Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče, 2 (1921). Praha: Ministerstvo sociální péče, 444 s.
Authors:

11. Skutečnost, že ta která osoba je politickým uprchlíkem, není sama o sobě důvodem pro odepření vydání; vždy je nutno prokázati, že trestný čin, pro který jest o vydání žádáno, je deliktem politickým, nebo s ním souvislým.


(Případ »Scheuer«, č. 23903/31-18 min. sprav.).
Vláda maďarská požádala diplomatickým pořadem o vydání svého státního příslušníka X. ke stíhání pro zločiny podvodu, zpronevěry a násilí proti osobám soukromým, spáchané v Maďarsku. Zatčený na svou obhajobu udal, že je politickým uprchlíkem a že proti němu jsou v Maďarsku v běhu čtyři trestní řízení vesměs pro ryzí delikty politické. Žádal, aby do Maďarska vydán nabyl ani ke stíhání pro podvod, zpronevěru a násilí proti osobám soukromým. Své námitky proti vydání odvodňoval jen poukazem na skutečnost, že je politickým emigrantem. Bylo zjištěno a zatčený to sám výslovně doznal, že obecné trestné činy, pro které jest o jeho vydání žádáno, nejsou vůbec v žádné souvislosti s politickými delikty; nebyly spáchány z pohnutek politických, ani za účelem politickým, nýbrž měly výlučně charakter deliktů obecných, sprostých, tudíž deliktů extradičních.1 Proto bylo jeho vydání do Maďarska povoleno, arci výhradně jen pro obecné trestné činy. Bylo uváženo, že skutečnost, že ta která osoba je politickým uprchlíkem, není a nemůže býti sama o sobě důvodem pro odepření vydání, nýbrž že vždy je nutno prokázati, že trestný čin, pro který jest o vydání žádáno, je deliktem politickým nebo s ním souvislým. Vydaný X. je proti stíhaní pro jiné, zejména politické delikty před vydáním spáchané, chráněn zásadou speciality. Tato ve formě striktní platí i v extradičním styku s Maďarskem, byť státem nesmluvním, neboť jednak jde o uznanou zásadu mezinárodního práva,2 jednak je skutečnou vzájemností (§ 474 tr. por.) mezi oběma státy, že se zásada výlučnosti oboustranně zachovává.3
  1. Srov. Právník 1933, str. 497.
  2. Srov. Právník 1932, str. 589
  3. Stejně výnos min. sprav. z 8. června 1932, č. 25907/32-18 (nepublikován); srov. také nařízení býv. uh. min. sprav. č. 54601/1900 I. M.
Citace:
Skutečnost, že ta která osoba je politickým uprchlíkem, není sama o sobě důvodem pro odepření vydání; .... Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1936, svazek/ročník 75, číslo/sešit 6, s. 395-396.