NPD documents search: Všehrd, 8 (1927) - Sbírka vzorců k nespornému, konkursnímu a vyrovnávacímu řízení.

Čís. 302.

Zločin vydírání dle § 98 b) tr. zák. jest dokonán již vyslovením pohrůžky, jež odpovídá tomuto předpisu zákona. Stačí, byla-li pohrůžka objektivně s to, by vyvolala obavy.
(Rozh. ze dne 27. listopadu 1920, Kr I 189/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Olomouci ze dne 10. května 1920, jímž byl uznán vinným zločinem veřejného násilí podle § 98 lit. b) tr. z. a přestupkem § 333 tr. z. — mimo jiné z těchto
důvodů:
Skutková podstata zločinu vydírání dle § 98 b) tr. z. záleží v pohrůžce uškozením na právních statcích, v zákoně blíže uvedených, pronesené v úmyslu, vynutiti na ohroženém nějaké konání, trpění neb opomenutí, jest-li vyhrůžka způsobilou, vyvolati u ohroženého důvodnou obavu. Dle toho je zločin dokonán již vyslovením pohrůžky, takto kvalifikované, zvláště když ke znakům skutkové povahy tohoto deliktu nenáleží výsledek. Dlužno proto čin obžalovaného posuzovati dle stavu věci, jaký byl v době pronesení inkriminované pohrůžky a nejsou v důsledku toho změny poměrů, potom navstavší, pro posouzení směrodatnými. Rozhodno je proto, zda pohrůžka trestním udáními v době, kdy ji obžalovaný vůči mlynáři Ottu V-ovi ve vyděračském úmyslu vyslovil, totiž dopoledne dne 11. března 1920, byla s to, by vzbudila u ohroženého důvodné obavy. Na otázku tuto odpověděl nalézací soud kladně, odůvodnil správně svůj výrok a nelze v tom shledati právního omylu. Soud zjistil, že obžalovaný představil se V-ovi již v únoru 1920 jako úředník berního úřadu; že později, když V. vůči němu projevil domněnku, že ho pokládá za detektiva, obžalovaný ho v tomto mínění ujistil, že na to při setkání se v Š. řekl V-ovi, že musí jíti na dráhu kontrolovati, že v kritický den dopoledne hledal ve mlýně V-ově »černou knížku«, že na to v kuchyni při rozmluvě vykládal, že byl dříve rekvisičním komisařem, že se však někdy na úkor práva milostivě zachoval, obzvláště, když mu bylo něco »strčeno«; že pak vůči samotnému V-ovi prohlásil, že doposud hrál s ním komedii, že je nyní ve službě a musí naň učiniti oznámení pro nedovolený prodej mouky a předražování. Na základě těchto zjištění uznal soud, že pohrůžka byla s to, by vzbudila u V-a důvodné obavy, že obžalovaný pohrůžku splní a učiní na něho oznámení pro nedovolený prodej mouky a předražování, a dospěl k tomuto přesvědčení zejména v uvážení skutečnosti, že V., by předešel oznámení se strany obžalovaného, učinil ihned o celém ději oznámení u okresního hejtmanství a při tom sám na sebe udal, že prodal mouku nad maximální cenu. Za těchto okolností nelze o zmíněné způsobilosti pohrůžky pochybovati, zvláště když zlo, býti pro trestné činy udána, je o sobě již zajisté dosti vážným, by vyvolalo obavy v osobě, oznámením ohrožené, a když jednání obžalovaného v V-ovi obavy skutečně vyvolalo. Zmateční stížnost pochybuje sice o důvodnosti obav V-ových snaží se to však dovoditi jednak z události, která se sběhla až odpoledne dne 11. března 1920, kdy V. po informaci u okresního hejtmanství již věděl, že se strany obžalovaného jde o vydírání, a kdy ho při výplatě peněz dal zatknouti, která okolnost však vzhledem k tomu, co shora řečeno, nemá pro posouzení věci již významu, jednak pak ze skutečností odporujících zjištění soudu nalézacího. Neboť ze zjištění rozsudku nevychází nikterak na jevo, že by V. byl již od počátku býval přesvědčen, že obžalovaný není úřední osobou, nýbrž toliko, že měl jen poněkud podezření, že jí není; nehledíc k tomu, šlo by o okolnost, právně nezávažnou, poněvadž výhrůžka trestním oznámením, pronesená kýmkoli, může míti řečenou způsobilost. Rovněž se neshoduje s výpovědí V-ovou, že by na něho jednání obžalovaného nemělo pražádného účinku. Aby pohrůžka vyvolala u V-a skutečné obavy, nevyžaduje se ke skutkové povaze § 98 b) tr. z., stačí, že pohrůžka byla k tomu objektivně způsobilou, o čemž, jak ukázáno, nemůže býti pochybnosti.

Citace:

č. 733. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 626-629.