Č. 920.

Úředníci zemští: Zemský správní výbor nemá práva, aby zbavil zemského úředníka, ustanoveného platně na místo systemisované výhradně pro správu určitého objektu správního (zem. porodince a nalezince), pouhým správním opatřením tohoto služebního postavení a požitků s ním spojených.
(Nález ze dne 9. července 1921 č. 10713/20.)
Věc: Dr. M. T. v Praze (adv. Dr. A. Brunclík z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze stran služebního přesazení, zastavení osobního přídavku a odnětí naturálního bytu.
Výrok: Naříkaná rozhodnutí se zrušují pro nezákonnost.
Důvody: Zemská správní komise usnesla se v sezení konaném dne —, uděliti MUDru M. T., k. č. z. zdravotnímu inspektoru v Praze, místo ředitele k. č. zem. porodince a nalezince v Praze, s nímž spojeno služné 7.200 K, naturální byt s palivem a svítivem a nárok na dvě zvýšení služného, vždy po třech letech po 800 K, jakož i zaopatření MUDra M. T. a jeho rodiny dle předpisů pro úředníky zemské platných. Usnesením správní komise král. Českého ze dne 4. ledna 1918 byl MUDru M. T. povolen k jeho žádosti osobní, do pense nevpočítatelný přídavek ročních 1000 K až do postupu do vyšší kategorie hodnostní. — —
V sezení konaném 17. září 1919 usnesl se správní výbor, aby MUDr. T. byl na místě odcházejícího zemského zdravotního rady, MUDra J. O. povolán k službě u zemského správního výboru s tím, aby nastoupil službu nově mu přidělenou dnem 1. října 1919. O tom vyrozuměn Dr. M. T. dekretem ze dne —.
Po té vydán byl stěžovateli další dekret ze dne —, kterým byl mu udělen titul zemského zdravotního rady s ponecháním titulu ředitele, stanoven počátečný termín k nabývání časových přídavků, poukázáno roční služné 7200 K s prvým tříletým přídavkem 800 K, současně však zastaven osobní přídavek 1000 K udělený z důvodu zastávání služby ředitele zemského porodince a nalezince a stěžovatel vyzván, aby vyprázdnil naturální byt v zemském nalezinci do 14. února 1920 a přislíbeno mu vyplacení příbytečného, až naturální byt vyklidí.
Proti oběma těmto dekretům podal Dr. M. T. stížnost k nejvyššímu správnímu soudu.
Nejvyšší správní soud uvažoval o stížnostech takto:
Žalovaný úřad »povolal« dekretem ze dne 22. září 1919 stěžovatele jakožto »ředitele českého zemského porodince a nalezince v Praze« ke konceptní službě zdravotní při výboru zemském. Opatření toto spočívá zřejmě na předpokladu, že stěžovatel až dosud měl služební postavení ředitele zemského porodince a nalezince. Ježto v příčině tohoto předpokladu není mezi stěžovatelem a žalovaným úřadem sporu, musil nejvyšší správní soud tento mezi stranami procesními nesporný předpoklad po rozumu § 6, odst. 1 zák. o správ. soudě položiti za základ svého nálezu, aniž měl příčinu zabývati se otázkou mezi stranami nespornou, zdali dekret zemské správní komise ze dne 7. prosince 1917, kterým byl stěžovatel definitivně ustanoven ředitelem nalezince a porodince, lze považovati za perfektní akt jmenovací, třeba že té doby podle výnosu státního ministerstva z 9. září 1861 č. 5633 bylo jmenování ředitelův ústavů zemskému výboru státní správou odevzdaných (nalezince, porodince a ústavů pro choromyslné) vyhrazeno císaři k návrhu výboru zemského.
Spor na nejvyšší správní soud vznesený soustřeďuje se tedy v právní otázce, zdali z moci úřední, která přísluší zemskému správnímu výboru, vyplývá oprávnění přeložiti ředitele zemského porodince a nalezince na jiné místo služební, jmenovitě na místo konceptního úředníka zdravotního při zemském výboru. Odpověď na otázku dlužno hledati především v normách zemského práva úřednického. Skrovné tyto normy obsaženy jsou zejména v následovních ustanoveních:
Dle § 25 zem. zříz. náleží sněmu zemskému usnášeti se o systemisování úřednictva, které se zemskému výboru přidá nebo pro spravování některých věcí (für einzelne Verwaltungsobjekte) zřídí, jakož i o systemisování platů, disciplinárním řádu, normáliích o platech zaopatřovacích a kromě toho »o základech k instrukcím, jež se úřednictvu dají v příčině vykonávání služby«.
Dle § 26 zem. zříz. přísluší zemskému výboru »říditi (leiten) službu úředníků a služebníků pod ním postavených a přihlížeti (ürberwachen) k této službě«.
Dle služební instrukce pro zemský výbor sněmem zemským dle § 32 zem. zřízení vydané přísluší výboru zemskému obsazovati místa úředníků zemských a místa služebníků sněmem systemisovaná, při čemž šetřiti má služebního řádu, jejž sněm schválí (§ 11 instr.), dále dávati úředníky zemské na odpočinek atd., a to podle předpisů pro úředníky státní, dokud nebudou sněmem dána zvláštní ustanovení odchylná (§ 14 instr.), a předsebráti řízení disciplinární proti úředníkům a služebníkům, placeným z fondů, v příčině jichž vede správu, suspendovati je od úřadu a platů a propouštěti ze služby, pokud sněm nic jiného neustanoví, podle předpisů vydaných pro úředníky státní (§ 16 instr.).
Služební poměry úředníků zemských nedočkaly se však úpravy služebním řádem, jehož vydání bylo v § 25 zem. zříz. zamýšleno a v § 11 instrukce pro zemský výbor přislíbeno. Předpisů platných pro státní úředníky sluší dle ustanovení svrchu uvedených použíti jen subsidiárně a to jen pokud jde o platy zaopatřovací a věci disciplinární.
Neposkytuje tedy ani zákon ani instrukce pro zemský výbor, tím méně nevydaný řád služební žádné přímé direktivy pro řešení otázky, která je na sporu. Tolik však jde z ustanovení svrchu zaznamenaných přece na jevo, že zřízení zemské rozeznává (§ 25) dvě kategorie úřednictva a služebnictva, t. j. úředníky a služebníky zemskému výboru přidané a úředníky pro správu jednotlivých správních objektů (für einzelne Verwaltungsobjekte) zřízené.
Samo zemské zřízení rozlišuje tedy zřetelně ústřední a všeobecnou službu zemskou od zvláštní služby při jednotlivých objektech správních. Ze srovnání §§ 25 a 22, odst. 1 zem. zříz. sluší souditi, že zákonodárce mluvě o jednotlivých objektech správních měl na zřeteli zejména »fondy a ústavy zemské«.
Toto rozlišování dvou kategorií služby zemské neznamená ovšem, že pro správu každého jednotlivého »objektu správního« musí býti zřízeni úředníci a služebníci zvláštní, a nebrání nikterak, aby i správa těchto jednotlivých »objektů« byla opatřována úředníky a služebníky »zemskému výboru přidanými«, jež zemský výbor »řídě službu úředníků« (§ 26 zem. zříz.) může kdykoliv povolati ke službě ústřední.
Zřídil-li však sněm zemský, jemuž přísluší systemisovati místa ve službě zemské, zvláštní místo pro správu určitého objektu správního, jest tím dána možnost, aby zemský výbor, obsazuje místo takové, ustanovil úředníka výhradně pro toto místo služební.
Na otázku, zdali zemský výbor jest oprávněn úředníka na takovéto místo ustanoveného přeložiti na jiné místo služby zemské, nelze za nedostatku normy služební, povinnost úředníků zemských v tomto směru upravující, nalézti odpovědi jinde, nežli z pojmu a obsahu povinnosti služební, vstupem do služby zemské založené. Neboť moc služebního pána nemůže pojmově sahati dále, nežli korespondující služební povinnost úředníkova. Byl-li úředník aktem jmenovacím neb i pozdějším za jeho souhlasu vydaným aktem ustanoven pro místo služební určené druhově, na př. byl-li jmenován úředníkem konceptním, zdravotním, technickým, účetním a pod., dal svému služebnímu pánu, jakmile službu nastoupil, svou osobnost k disposici pro všeliké služební úkony druhu aktem jmenovacím určeného a jest tedy povinen konati službu na kterémkoli místě organisace služební, pokud jen jde o místo onoho druhu, pro kterýž byl ustanoven. Byl-li však úředník ustanoven nikoli pro obor služební in genere určený, nýbrž pro místo služební určené in specie, pak ovšem - za nedostatku závazné normy, jež by stanovila opak — váže se služební povinnost, které se úředník vstupem do služby podrobil, jediné k tomuto určitému místu služebnímu a služební pán nemá žádného titulu právního, aby úředníku proti jeho vůli vnucoval plnění služebních povinností jiných, než jaké mu byly aktem jmenovacím uloženy a jimž on svým vstupem do služby se podrobil.
Jsou tedy pro dnešní spor rozhodný jen dva momenty:
1. zdali místo ředitele zemského porodince a nalezince jest zvláštním místem pro »správu jednotlivého objektu správního zřízeným« a je-li tomu tak, zdali
2. stěžovatel byl ustanoven výhradně pro toto zvláštní in specie určené místo, či snad pro službu určenou druhově, jmenovitě pro správní službu zdravotní vůbec, k níž by arci slušelo počítati také konceptní službu zdravotní v ústřední správě zemské.
ad 1. Místo, o které jde, bylo sněmem zemským systemisováno k návrhu výboru zemského ze dne 3. července 1902 č. 18137 ex 1900 (XXX. sezení II. výr. zasedání sněmu král. Českého z r. 1901 dne 24. listopadu 1905). Dle návrhu tohoto »zřizuje se při král. českém zemském porodinci a nalezinci v Praze místo samostatného ředitele se služným 6000 K ročně, dále s naturálním bytem, palivem a svítivem atd.
Nemůže býti jasněji vysloveno, že místo takto systemisované je zřízeno výhradně pro správu určitého objektu správního, t. j. zemského porodince a nalezince a že tedy stojí mimo organisaci ústřední služby zemské »zemskému výboru přidané«.
ad 2. Jmenování stěžovatelovo stalo se dekretem zemské správní komise ze dne 7. prosince 1917 č. 95076 na základě veřejného konkursu vypsaného pod čís. 10482 r. 1917. Dle konkursu tohoto »obsadí se při král. českém zemském porodinci a nalezinci v Praze místo ředitele a na toto místo vypisuje se veřejný konkurs«.
Řečeným dekretem bylo stěžovateli »uděleno« místo ředitele král. čes. zemského porodince a nalezince v Praze a stěžovatel byl současně vyzván, aby úřad jemu svěřený dnem 1. ledna 1918 definitivně převzal.
Znění veřejného konkursu a dekretu jmenovacího vylučuje každou pochybnost o tom, že stěžovatel byl ustanoven výhradně pro místo ředitele zemského porodince a nalezince v Praze. Pro výklad, že ustanovení jeho stalo se pro zdravotní službu zemskou vůbec, není nejmenší opory. Nelze ji hledati ani v té okolnosti, že stěžovatel, dříve než byl jmenován ředitelem řečených ústavů, byl již jako zdravotní inspektor, tedy jako konceptní úředník zdravotní, ve službě zemské ustanoven. Neboť tento poměr služební byl pozdějším jmenováním změněn a jiným nahrazen a jen dle tohoto nového poměru služebního sluší služební povinnosti stěžovatelovy posuzovati.
Naříkané dekrety i dle svého znění nevydávají se za nálezy disciplinární, aniž vůbec uvádějí právní důvod opatření v nich obsaženého. Zemský správní výbor vycházel zřejmě z právního názoru, že již v moci služební, která jemu přísluší nad stěžovatelem jakožto úředníkem zemským, obsaženo jest oprávnění přeložiti jej na jiné místo zdravotní služby zemské. Leč dle právního náhledu svrchu rozvinutého a za stavu věcí, jak byl vylíčen, nelze zemskému správnímu výboru přiznati oprávnění zbaviti stěžovatele pouhým opatřením správním postavení služebního jemu nesporně uděleného, ani požitků s místem tímto nesporně spojených, pročež bylo nutno oba naříkané dekrety zrušiti pro nezákonnost.

Citace:

č. 920. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 698-701.