Č. 767.

Ochrana nájemníků: Jaký význam to má, rozhodla-li obecní bytová správa o žádosti majitele domu za povolení, by směl dáti nájemníku výpověď dle zák. ze dne 8. ledna 1920 č. 275 sb. z. a n.?
(Nález ze dne 15. března 1921 č. 3102.) Věc: Karel L. v Dašicích proti nájemnímu úřadu v Pardubicích a bytové správě městské tamže ve věci povolení k výpovědi z krámu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním de praes. 17. srpna 1920 zažádala Antonie M.. majitelka domu čp. 543 v Pardubicích, u městského bytového úřadu v Pardubicích, aby jí podle § 1, posl. odst. zák. z 8. dubna 1920 č. 275 sb. z. a n. bylo dáno povolení, by mohla dáti soudní výpověď Karlu L., obchodníku v Dašicích, který ve zmíněném jejím domě má najatý krám, poněvadž krámu toho potřebuje pro sebe.
Bytová správa městská podle usnesení svého z 31. srpna 1921 udělila výměrem z 21. září 1920 čj. 543/III žádané povolení k výpovědi a uložila stěžovateli, aby najatý krám dnem 1. října 1920 vyklidil a pod následky exekuce odevzdal Antonii M. Podané odvoláni nájemní úřad rozhodnutím z 18. listopadu 1920 č. j. M 3/20 odmítl pro nepříslušnost, ježto úřad nájemní ve smyslu ustanovení §§ 8—11 zák. z 8. dubna 1920 č. 275 sb. z. a n. rozhoduje pouze o přípustnosti zvýšení nájemného domácími, a ve smyslu ustanovení §§ 8, 11 a 12 zák. ze dne 30. října 1919 č. 592 sb. z. a n. jen o stížnostech na zabrání bytu a náhradě nájemného nebo výši nájemného, nikoli však o stížnostech podaných na výpovědi z bytu dané bytovou správou.
O stížnosti, potírající obě uvedená rozhodnutí, nejvyšší správní soud uvážil:
Nájemní úřad je povolán rozhodovati jako odvolací instance toliko v jediném případě, totiž podle § 27 zák. z 30. října 1919 č. 592 o odporech podaných proti rozhodnutím obcí, které mají zmocnění podle § 1 cit. zák., vydaným podle tohoto zákona.
Rozhodnutí učiněné obecní bytovou správou výměrem z 21. září 1920 nejeví se jako rozhodnutí vydané podle zákona z 30. října 1919 č. 592 o zabírání bytů obcemi, nýbrž je povolením k výpovědi, daným pronajímateli podle zákona z 8. dubna 1920 č. 275, jak tomu nepochybně svědčí nejen podnět, z něhož vzešlo — t. j. žádost Antonie M. de praes. 17. srpna 1920 — nýbrž i obsah jeho, zřejmě formulovaný podle předpisů § 4 zák. z 8. dubna 1920 č. 275 sb. z. a n. Odmítl-li tedy nájemní úřad rozhodovati o odvolání, podaném z tohoto rozhodnutí obce, odvolávaje se na svou nepříslušnost, jednal zcela po zákonu, a bylo tedy stížnost, pokud směřuje proti rozhodnutí úřadu nájemnímu, zamítnouti jako neodůvodněnou.
Pokud pak stížnost týká se rozhodnutí obecní bytové správy, bylo uvážiti:
Zákon z 8. dubna 1920 č. 275 sb. z. a n. dává v §§ 1 a 4 zcela nepochybně toliko okresnímu soudu kompetenci, aby svoloval k vypověděni nájemních smluv. Obcím resp. orgánům obecním, a to ani tam. kde obec má zmocnění dle § 1 zák. z 30. října 1919 č. 592 sb. z. a n., v tomto směru není zákonem přiznána žádná kompetence, a nelze příslušnost obcí k tomuto úkonu dovoditi ani ze zákona z 30. října 1919 č. 592, tím méně pak z ostatních zákonů stanovících obor působnosti obce. Jeví se tedy rozhodnutí obecní bytové správy z 21. září 1920, kterým uděluje povolení k výpovědi a v základě jeho ukládá nájemníku, aby pod následky exekuce najatou místnost vyklidil a odevzdal pronajímateli, jako akt orgánu naprosto nepříslušného zmatečným, takže mu nelze přiznati žádných právních účinků. Nezakládá tedy pro stranu vůbec žádných právních povinností, zejména ani povinnosti vykliditi místnost v určené lhůtě, a nemůže jím tudíž právo strany býti nějak dotčeno. Je tedy stížnost i v tomto směru bezdůvodnou.

Citace:

č. 767. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 343-345.