Č. 853.

Zabírání bytů: * Ustanovení § 8 č. 10 zák. z 30. října 1919 č. 592 sb. z. a n. nelze použíti na případy, kdy rozšířen byt o místnost, jež nesloužila účelům bytovým (krám).
(Nález ze dne 23. května 1921 č. 5583.)
Věc: Václav B. v Žižkově proti nájemnímu úřadu města Žižkova o zabrání krámu. Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Usnesením bytového úřadu na Žižkově z ... byl stěžovateli dle § 8 č. 10 zákona z 30. října 1919 č. 592 sb. z. a n. zabrán krám, poněvadž jest prokázáno, že jeho manželka rozšířila místností touto byt svůj v r. 1918 bez povolení okresní správy politické v Žižkově. V odporu uvádí stěžovatel, že krám tento řádně najal nájemní smlouvou v r. 1918; krámu je nucen používati k obývání jako bytu pro čtyřčlennou rodinu. Naříkaným usnesením byl odpor s poukazem na cit. zákon zamítnut...
Rozhoduje o stížnosti uvážil nejvyšší správní soud toto:
Dle § 8 č. 10 cit. zák. ... může obec zabrati z bytů, vzniklých sloučením dvou nebo více bytů bez povolení podle §§ 3 a 4 nař. ze dne 28. března 1918 č. 114 ř. z. části, připojené majetníkem bytu, a to nehledě k počtu členů domácnosti. Ježto zákon za daných podmínek podrobuje zabrání výslovně jen byty a též nařízení zákonem dovolané ze dne 28. března 1918 č. 114 v §§ 3 a 4 se zabývá jen otázkou, zdali lze místnosti obytné účelu tomu odnímati anebo byty slučovati, mohl úřad dle dovolaného předpisu místnost zabrati jen za předpokladu, že v době, kdy stěžovatelem sloučena byla s jeho dosavadním bytem, sloužila již účelům obytným. Zjištění toto však dle spisů se nestalo.
Dovolaný předpis vyžaduje dále, i kdyby byla povaha zabrané místnosti jako obytné zjištěna, aby sloučení dříve zmíněné se stalo bez povolení podle §§ 3 a 4 nař. ze dne 28. března 1918 č. 114 ř. z.
Stěžovatel ve správním řízení tvrdil, že místnost najal již v srpnu 1918, tedy ještě před platností cit. nařízení, jež v Čechách nabylo platnosti dle nař. místodržitele ze 17. října 1918 č. 79 z. z. teprve 28. října 1918; je-li tvrzení toto správné, nebylo k sloučení místnosti třeba úředního povolení a nebylo by lze místnost zabrati, i kdyby se jednalo o místnost obytnou; naříkané rozhodnutí nezjistivši však správnost udání onoho, uvedlo pouze, že rozšíření bytu se stalo v r. 1918.
Jest tedy zjištění i v tomto směru nedostatečné a bylo proto naříkané rozhodnutí zrušiti dle § 6, odst. 2 zák. o správ. soudě.

Citace:

č. 853. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 560-561.