Čís. 764.

Rozsudkem o žalobě z doby před měnovou rozlukou, domáhající se zaplacení korunové pohledávky, přiznati lze placení jen v rak. uher. korunách, byť i rozsudek vydán byl po měnové rozluce, pakliže žalobce nezměnil žalobního nároku na placení v Kč a o měně jednáno nebylo. Otázku, zda měl žalobce po měnové rozluce nárok na placení v Kč, nelze řešiti v exekučním řízení.
(Rozh. ze dne 16. listopadu 1920, R II 361/20.)
Vymáhající věřitel (cizozemec) domáhal se žalobou ze dne 3. ledna 1919 na žalovaném (nynějším dlužníku), by mu zaplatil určitý peníz v K. Za sporu došlo k okolkovací akci, žalobce však ve sporu neprohlásil, že žádá zaplacení v Kč, a rozsudek ze dne 22. dubna 1919, jímž bylo žalobě vyhověno, zněl prostě na K. V návrhu exekučním vyjádřil vymáhající věřitel svou pohledávku v Kč. Soud prvé stolice povolil exekuci pouze ku vydobytí pohledávky v K. Rekursní soud povolil exekuci dle návrhu. Důvody: Stížnosti vymáhajícího věřitele bylo vyhověti, neboť exekuční tituly v této exekuční záležitosti znějí na obnos v korunách a haléřích československé měny, byť i v dotyčných exekučních titulech výslovně tato měna písmenami Kč označena nebyla. Neboť §em 2 zákona ze dne 25. února 1919, čís. 84 sb. z. a n. a §em 8 zákona ze dne 25. února 1919, čís. 86 sb. z. a n. bylo vysloveno, že ode dne 10. března 1919 mají jen bankovky kolkované kolkem Československé republiky nucený oběh v území Československého státu, a že nekolkovaná bankovka není počínajíc dnem 10. března 1919 zákonným platidlem na území československého státu. Veškeré závazky na území československého státu před okolkováním bankovek vzniklé a zde v korunové měně splatné plní se v okolkovaných bankovkách beze srážky kolkovného. Těmito zákony byla tudíž zavedena zvláštní měna pro československý stát. Rozsudky, znějící na koruny a haléře bez přídavku Kč, dávají tím po 10. březnu 1919 výraz tomu, že jen československá měna jest měnou tuzemskou. Je-li povinná strana toho právního názoru, že není dlužna v měně československé, bylo její věcí, aby ve sporu námitky proti žalobci v tom směru uplatnila, pokud se týče opravnými prostředky svému právnímu stanovisku zjednala průchodu. To se však nestalo, následkem čehož nebyl soud prvé stolice oprávněn, exekuční návrh vymáhajícího věřitele znějící na zapila,cení vymáhaného obnosu v Kč, zamítnouti.
Nejvyšší soud obnovil usneseni prvého soudu.
Důvody:
Žaloba podána byla v době, kdy nebyla ještě provedena rozluka měnová a platila tudíž stará rakousko-uherská měna korunová; v této měně rozuměl se tedy zažalovaný peníz. Ač za sporu došlo k okolkování bankovek v republice Československé a vydány byly zákony ze dne 25. února 1919, čís. 84 a ze dne 10. dubna 1919, čís. 187, jakož i nařízení ze dne 25. února 1919, čís. 86 sb. z. a n., neprohlásil žalobce ve sporu, že žádá zaplacení v korunách československých (zda neučinil tak úmyslně čili nic, netřeba zkoumati), následkem čehož otázka, v jaké měně dlužno zaplatiti požadovaný peníz, nebyla ve sporu na přetřes vzata. Když pak soud prvé stolice rozsudkem ze dne 22. dubna 1919 odsoudil žalovanou k zaplacení zažalovaných 13228 K 80 h s přísl., vyhověl tím prostě žalobnímu návrhu tak, jak zněl, zvláště když ani z tohoto rozsudku ani z potvrzujících jej rozsudků vyšších stolic nelze vyvoditi, že měla žalované býti uložena povinnost platiti v korunách československých. Tomu není na závadu ustanovení § 6 zákona ze dne 10. dubna 1919, čís. 187 sb. z. a n., že závazky, znějící na koruny rakousko-uherské měny, které jsou splatny v oblasti československého státu, platí se v korunách Československých, kdyžtě o tom, kde zažalovaná pohledávka jest splatna, zejména zda plništěm jest Brno či Krakov, ve sporu rovněž nebylo jednáno a rozhodováno; otázka ta jest dosud mezi stranami spornou. Když tomu tak jest, povolil prvý soud zcela správně exekuci pro 13228 K 80 h ve měně rakousko-uherské, ježto pro povolení exekuce jest rozhodující znění titulu exekučního, tento však zní na 13228 K 80 h požadovaných žalobcem v staré korunové měně rakousko-uherské; platidla této měny, jak všeobecně známo, dosud jsou v obchodu; a otázka, v jaké měně dlužno platiti dluhy znějící na koruny staré měny rakousko-uherské, je-li, jako v tomto případě, mezi stranami spornou, v řízení exekučním řešena býti nemůže. Neprávem pustil se tedy soud rekursní do řešení této otázky a změnil usnesení prvého soudu potud, že se povoluje exekuce pro 13228 Kč 80 h s přísl.

Citace:

č. 764. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 669-671.