Č. 10098.

Stavební právo (Čechy). — Řízení správní: Obec není legitimována k odvolání z rozhodnutí vyššího úřadu stavebního, kterým bylo k rekursu stavebníkovu změněno rozhodnutí obce stran povolení nástavby postavené bez předchozího stavebního povolení.
(Nález ze dne 26. října 1932 č. 16099.)
Věc: Městská obec Č. proti zemskému úřadu v Praze o rekursní legitimaci obce.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Městský úřad v Č. výměrem z 27. února 1928 udělil Františku Sch. v Č. povolení ke stavbě jednopatrové nádvorní budovy na dvoře domu čp...., ve které měly mimo jiné zřízeny býti v 1. poschodí dva pokoje. Po dokončení stavby oznámil František Sch., že provedl stavbu budovy o čtyřech pokojích a žádal za její kolaudaci. Při komisi o této žádosti konané bylo zjištěno, že František Sch. místo povolené jednopatrové budovy nádvorní vystavěl svémocně a bez předchozího povolení dvoupatrovou budovu se střešní terasou. Sousedka Anna A. podala proti svémocné nástavbě druhého patra protest z toho důvodu, že nástavbou tou bude odňat přístup světla pro obytné místností vlastního jejího domu.
Výměrem ze 13. prosince 1928 odepřel městský úřad v Č. uděliti žadateli povolení k užívání jím zřízené stavby a to z toho důvodu, poněvadž na místo jednopatrové budovy nádvorní svémocně a bez předchozího povolení vystavěl budovu dvoupatrovou se střešní terasou. Zároveň nařídil městský úřad žadateli, aby druhé poschodí této budovy spolu se střešní terasou ihned odstranil a vystavěl pouze budovu jednopatrovou podle uděleného mu stavebního povolení. Sousedku Annu A. odkázal úřad s její námitkou na pořad práva s odůvodněním, že při komisi nepodařilo se docíliti dohody mezi stranami stran námitky touto sousedkou uplatňované.
František Sch. podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, v němž namítal, že chtěl při komisi žádati za dodatečné stav. povolení, že však komise mu to znemožnila, prohlásivši, že má vyčkati rozhodnutí městské rady. — Okresní úřad v Č. výměrem z 5. srpna 1929 změnil k podanému odvolání Františka Sch. rozhodnutí měst. úřadu v tom směru, že nástavbu povolil. Toto rozhodnutí své odůvodnil tím, že provedená stavba neobsahuje proti schválenému plánu žádné podstatné změny, že proti stavbě zásadně námitky činěny nebyly a že jediná sousedka A. byla se svými námitkami odkázána na pořad práva.
Proti tomuto rozhodnutí podal městský úřad v Č. odvolání, ve kterém vytýkal, že zřízení dalšího poschodí nutno bezpodmínečně pokládati za podstatnou stavební změnu a že tedy není správný názor okresního úřadu, že nejde o změnu podstatnou. Zemský úřad v Praze nař. výnosem zamítl odvolání obce z toho důvodu, poněvadž obec jako taková může sobě stěžovat! v řízení stavebním, jestliže bylo porušeno její majetkové právo, zajištěné předpisem stavebního řádu. Poněvadž podle spisů jedná se v daném případě o nástavbu druhého patra v nádvorním prostranství, jest zřejmo, že majetkové právo obce porušeno nebylo a obec také tuto okolnost ani neuplatňuje.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto: Stížnost namítá, že podle § 127 stav. ř. jest obec oprávněna žádati a vynutiti zbourání staveb, které nejsou kryty konsensem, a že toto právo její bylo nař. rozhodnutím porušeno, ježto rozhodnutí to zabraňuje obci, aby zmíněné právo svoje hájila rekursem ke stolici vyšší. Takto formulovanou námitku stížnosti nemohl nss uznati důvodnou. Působnost, již má obec při provádění ustanovení § 127 stav. řádu, jest úřední kompetencí obce, kterouž obec vykonává jako úřad. V tomto postavení svém není obec všeobecně legitimována stěžovati si proti instančnímu zrušení neb změně v jejích rozhodnutích vydaných podle § 127 stav. řádu. Obec mohla by si proti rozhodnutím vyšších stolic .stavebních stěžovati jen tehdy, kdyby tvrdila, že rozhodnutím tím bylo porušeno nějaké její právo buďsi sousedské, nebo jiné právo, které jí přísluší jako straně v řízení stavebním. Mohla by se opravným prostředkem brániti po případě i proti rozhodnutí vyšší stolice, kterým se jí upírá neb odnímá kompetence náležející do samostatného oboru působnosti, jenž jest jejím právem. V rekursu, jejž stěžující si obec vznesla a jejž žal. úřad odmítl, nebyla však uplatněna žádná z námitek právě uvedených.
Ve stížnosti namítá st-lka, že rozhodnutím okr. úřadu porušeno bylo její právo netrpěti ve svém obvodu staveb, jež nejsou kryty konsensem. Je ovšem pravda, že obec je podle § 127 stav. ř. příslušná v samostatném oboru působnosti rozhodovati v prvé stolici o dalším trvání takových staveb. Tuto svou kompetenci st-lka také vykonala a ani žal. úřad ani okr. úřad tuto kompetenci její nepopřely. Okr. úřad toliko ve své zákonné funkci vyšší stolice stav. rozhodnutí obecního úřadu stavebního podle § 127 stav. ř. vydané změnil.
Z práva obce na výkon kompetence stav. úřadu prvé stolice neplyne však právní nárok obce na to, aby rozhodnutí její u výkonu stavebněprávních kompetencí vydaná nebyla vyšší stolicí měněna. Obrací-li se tedy obec ve funkci úřadu stavebního opravným prostředkem proti rozhodnutí vyšší stolice, jímž její rozhodnutí ve věci stavební bylo změněno, neuplatňuje žádné své právo, nýbrž opravný prostředek jeví se jen jako protest úřadu nižšího proti rozhodnutí úřadu vyššího. Nižší úřad není však legitimován bráti opravnými prostředky v odpor rozhodnutí úřadu vyššího. Jestliže tedy žal. úřad odmítl opravný prostředek stěžující si obce, v němž tato neuplatňovala žádné své právo, nýbrž vznášela toliko odpor nižšího úřadu stavebního proti rozhodnutí úřadu vyššího, nezkrátil ji v žádném jejím právu, a bylo proto stížnost, jež zkrácení domnělého práva obce tvrdí, zamítnouti pro bezdůvodnost.

Citace:

č. 10098. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 453-455.