Č. 8108.

Obecní dávky: Zmocnění udělené vládě v ob. fin. novele, aby vydala dávkové řády pro vybírání dávek obecních, zahrnuje také oprávnění, změniti dávkové řády vládou vydané.
(Nález ze dne 13. září 1929 č. 16840.)
Věc: Město Brno (vrch. mag. rada Č. Spiruta) proti zemskému výboru v Brně o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Smlouvou z 8. září 1926 zcizeno bylo role č. kat. . .. Plat. rozkazem měst. rady v Brně z 11. ledna 1927 vyměřena z převodu toho dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí a to 25% přírůstku podle § 12 dávk. prav. vl. nař. č. 143/22. K podanému odvolání vyslovil zv mor. v cestě instanční, že dávku bylo vyměřiti toliko 5% podle sazby stanovené vl. nař. č. 121/26. Stížnost napadá rozhodnutí to jako nezákonné namítajíc, že vláda změnivši nařízením posléze uvedeným dávková pravidla vydaná nařízením č. 143/22 překročila zmocnění dané jí § 37/2, resp. § 35/4 ob. fin. nov. č. 329/21, které ji opravňovalo toliko jednou vydati dávkový řád, nikoli však řád takto vydaný již měniti, a že tedy vl. nař. č. 121/26 je neplatno. Stížnost opřena je především o výklad slov »vláda se zmocňuje, aby vydala jednotné řády« v § 35 o-dst. 4 ob. fin. novely. Výklad stížností hájený je však po názoru nss-u nesprávný.
Samostatné dávky obecní mohly v zemích historických původně býti zaváděny jen zvláštním zákonem zemským. Vývoj hospodářských poměrů, zvýšená potřeba příjmů obcí a z toho vzešlá nutnost, při zavádění obecních dávek eliminovati těžkopádný proces legislativní a nahraditi jej jednodušším postupem správním, jenž pružněji přizpůsobuje se rychlé změně potřeb obcí, vedla k tomu, že později bylo zákonem dovoleno zavěsti některé dávky obecní cestou správní, při čemž stanoveno, že o vybírání těchto dávek jest vydati vybírací pravidla, jež se schválením vyššího úřadu stanoví obecní zastupitelstvo. V podstatě tutéž myšlenku převzala fin. novela č. 329/21, připouštějíc zavedení obecních dávek vůbec cestou správní a přenechávajíc stanovení dávk. pravidel buď obcím za součinnosti dohlédacího úřadu, anebo vládě. Z této úpravy je patrno, že ob. fin. novela, sledujíc a rozvinujíc dále dosavadní myšlenku zákonodárství obecního, omezila se na stanovení, které dávky a jakou cestou mohou v obcích býti zavedeny, že však vydání podrobných pravidel o tom, jak tyto dávky mají býti vybírány, tedy stanovení subjektů, objektů, výše dávky atd. přenechala obcím za součinnosti nadřízených úřadů, resp. vládě.
Odporoval by motivu této úpravy a nemá v zákoně pražádné opory výklad hájený stížností, že ob. fin. novela chtěla zmocniti vládu jen, aby vydala jednou dávkový řád, že však tím je pravomoc vlády vyčerpána a změna řádu takto vydaného že je vyhražena zákonu. Nelze to hájiti ani interpretací gramatickou, neboť z toho, že zákon neužívá iterativního slovesného tvaru, neplyne ještě, že by změna řádu jednou vydaného byla vládě odňata. Stejně musilo by ve všech případech, kde zákon zmocňuje vládu, aby vydala nařízení k provedení nějakého zákona — srov. na př. § 1 odst. 3 zák. č. 53/25 — býti dovozováno, že vláda je omezena vydati jediné nařízení a že změna tohoto nařízení je vyhražena zákonu — názor to, který by vedl k důsledkům právě opačným, nežli které zákon, zmocniv moc výkonnou k podrobné normativní úpravě těch kterých poměrů, chtěl docíliti, a kterého vůbec nelze vážně hájiti. Z práva vlády vydati nařízení, tedy určité poměry normativně upraviti, plyne eo ipso právo, tuto normativní úpravu později — uzná-li to vhodným — také změniti, pokud zákonem změna taková výslovně není vládní moci odňata. Takové ustanovení však ve fin. novele ob. není.
O nějakém subj. právu obce, vybírati dávku sazbami stanovenými vl. nař. č. 143/22, které by stálo v cestě změně tohoto nař., resp. dávk. řádu jím daného, nelze mluviti, poněvadž nejde o konkrétní správní akt, nýbrž o abstraktní normu, na nezměněné zachováni v platnosti určité abstraktní normy však těm, jichž se týče, subj. právo nepřísluší. Nelze tedy upírati vládě právo, aby dávkový řád na základě § 35, resp. 37 ob. fin. nov. vydaný, uzná-li toho potřebu, zase změnila a není proto možno po této stránce pochybovati o platnosti nař. č. 121/26.
Poněvadž však zákon, pokud se týče obsahu dávk. řádu, zejména výše dávky, nedal vládě žádných omezujících direktiv, nelze nař. č. 121/26 ani pokud se týče jeho obsahu shledati nezákonným. Je-li úprava dávky vl. nař. č. 121/26 provedená účelná, resp. spravedlivá, nemohl nss — jsa omezen zkoumati jen, neodporuje-li nařízení zákonu — posuzovati.

Citace:

Č. 8108. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 125-127.