NPD documents search: Boh. adm., 2 (1920)

Č. 7298.

Cesty (Morava): * Povinnost adjacentů erárních silnic na Moravě vysazovati stromy silničních stromořadí, a práva, s povinností touto spojená, nemohou býti jednostranným aktem správy silniční zrušena.
(Nález ze dne 23. května 1928 č. 14431).
Věc: Karel Z. v B. (adv. Dr. Frant. Wien-Claudi z Prahy) proti ministerstvu veřejných prací o sázení a kácení stromů na říšské silnici.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Podáním ze 16. listopadu 1925 žádala správa velkostatku st-lova zsp-ou v Brně, aby vyslovila, že správě velkostatku podle platných zák. předpisů náleží právo vysazovati na pozemcích státní silnice podél vlastních pozemků ovocné stromy. — Výměrem z 21. ledna 1926 nevyhověla zsp žádosti té a vyslovila, že přísluší státní správě silnic po odklizení vykácených stromů právo vlastním nákladem podél silnice nové stromy vysazovati a z nich užitek bráti.
St-lovo odvolání bylo nař. rozhodnutím zamítnuto.
O stížnosti uvážil nss takto:
Sporný případ lze posuzovati toliko na podkladě nezrušených dosud právních norem z doby předkonstituční, neboť jen tyto upravují spornou otázku pro silnice erární. Sluší proto stranou ponechati předpisy z novější doby dané o silnicích neerárních, a nelze jich použiti ani jako pomůcek interpretačních a to tím méně, ježto se zdá, že v novějším silničním zákonodárství nastala změna nazírání na dotčený institut, zejména v příslušných předpisech mor. zem. zák. z 30. září 1877 č. 38 z. z. vystupuje v právním poměru adjacenta veř. silnice do popředí moment povinnosti, která podobá se břemeni konkurenčnímu (jež záleží v povinosti sázeti a udržovati silniční aleje), kdežto užívací právo, které zákon adjacentům k sázení stromů povinným přiznává, má patrně býti jen náhradou za náklady spojené s povinností zákonem uloženou. Zcela jiný ráz má však podobný institut doby předústavní u silnic erárních.
Východiskem právního vývoje jest reskript císaře Karla VI. z 21. března 1740, jímž bylo k dotazu ředitele pro udržování moravských silnic, co činiti s alejemi na silnicích a jak naložiti s výtěžky za vykácené stromoví, stanoveno, že kácení stromoví na nových silnicích, nutné za tím účelem, aby měl vzduch lepší přístup na silnice a po deštích je vysušil, jež se konalo dosud na účet veř. pokladny pro udržování cest, má se napříště přenechati pozemkovým vrchnostem jako vlastníkům půdy s tím, že budou přerostlé, husté nebo do široka vyrostlé stromoví vlastním nákladem na svůj vrub káceti a ořezávati, že však naproti tomu místo stromů, jež budoucně odumřou nebo zajdou, opět nové stromy nasází, a nařízeno, aby byly vrchnosti ty prostřednictvím krajských úřadů poukázány, by se podle toho přesně řídily. Reskript ten intimován byl mor. krajským úřadům výnosem mor. zemského gubernia z 28. března 1740 č. 103. Vlastní jádro předpisu tohoto tkví v oné větě reskriptu, v níž se nařizuje: »dass das abhauende Gestrauch denen Grundobrigkeiten«, — a to nikoliv jako nositelům moci veřejné, nýbrž výslovně jako vlastníkům půdy (»als Grundbesitzern«) — »künftighin zwar überlassen, jedoch dieselbe dargegen gehalten seyn sollen, sothane Abstammlung und Abhauung ... umb ihr eigenes Geld zu ihrem Nutzen vorzunehmen, dahingegen dasjenige, was an diesen AlleeWayden und Feldern künftighin absterben, verderben oder sonst eingehen würde, wiederumb auf eigene Unkosten nachzupflanzen und zu setzen«. — Reskriptem z 29. srpna 1752 bylo stanoveno, že i na ostatních nově zakládaných nových silnicích přenechává se kácení stromů a užívání plodů z nich pozemkovým vrchnostem, bylo pak uloženo silniční inspekci, aby dozírala na to, zda vrchnosti přesně dbají osazování nových stromů, a v případě, že napomenutí neměla by úspěchu, by o tom učinila oznámení za účelem vhodné nápravy. Reskript ten byl intimován krajským úřadům výnosem téhož gubernia z 9. září 1752 č. 465. — Dalším reskriptem z 24. září 1763, intimovaným výměrem téhož gubernia ze 7. října 1763, bylo doporučeno vrchnostem a ostatním vlastníkům pozemků, aby osazovali silnice stromořadím ušlechtilým. Že jde po této stránce jen o přání, nikoliv však zákonnou povinnost, a že tudíž volbu druhů stromů ponechati jest vlastníku, vysvětlil reskript spojené dvoř. kanceláře z 15. května 1779, publikovaný výnosem z 31. května 1779 č. 1070, a doložil, že úřad má zakročiti tam, kde by sázené stromy kořeny svými nebo stínem silnici škodily, i že mu náleží stanoviti vzdálenost sazenic od sebe tak, aby silnice vlhkem netrpěly a stromy nebyly daleko do silnice sázeny. — Patent o říšských silnicích z 17. března 1778 má sice v al. 14 ustanovení o stromech blízko silnice sázených, avšak v příčině stromů, na vlastním silničním tělese stojících, předpisů nemá. Zůstaly jím tudíž dosavadní normy po této stránce nedotčeny, a nezměnilo na nich nic ani nařízení z 12. října 1838 č. 36630, v němž zem. gubernium mor., přihlížejíc k nepříznivému stavu osazování silnic, shrnulo a na paměť uvedlo předpisy dosud platné.
Novějším zákonodárstvím dotčené právní poměry upraveny nebyly, a to ani předpisem § 21 prozatímního silničního řádu policejního, publikovaného vyhláškou mor. místodržitelství ze 4. března 1892 č. 29 z. z., který změny dosavadních zařízení na říšských silnicích, k nimž výslovně čítá i sázení stromů na silničním banketu, váže na povolení okr. úřadu polit. s tím, že podmínky tohoto povolení řídí se podle předpisů stávajících.
Podle všeho toho, co právě bylo uvedeno, není možno shora uvedený reskript, byť se to i příčilo dnešnímu právnímu nazírání, vyložiti jinak, než že reskriptem tím bylo vyhraženo adjacentům erárních silnic zvláštní právo užívací na tělese silničním, za čež se jím ovšem ukládají jistá břemena ve prospěch silničních alejí, jež tvoří součástku silničního tělesa. Poměr oprávnění a povinností adjacentových ukazuje tedy pravý opak obdobného poměru podle svrchu cit. mor. zem. zák. z r. 1877. Positivní úprava právní brání tedy odloučiti užívací práva adjacentů silnic erárních od jejich povinnosti sázeti stromy a ponechati správě silniční na vůli, chce-li adjacenta zbaviti jeho práv užívacích tím, že jej zprostí povinnosti sázeti stromy, zejména když sázení tomu nestojí v cestě ohledy na silniční policii, resp. udržování silnic.
Dovolává-li se žal. úřad na oporu svého názoru cit. gub. dekretu z 12. října 1838 a zdůrazňuje, že osazování stromů musí se díti po předchozím hlášení a v souhlasu se správou silniční, pak přehlíží, že účelem předpisů těchto není nic více, než aby sázení stromů dálo se způsobem s hlediska silniční správy a silniční policie přípustným, že však nelze z nich vyvozovati, že by silniční správa na základě tohoto předpisu mohla sázení stromů podle svého volného uvážení vůbec zakázati, sama sázení stromů vlastním nákladem zaříditi, a tím adjacenty nejen zprostiti povinnosti, nýbrž zbaviti užívacích práv. Bylo tudíž nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 7298. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 713-715.