NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 1

Čís. 4994.

Novela o právu manželském (zákon že dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n.).
Ku povolení rozluky pro nepřekonatelný odpor se vyžaduje souhlas druhého manžela (§ 16 c) zákona) v době povolení rozluky, nestačí svolení při předchozím rozvodu pro případ rozluky.
(Rozh. ze dne 29. dubna 1925, R II 67/25.) Žádost manžela, by byla povolena rozluka manželství, rozvedeného dobrovolně od stolu a lože dne 28. ledna 1921, byla soudem prvé stolice zamítnuta. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Že manželství mezi stranami bylo soudem rozvedeno usnesením krajského soudu v Olomouci ze dne 28. ledna 1921, tedy po působnosti zákona ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n., není rekursem napadeno. V takovém případě mohla podle §u 16 písm. c) rozl. zák. býti povolena k žádosti stěžovatele rozluka manželství jen tehdy, kdyby byl druhý manžel s rozlukou souhlasil. Že však souhlas obou rozvedených manželů s rozlukou není prokázán, vysvítá z protokolu ze dne 27. prosince 1924, dle něhož právní zástupce manželky v její přítomnosti prohlásil, že s rozlukou nesouhlasí. Tento nesouhlas druhého manžela zabránil proto v tomto případě povolení rozluky cestou nespornou (§ 16 písm. c) roz. zák.). Ovšem rekurs namítá, že první soud nebral ohled na to, že strany, uzavírajíce na soudě smír, dle něhož se dohodly na rozvodu, prohlásily také závazně, že dávají souhlas k rozluce manželství pro případ, že některá z nich po uplynutí zákonné lhůty zakročí o rozluku. Než k prohlášení tomu nemohlo býti a nebylo prvním soudem právem přihlíženo. O tom, zdali je tu souhlas rozvedených manželů k rozluce, náleží podle §u 16 rozl. zák. přesvědčiti se soudu teprv, když žádost o rozluku některým z manželů byla podána. Jde tu přirozeně o zjištění souhlasu v době podané žádosti, tudíž přítomné. Prohlášení z dřívější doby nemůže míti významu a soudu nelze také k němu přihlížeti, kdyžtě jest mu z úřední moci v zájmu veřejném zjistiti, zda jest tu souhlas v přítomné době.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu, neshledav podmínek §u 16 nesp. říz.

Citace:

č. 4994. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 851-852.