NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 18 (1909) - Přehled rozhodnutí správního soudu ve věcech poplatkových.

Čís. 2034.

Pro skutkovou podstatu podvodu (§ 197 tr. zák.) zmařením dalšího dražení jest lhostejno, že lstivě přivoděné plnění jest podle dvorského dekretu ze dne 6. června 1838, čís. 277 sb. z. s. nežalovatelné.
(Rozh. ze dne 25. června 1925, Zm I 250/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Litoměřicích ze dne 21. února 1925, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem podvodu podle §§ů 197, 200 tr. zák. mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost ve směru formálním (čís. 5 §u 281 tr. ř.) vytýká rozsudku nedostatek důvodů pro předpoklad, že obžalovaní již od počátku, když slibovali manželům F-ovým a jejich dceři, že jim vydražené koně a vůz se ziskem 1000 Kč zase prodají, měli úmysl, slib ten nedodržeti, a nejasnost v tom, že rozsudek se nevyslovil zřetelně, zda došlo mezi stranami vůbec k úmluvě, že se má při dražbě podávati jen do určité výše. Avšak tyto výtky jsou bezpodstatné. Nalézací soud usuzuje z celého chování obžalovaných při dražbě a zejména i po dražbě, že jim šlo od prvopočátku o to, by vydražili koně a vůz co nejlaciněji pro sebe, nikoliv pro manžele F-ovy. Výtka nedostatku důvodů jest proto lichá. Rozsudek jasně vyslovil, že obžalovaní přemluvili manžele F-ovy i jejich dceru, by při dražbě nepodávali, slibujíce jim vyražené předměty se ziskem prodati zpět, a že F-ovi na tento návrh přistoupili. V jednání obžalovaných, takto z rozsudku zjištěném, spočívá nejen lstivé předstírání, t. j. lstivá přípověď plnění, nýbrž i kladné lstivé jednání, t. j. úskočné vyloučení F-ových z účasti na dražbě, v obou případech tedy činnost způsobilá k oklamání.
Po věcné stránce (čís. 9 a) §u 281 tr. ř.) namítá zmateční stížnost, že není tu zákonných známek skutkové podstaty zločinu podvodu lstivého předstírání, uvedení v omyl a škody. Zejména o škodě nelze prý mluviti, poněvadž prý nedodržením slibu obžalovaných o zpátečním prodeji vydražených věcí erár nebyl a nemohl býti poškozen a manželé F-ovi a jejich dcera nemohli prý býti poškozeni proto, že neměli nároku na plnění ujednání vzhledem k ustanovení dvor. dekretu ze 6. června 1838, čís. 277 sb. z. s., který prohlašuje jakákoli škodlivá ujednání při veřejných dražbách za neplatná, nárokům z nich odpírá právo žalobní a pro to, co bylo dobrovolně plněno, odpírá žalobu z obohacení (§ 1174 obč. zák.). Tyto námitky neobstojí. V čem shledává rozsudek lstivé jednání a předstírání obžalovaných bylo již řečeno. Že obojí bylo v daném případě způsobilé k oklamání vyplývá z dalšího zjištění rozsudku, že obžalovaní uvedli F-ovy v omyl »lstivě předstíraným slibem vrácení koně a vozu«. Vzhledem k předcházejícím zjištěním rozsudku, který shledává lstivost ve vylíčeném tam chování obžalovaných vůbec, dlužno rozuměti odůvodnění rozsudku tak, že F-ovi byli uvedeni v omyl nejen nepravdivou přípovědí plnění, nýbrž i lstivým jednáním obžalovaných, které je skutečné vylučovalo z účasti na dražbě. Že z činnosti obžalovaných měla dle úmyslu obžalovaných vzejíti škoda eráru i F-ovým zjišťuje rozudek výslovně ve výroku. Aby skutečně škoda vzešla, se ke skutkové podstatě zločinu podvodu nežádá; stačí, může-li vzejíti a zamýšlel-li ji pachatel způsobiti.

Citace:

č. 2034. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 381-382.