NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 4969.

Obecní volby:* Sdělení seznamu přísedících a náhradníků místní volební komise straně podavší návrh, jemuž úřad nevyhověl, jest rozhodnutím dle § 5 zákona č. 663/19, jež nepotřebuje odůvodnění, jsou-li v seznamu uvedena jména členů komise i stran, v jejichž zastoupení byli povoláni. Neoznačí-li však úřad v seznamu strany, jež jsou jmenovanými osobami zastoupeny, musí straně, jejíž návrhu nevyhověl, zvláště udati, proč stranu pominul.
(Nález ze dne 3. října 1925 č. 13041/24.)
Věc: Adolf Th. a spol. ve L. proti zemské správě politické v Brně o složeni místní volební komise.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem ze 4. prosince 1923 jmenovala osp ve Šternberků na základě § 5 zák. z 19. prosince 1919 č. 663 Sb. pět přísedících a pět náhradníků místní volební komise pro obec L., 7 nichž tři připadli »České volební skupině«, po jednom pak stranám »Deutsche sozial-demokratische Partei« a »Bund der Landwirte«. Pět stěžujících si stran, které rovněž podaly návrhy na jmenování zástupců, nebylo při tom poděleno, a byl jim sdělen seznam jmen jmenovaných členů komise s doložením, že proti němu mohou podati stížnost na zsp-ou.
Ve stížnostech, které také skutečně podaly, uplatňovaly strany, že vyřízení jim dodané neobsahuje ani výslovné odmítnutí jejich nároků, ani důvody toho.
Nař. rozhodnutím namítla zsp v Brně tyto stížnosti. V důvodech uvedla, že vzhledem k tomu, že počet přísedících místní volební komise byl osp-ou stanoven počtem 5, a že byli do něho jmenováni tři čeští a dva němečtí přísedící, musily ostatní strany býti pominuty. Okolnosti stížnostmi vytýkané nemají za následek nezákonnost rozhodnutí, ježto dle §u 5, odst. 3 zák. č. 663/1919 rozhodnutí má obsanovati »jmenování« členů komise a poučení o opravném prostředku, které také skutečně bylo připojeno a jehož bylo skutečně i použito.
Stížnosti do tohoto rozhodnutí podané dovozují souhlasně, že § 5 cit. zákona i v posledním odstavci stanoví, že strany, které návrh podaly, mohou podati do tří dnů ode dne, kdy byly vyrozuměny, stížnost do rozhodnutí osp-é. Mají-li strany právo stížnosti, pak mají také nárok, aby jim bylo doručeno rozhodnutí s důvody, aby jim z něho bylo jasno, proč na jejich návrh nebyl vzat zřetel, ježto důvody toho mohou býti různé. Takové rozhodnutí nemůže však býti spatřováno v pouhém sdělení seznamu jmenovaných členů komise.
Rozhoduje o těchto stížnostech, řídil se nss těmito úvahami:
Z ustanovení §u 5 zák. z 19. prosince 1919 č. 663 Sb. jde na jevo, že stranám v řízení při sestavování místní volební komise jsou přiznána určitá práva a to: 1. aby podle možnosti každá strana došla zastoupeni v komisi; 2. aby zastoupení všech stran bylo rovnoměrné; 3. aby návrhů stran při určování osob bylo dbáno a konečně 4. nárok na vyrozumění o rozhodnutí a právo podati stížnost dle posledního odstavce § 5.
V daném případě jest na sporu otázka, jakým způsobem se má státi vyrozumění stran, které podaly návrhy, v případě, když návrhů jejich nebylo dbáno. Rozhodnutí politického úřadu dohlédacího o složení komise, podaly-li strany včas své návrhy, jest výsledkem přezkoumání těchto návrhů a dochází výrazu ve jmenovacím aktu. Nelze pochybovati, že akt jmenovací, z něhož jest zřejmo, které osoby do komise byly povolány, dle svého obsahu jest úplně způsobilým, aby straně, na jejíž návrh nebylo vzato zřetele, o tom podal jasnou zprávu. O tom svědčí také tento případ, v němž strany, které z dodaného seznamu seznaly členy komise, ihned si byly vědomy toho, jaký význam jmenovací akt pro ně má a že si do něho stěžovaly z důvodu, že jejich návrhů nebylo dbáno. Z toho jest viděti, že sdělí-li se stranám výměr o jmenování, není potřeba zvláštního vyrozumění o tom, že jejich zástupci nebyli do místní volební komise povoláni. Jest proto v tomto směru nař. rozhodnutí, které potřebu takového zvláštního vyrozumění popřelo, ve shodě se zákonem.
Další otázkou jest, zda vyrozumění o jmenování se zřetelem na to, jaký význam má pro stěžující si strany, mělo jim býti doručeno s odůvodněním, z něhož by bylo patrno, proč jejich návrhům nebylo vyhověno. Tato procesní otázka byla v rekursech dnešních st-lek nadhozena a nař. rozhodnutím záporně zodpověděna.
Nss má za to, že ustanovení posledního odstavce cit. §u 5, dle něhož stranám přísluší právo stěžovati si do rozhodnutí osp-é do tří dnů ode dne, kdy byly vyrozuměny, k nadřízenému úřadu politickému, rozuměti jest tak, že strany mají nárok, aby byly vyrozuměny o rozhodnutí úřadu a to takovým způsobem, aby mohly přezkoumati, nebyly-li při sestavení komise způsobem nezákonným ze zastoupení v komisi vyloučeny, nebo ve svých právech na rovnoměrné zastoupení zkráceny, aneb zda jejich návrhů co do osob nebylo dbáno, ač pro to nebylo nutných důvodů. V daném případě stačí zabývati se otázkou tou pouze po stránce prvých dvou bodů, ježto stěžujícím si stranám vůbec nebylo dáno zastoupení v komisi, takže otázka výběru osob jako zástupců strany nepřichází v úvahu.
Dostalo-li se straně řádně vyhotoveného jmenovacího aktu, pak lze ze skutečností v něm obsažených beze všeho přezkoumati, zda strana, podavší návrh na jmenování svých zástupců do místní volební komise, byla nezákonně pominuta, anebo nedošla zastoupení rovnoměrného. Neboť v takovém aktu musí býti udán jak počet jmenovaných přísedících a jejich náhradníků, tak i označení stran, ze kterých jsou povoláni, a z toho lze si utvořiti jasný obraz o tom, byly-li strany rovnoměrně poděleny. Byl-li straně pominuté sdělen akt těmto požadavkům vyhovující, nemůže jí, byla-li při jmenování ve svých právech skutečně nezákonným způsobem zkrácena, nic ztížiti, aby uplatnila svá práva pořadem instancí. Ona může beze všeho uplatniti, že úřadu, jenž má povinnost vzíti podle možnosti zřetel na všechny strany, bylo ještě možno také její zástupce do komise povolati, nedosahuje-li počet jmenovaných nejvyššího možného počtu přísedících (8), anebo že rovnoměrným rozdělením míst mezi strany byla poškozena buď tím, že vůbec vyšla na prázdno, anebo bez nutného důvodu došla zastoupení početně slabšího. Ona může ovšem také uplatniti, že návrh podala včas (odst. 4, § 5 zák. č. 663/1919) a mohla by také, popírá-li existenci některé z podělených síran, anebo chce-li dovoditi neoprávněné pominutí svého návrhu z určitých vlastností osoby povolané za člena komise z jiné strany (na př. nedostatek náležitostí v § 2, odst. 1 cit zák. uvedených), i tuto námitku přednésti. Poněvadž však nedostatek odůvodnění tvoří podstatnou vadu řízení jen tehdy, když znemožňuje, anebo ztěžuje straně obranu, což však nemůže se státi, obsahuje-li akt potřebná zjištění, jeví se připojení důvodů k takovému aktu nadbytečným.
Jinak tomu jest, když vyrozumění svrchu uvedená potřebná zjištěni neobsahuje, tak zejména když ze seznamu jmenovaných osob nelze seznati, za které strany do komise byly povolány. V takovém případě nemůže pominutá strana posouditi, nebyla-li způsobem nezákonným v právech svých z §u 5 cit. zák. vyplývajících zkrácena, neboť chybí jí k tomu nejpodstatnější podklad t. j. vědomost toho, které strany a v jakém poměru úřad jmenováním v seznamu uvedených osob při sestavení komise podělil. Právě tyto dvě okolnosti jsou, jak z předchozího viděti, pro strany, kterým se zastoupení nedostalo, nejdůležitějšími momenty pro posouzení zákonitosti jmenovacího aktu. Z toho plyne dále, že dostalo-li se stranám, návrh podavším', avšak pominutým, sdělení, které obsahuje toliko jména jmenovaných členů komise, chybí jim potřebné vysvětlení, ze kterého by tyto strany mohly čerpati bezpečný úsudek o důvodech svého pominutí. V takovém případe musily by tedy stranám býti zvláště sděleny důvody toho, proč na ně nebyl vzat ohled.
V daném případě, v němž byl stěžujícím si stranám doručen pouze seznam jmen členů komise, aniž byly označeny strany, které zastupují, důvody jim udány nebyly. Byl proto jejich požadavek, v rekursech vznesený, aby jim byly důvody sděleny, oprávněn a nař. rozhodnutí, které tento nárok odmítá, jest nezákonné. Bylo je proto zrušiti dle §u 7 zák. o ss.
Nař. rozhodnutí zabývalo se ovšem také úvahou, bylo-li složení místní volební komise ve shodě se zákonem, avšak ta okolnost nemohla míti vliv na rozhodnutí nss-u, neboť právní otázka, o které v předcházejícím bylo jednáno, byla nař. rozhodnutím výslovně řešena a zmíněnou úvahou nemohlo býti předem prejudikováno oněm námitkám, které stěžující si strany proti výnosu první stolice snad budou činiti, až jim bude sděleno ve formě zákonným předpisům vyhovující.

Citace:

č. 4969. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 244-247.