosti, již podala na toto rozhodnutí Kristina Sch., matka Antonie Sch.-vé a vdova po Antonínu Sch., uvážil nss toto:
V době smrti Antonie Sch. bylo u nss-u pendentní řízení o stížnosti jmenované na rozhodnutí zsv-u ve věci jejího propuštění ze služeb samosprávného okresu č-ckého dnem 1. srpna 1925. Zrušením rozhodnutí zsv-u, potvrzujícího propuštění to, nálezem nss-u nastal ten právní stav, že proti Antonii Sch. nebylo za jejího života propuštění její ze služeb samosprávného okresu č.-ckého pravoplatně vysloveno, tak že bylo nutno při dalších opatřeních vycházeti ze skutečnosti, že Ant. Sch. zemřela jako definitivní úřednice okresu č.-ckého v činné službě. Z tohoto právního stavu vyplynul pro Ant. Sch. nedoplatek požitků činné služby za dobu od jich zastavení dnem 1. srpna 1925 do její smrti dne 4. dubna 1927.
Stížnost dovozuje, že tento nedoplatek měl býti stanoven podle výše služebního platu, který Antonie Sch. měla posléze v činné službě bez jakékoliv dodatečné úpravy co do výše tohoto služebního platu, neboť po názoru stížnosti není po smrti zaměstnance již přípustná jakákoliv jednostranná změna jeho služebních požitků, poněvadž není již možno se zaměstnancem provésti řízení za účelem úpravy jeho služebních požitků a zaměstnanec nemá možnosti proti takové úpravě se brániti. Nebylo prý proto již vůbec přípustno upravovati služební příjmy zemřelé Antonie Sch. za dobu minulou a to ani na základě § 19 zák. č. 394/22.
Nss neměl příčiny řešiti otázku, již stížnost relevuje, zda po smrti veřejného zaměstnance nová úprava jeho služebních platů je za všech okolností právně možná nebo ne, neboť v daném případě nešlo o nic jiného, než o vyřízení adm. sporu ze služebního poměru Antonie Sch., který tato ještě za svého života vznesla a do něhož dnešní st-lka Kristina Sch. po smrti Antonie Sch. vstoupila jako legitimovaná procesní strana, neboť šlo nikoli o ryze osobní, nýbrž o majetkový právní nárok Ant. Sch., který přešel na dnešní st-lku jako dědičku Ant. Sch. V tomto již pendentním správním procesu nemohla pak st-lka míti jiné právní postavení než by byla měla Antonie Sch. sama, kdyby byla ještě na živu. Záleží tedy na tom, zda osk byla by po zákonu oprávněna provésti dodatečnou úpravu služebních platů Antonie Sch. s právním účinkem proti ní, kdyby se byla úpravy té dožila.
Již v nál. Boh. A 4131/24 vyslovil nss právní názor, že předpis § 19 zák. č. 394/22 nejen zakazuje samosprávným korporacím, aby upravujíce budoucně služební poměry svých zaměstnanců poskytly jim co do služebních požitků a právních nároků větší výhody, než mají obdobní zaměstnanci státní, nýbrž že jim také zároveň ukládá, aby služební požitky a právní nároky jejich zaměstnancům poskytnuté v služebních řádech a usneseních až dosud vydaných od 1. ledna 1923 redukovaly na míru obdobných požitků a nároků zaměstnanců státních. Tím je podle cit. nálezu pak současně vysloveno také, že ony služební řády a usnesení v tomto rozsahu od 1. ledna 1923 přestávají býti pro tyto zaměstnance zdrojem práv a nároků a že práva a nároky z nich vyplývající od onoho termínu v rozsahu tam stanoveném ipsa lege se zrušují. Z toho pro daný případ plynou tyto závěry:
Vůči Antonii Sch. nebyl až do její smrti proveden předpis § 19 zák. č. 394/22, neboť již v nál. z 23. května 1927 č. 11122 bylo vysloveno, že usnesení osk z 26. června 1925 o úpravě požitků všech úředníků a zřízenců okresu ve smyslu § 19 zák. č. 394/22 ode dne 1. července 1925 bylo pouze povahy zásadní, programatické, které o sobě nedotklo se práv Antonie Sch., a že by úřednice ta mohla býti dotčena teprve ve svých požitkových právech konkrétním aktem, jímž ono zásadní usnesení bude vůči ní provedeno. Tímto konkrétním aktem bylo pak usnesení osk z 12. září 1027, jímž ve smyslu zásadního usnesení z 26. června 1925 provedena úprava služebních požitků Antonie Sch. od 1. července 1925 podle norem platných pro zaměstnance státní, čímž zároveň bylo učiněno zadost ustanovení § 19 zák. č. 394/22 a § 212 zák. č. 103/26. Podle ustanovení § 19 zák. č. 394/22 měla býti redukce na míru platů a nároků zaměstnanců státních provedena s platností do 1. ledna 1923. Stalo-li se tak u Antonie Sch. s platností teprve od 1. července 1925, nelze v tom spatřovati nějaké zkrácení práv Antonie Sch. resp. jejích dědiců. Provedení nějakého řízení se zaměstnancem před platovou úpravou není v cit. zákonných ustanoveních předepsáno a nepřekážela proto jmenované osk-i v provedení uvedené úpravy platové ani skutečnost, že nemohla již provésti za účasti Antonie Sch. proto, že mezitím zemřela. Z toho plyne však dále, že je pro spornou otázku výše služebních požitků bez jakékoli právní relevance okolnost, jaké požitky Antonie Sch. v době úmrtí ve skutečnosti brala a o jaká konkrétní usnesení se výplaty požitků těch opíraly. Tyto okolnosti byly nedozhodny, kdyžtě — jak dolíčeno — byla osk vzhledem k předpisu § 19 zák. č. 394/22, resp. § 212 zák. č. 103/26 povinna provésti u Antonie Sch. ke dni 1. července 1925, resp. ke dni 1. ledna 1926 novou platovou úpravu, aniž byla při tom vázána bráti zřetel na práva nabytá z dosavadních platových úprav, pokud přesahovala míru práv a nároků obdobných zaměstnanců státních. Není proto vadou, tím méně podstatnou, že nebylo zjištěno, jaké požitky pobírala Antonie Sch. v době svého úmrtí a je opačný názor stížnosti lichý. Že novou platovou úpravou byla snad dřívější platová a služební práva redukována přes míru stanovenou citovanými předpisy, stížnost netvrdí. Stížnost obrací se také proti zamítnutí nároku na úmrtné, ale činí tak pouze všeobecným rčením, že »výnos ten je rovněž nesprávný právně pokud zamítá nárok na úmrtné«. Tuto námitku nemohl nss uznati za náležitě konkretisovanou ve smyslu § 18. zák. o ss. —

Citace:

č. 9655. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 348-351.